Hraní podle pravidel [Scorose]

39. kapitola

Je dopsáno 😃
Končím 45. kapitolou a řeknu vám, bude to zajímavé 🤣
Tak mě zajímají vaše prozatímní názory 🤭
Déňa ❤️

Rozlučkový večírek.

Něco, na co se už od začátku roku, hned po finálovém famfrpálovém zápase, těšili studenti z celých Bradavic.

Tuto krásnou tradici kdysi zavedla McGonagallová, původně to měla být oslava konce války, ale tento večírek se absolventům tak zalíbil, že paní ředitelka nemohla nepokračovat, a tak jsme se ocitli zde.

Předposlední noc v Bradavicích. Zítra ráno se vzbudí a bude to naposledy, co prožijí běžný studentský den.
Zítra večer půjdou spát a bude to poslední noc, kterou v Bradavicích stráví.
A pozítří se vzbudí a opustí svůj druhý domov, místo, kam se nakonec všichni rádi vraceli a bude to s vědomím, že už se nikdy nevrátí, s vědomím, že už se tohle všechno nikdy nebude opakovat a že za sebou nechají sedm let svých životů jen tak, že naposledy nasednou na Bradavický expres.

„Vůbec nejsem na tohle všechno připravená," povzdechla si Roxanne, když jí Rose zaplétala vlasy.

„Ani já ne," přikývla ona mladá žena a zamrkala, aby zahnala slzy v očích.

„Přijde mi, že to hrozně rychle uteklo," posteskla si sedící zrzečka.

„Přijely jsme jako děti. Byly jsme jedenáctileté holčičky, Roxy. A podívej, kde jsme teď," pohlédla slečna Grangerová-Weasleyová do zrcadla na sebe a sestřenici. „Jsme dospělé. A krásné."

„A odpaněné," střihla slečna Weasleyová tu nejnáhodnější poznámku, která jí napadla, ale která je obě tak moc pobavila.

„Ano, Roxy a odpaněné," povzdechla si nakonec přítelkyně Scorpiuse Malfoye.

„Našima prvníma láskama," hodila do prázdna Roxanne zasněný pohled.

„Našima prvníma a jedinýma láskama," usmála se ta nižší sestřenice a zandala té druhé poslední pírko do jejích vlasů.

„S kterýma budem od Bradavic a dál," zašeptala.

„I když to neberem tak doslovně jako Albus," zažertovala Rose.

„Je to krásný," řekla rychle Roxy. „Ale je to brzy, jsou blázni. Jsou spolu jenom v Bradavicích, nevědí, jaký to bude, až se spolu sestěhují. Myslím si, že se jim potom na toho druhého změní názor, až třeba Gabrielle zjistí, že Albus po sobě ze záchoda neodnáší roličku."

„Myslíš, že to bude ta věc, co jí bude vadit?" zamračila se hnědoočka.

„Ano? Copak ty nemáš na Scorpovi ty maličkosti, které tak strašně nesnášíš?" podívala se na ni nechápavě.

„Ne. Copak ty na Nickovi ano?"

„Ani nevíš kolik. Přísahám, ještě pár jich najdu a začnu vážně přemýšlet nad tím, jestli se s tím dokážu spokojit," kmitla rameny.

„Takhle nad tím přemýšlíš? Jestli se s ním dokážeš spokojit? Copak to nemá být tvá láska?"

„On je moje láska, jen říkám, že mi na něm spousta věcí vadí. Musíš to mít se Scorpem stejně. Vždyť už nemůžeš být zamilovaná."

„Nejsem zamilovaná," přikývla. „Rozhodně ne, už jsem zjistila, že tahle fáze opravdu odešla a to od nás od obou. Teď máme ale něco lepšího. Tu čistou a nefalšovanou lásku, Roxy, a i když vím, že má chyby, a není jich málo, nepřemýšlím nad nějakou spokojeností."

„Ty sama sebe nemáš ale vůbec na prvním místě."

„Ovšemže ne. Na mém prvním místě je Scorpius a já zase na jeho a tak to je."

„A co kdybyste se náhodou rozešli? Co když má Carmen pravdu a spřízněný duše neexistujou?" zvyšovala slečna Weasleyová s každou další větou hlas.

