Hraní podle pravidel [Scorose]

42. kapitola

Ahojdaa, zajímají mě vaše reakce na kapitolu 😽

A mělo tomu tak být až do rána dalšího dne, kdy se Scorpius vzbudil s ukrutnou bolestí hlavy v pokoji, který mu byl úplně cizí.

„Kde to jsem?“ zachraptil.

„Dovolil jsem si vás, mladý pane, dovést sem do pokoje penzionu. Dole v hospodě jste nebyl pomalu ani schopen vstát a vy a ta vaše krasavice jste mluvili o nějakých kouzlech a přemisťováních, tak jsem vás sem radši dovedl. Sice vím, že jsem vás měl nechat, ať se v tom vykoupete, ale svědomí mi nedalo.“

„Moje krasavice?“

„Myslím, že jste říkal Caramel,“ kmitl rameny mladý muž, jehož si Scorpius vybavoval z předchozího večera jako obsluhu.

„Caramel? Carmen! Kde je?“ zděsil se okamžitě a muž vedle něj jen kývl hlavou směrem vpravo. „Děkujeme,“ vydechl Scorp uvolněně, než se podíval na hodinky a viděl, že je pět minut před dvanáctou.

To ale znamenalo, že...

„Rose,“ dostal ze sebe přiškrceně a pokusil se zvednout tak, aby se mu nezatočila hlava, což se kupodivu podařilo. Z kapes vyhrabal peněženku a dal mladému číšníkovi nějaké mudlovské peníze, domníval se, že to nebude zrovna málo, ale to mu bylo fuk, potřeboval za Rose a byl gentleman, takže nemohl nechat Carmen, aby platila. „Takže se tu mezi mnou a tou slečnou nic nestalo?“

„Kdepak, vždyť jste byli rádi, že stojíte na nohou,“ zasmál se od srdce číšník a po tomto jeho ujištění se rozběhl, tempem, které mu jeho tělo dovolilo, ven, kde se přemístil přímo před pozemek Weasleyových, zbytek musel doběhnout sám a hned jak se dostal před dveře na ně začal zběsile bušit, nikdo mu však dlouho neotvíral, až najednou slyšel cvaknout kliku a viděl, jak se pootevírají dveře, v nichž se objevila Rosina hlava.

„Rosie,“ vydechl Scorpius úlevně, ona ale jen zvedla obočí a sjela jej pohledem.

„Kdes byl?“ zeptala se jej chladně.

„S kámošema,“ odpověděl blonďák a ona na něj jen vyvalila oči, po něčem sáhla a vyběhla ze dveří, které za sebou zabouchla.

„S kámošema? S kámošema? S KÁMOŠEMA?!“ pištěla po něm, zatímco před ní couval.

„S kámošema,“ přikyvoval horlivě, když po něm slečna Grangerová-Weasleyová hodila to ono, co si vzala s sebou. Denního věštce, na jehož titulní straně byl on, který měl ruku přehozenou přes Carmenina ramena, před nimi pivo a nahoře na stránce nápis RÁJ SKONČIL?

„Tak jo, možná to byla ona kámoška, ale přísahám, nic nebylo,“ zvedl ruce v obranném gestu, když po něm zrzečka vystartovala znovu a on začal opět instinktivně couvat.

„Nic? Nic?! NIC?! Kdes byl celou noc, Scorpiusi?!“ křičela po něm, nad hlavou sněhový obláček. 

„V hospodě,“ sklopil oči, když se jeho přítelkyně zastavila dva kroky před ním a celá se třásla. „Ale Rosie, fakt nic nebylo. Jen pivo. A kafe a skotská, vodka, víno, zelená...to je jedno, prostě alkohol byl, ale nic nebylo, přísahám!“

„Chceš mi tvrdit, žes byl celou noc pryč s Carmen a nic nebylo?“ prskla po něm, vlasy plné sněhu.

„Je to tak! Já vím, že se tomu těžko věří, Rosie, ale je to pravda. Říkal to i ten v hospodě,“ řekl celý zoufalý a Rose se k němu přiblížila, takže je dělil už jen jeden drobný krůček, nicméně mu jen pohlédla do očí a prozkoumala je. Důkladně.

Scorpius moc dobře věděl, že se ujišťuje, jestli jí nelže. Ale tentokrát byl opravdu nevinný.

Na jeho zátylek dopadal sníh z mráčku nad Rosinou hlavou, ale jemu to nevadilo, aspoň se mohl utěšovat tím, že se jí nepříčí být v jeho blízkosti.