Hraní podle pravidel [Scorose]

33. kapitola

Ahuuj 😊
Tak jsem to přece jen nějak spletla dohromady 😜
Doufám, že spokojenost 🤣
Anglie je nádherná, jakože fakt omg 😻 Miluji 😁
Déňa ❤️

V šest hodin přesně se na dveře Rosina pokoje ozvalo lehké zaklepání a o vteřinu později stála ve dveřích zrzečka upravená, v červených šatech a krémových lodičkách, přes sebe krátký svetřík stejné barvy jako byly její boty, přes něj volně splývaly vyžehlené vlasy.

„Musí se vám nechat, slečno Grangerová-Weasleyová, že máte opravdu vkus,“ poznamenala Narcissa a vydala se na prohlídku, zrzku v patách.

Prošly chodby, nejrůznější sály, drobnou galerii, Narcissa Rose ukázala, kde se nachází východní křídlo, kam prý ale chodit nebude, protože to je pouze pro domácí.

Dále prošly salóny, další a další chodby, knihovnu a nakonec se objevily v předsálí jednoho ze sálů, kde se Rose zastavila, neboť zahlédla velice zajímavý obraz, na němž byly tři osoby.

V jedné z nich rozpoznala Draca Malfoye, Scorpiusova otce. Nevěřila, že tento muž by mohl být tak zahořklý, jak jeho syn tvrdil. Vypadal... šťastně. Vesele.

Možná za to mohla energie, která vyzařovala z ženy vedle něj. I když to byl jen obraz, byla skvěle cítit. Podobnou energii znala od Scorpa.

Když se na ženu pořádně zadívala, našla další podobnosti. Stejný úsměv, stejný tvar očí a brady, jako měl i zhruba dvouletý chlapeček v jejím náručí. Scorpius.

„To je Astorie,“ řekla Narcissa s povzdechem.

„Byla moc krásná,“ vydechla Rose.

„To ano,“ přikývla. „Ani si nedovedete představit, jak byla laskavá.

„Scorp je jí podobný,“ řekla mladá slečna. „Mají i podobnou povahu?“

„Ano, ale tu občasnou výbušnost má po Dracovi,“ zaslechla v jejím hlase konečně něco babičkovského. „Vlastně spoustu věcí. I tu netrpělivost. Astorie byla velmi trpělivá. Má po nich opravdu spoustu věcí. Od nich od obou.“

„Asi jenom to nejlepší, co?“ zahihňala se zrzka.

„Vskutku,“ souhlasila Narcissa s jemnějším výřezem ve tváři a tónem v hlase. „Ale učí ho tomu mudlomilovnictví,“ nakrčila nos.

„Proč jste tak proti tomu, aby se čistokrevní kouzelníci přátelili s těmi mudlovskými?“ pohlédla jí Rose přímo do očí.

„Vzpomínám si na vaši matku, Hermionu,“ usmála se najednou. „Ptala se mě na to samé, na stejném místě, jako teď stojíte,“ poukázala na její postoj. „A tvářila se úplně stejně jako vy,“ povzdechla si. „A já vám, jako jí tenkrát, řeknu, že je těžké nahlížet na to jinak, když nás v tom vychovali. A i kdyby, roky jsme žili pod nadvládou pána zla. Nezazlívejte nám to, už jenom to, že vás Lucius vůbec nechal vejít dovnitř, je obrovský úspěch. Scorpius tím nebude zkažený, z toho mám radost, ale stejně se mi nelíbí, že si přivedl napůl mudlovskou a napůl krvezrádcovskou dívku.“

„Poznala byste to, kdybyste to nevěděla?“ zvedla Rose obočí, čímž Narcissu trochu uzemnila.

„Časem. Dnes ne, vedete si velice dobře,“ uznala, potom se zatvářila otráveně, když na to Rose nic neřekla. „To byla poklona.“

„Děkuji,“ začervenala se a nechala se dál vést. Hodinky na její ruce ukazovaly za dvě minuty sedm.

Přesní, pousmála se.