„Co blbneš, Roxy? Vždycky jsi věřila na spřízněné duše a lásku až navěky. Proč se necháváš rozhodit blbou Carmen? Něco se mezi vámi s Nickem stalo?"

„Ne. On je vlastně skvělej, víš."

„Tak kde hledáš problém? Něčeho se bojíš?"

„V Bradavicích je to snadný, když chceme, můžeme se sobě kdykoliv vyhnout a nikdo nás neřeší, ale mně děsí ta představa se sestěhováním. Co když budu ta ženuška? Co když můj život bude vypadat tak, že se s ním v sedmnácti sestěhuju, budu lítat z práce k plotně, za chvíli si zevšedníme, tak se vezmeme a bude to dobrý, dokud si nebudeme lézt na nervy víc než předtím a abysme svůj vztah zachránili, uděláme si dvě děti a pak budeme spolu jenom vést dohady, já zase budu lítat z práce k plotně, od plotny k dětem a takhle to bude až do doby, co odjedou do Bradavic. Pak se s Nickem vzájemně sežereme a já budu ve čtyřiceti randit na slepo jako rozvedená matka s nějakýma rozvedenýma tatínkama."

„Ty se bojíš toho života potom," přikývla chápavě Rose.

„Přesně. V říjnu to budou dva roky, co jsme spolu. A mně dochází, že být s ním od patnácti až do konce života je... děsivý."

„Chápu," pokývala hlavou. „Nebylo by tedy na místě říct Nickovi, že se na to ještě necítíš?"

„Asi bylo, ale co když bude naštvanej?" vyvalila na ni zděšeně oči.

„Moje milá Roxy," položila jí Rose ruce na ramena. „Tvůj přítel je ten nejchápavější muž, jakého jsem kdy poznala. Myslím si, že bude jenom rád, když k němu budeš upřímná," pohladila ji po ruce.

„Jo, ale nechci mu to říkat dneska večer," popotáhla nosem.

„Nemusíš. Nebudeme si to dneska kazit. Máme rozlučák, kruci, užijem si to."

„Jo, máš pravdu. Už na nás asi čekají, co?"

„Jak znám ty dva, už bezmála deset minut," zasmála se. „Ale oni to přežijou, pojď."

„Jsme krásný," podívala se na sebe Roxanne do zrcadla.

„A to je škoda neukázat světu, ne?"

„Tak jo, tak jo. Jdem," rozhodla nakonec a vyrazila ze dveří, poté z portrétů Buclaté dámy na chodbu a obě pomalu sešly ze schodů, kde na ně na konci čekali Nicolas a Scorpius, oba dva seděli na schodech zády k nim a když slyšeli podpatky těsně za nimi, otočili se a spatřili své milované přítelkyně, jak vedle sebe schází po schodech, Roxanne v šatech mintové barvy a Rose v šatech šedých jako Scorpovy oči, které na ni právě teď upřeně hleděly.

„Vypadáš nádherně," přišel Scorpius k Rose a políbil ji na hřbet ruky.

„Tobě to moc sluší, lásko," usmála se na něj a políbila jej na tvář.

„Krásný šaty."

„Díky, usmála se Rose ještě zářivěji. „Jdou ti k očím."

„Tak to bych se je měl vzít já, ne?" ušklíbl se.

„A já půjdu v čem? V tvým hábitu?"

„Prosim," podíval se na ni, při čemž jej rukou plácla po rameni.

„Nikdy," zašklebila se na něj.

„No ale teď už beze srandy, jsi ta nejkrásnější žena, kterou jsem kdy viděl," vzal ji za obě ruce.

„Děkuji Scorpe a stejně tak vážně bych ti chtěla říct, že i ty jsi ten nejkrásnější muž, kterého jsem kdy viděla a co lepšího, můj nejkrásnější muž, jehož jsem kdy viděla. Jdem?"

„Jdem," usmál se na ni, vzal ji za ruku a vedl do Velké síně, odkud se již ozývala hlasitá hudba a studenti neúnavně tančili.

„Dneska si to fakt užijem," rozzářily se Rose oči a spolu se Scorpiusem se rozběhla za Albusem a Gabi, Lucy a Georgeovi a Dominique, kteří společně v hloučku poskakovali a tleskali do rytmu a užívali si večera.

Jednoho z posledních.