Hraní podle pravidel [Scorose]

43. kapitola

Tak předposlední kapitola 😊
S ní bych vás ráda pozvala k mému novému příběhu s názvem Theodore, bude to Dramionka, zároveň se bude prolínat s Themione a jsem zvědavá,co na to budete říkat 😁 Vaše Déňa ❤️

„Scorpe, tys zas neumyl to nádobí," zamračila se Rose, když se vrátila domů a první, na co narazila, bylo špinavé nádobí ve dřezu. „Vážně, pulírexo není tak těžké k vyslovení," protočila oči a mávala při tom hůlkou, aby bylo nádobí čisté.

„Jak zas? Vždyť jsem ho myl včera," zamručel Scorp od knihy.

„Naposled minulej tejden," posadila se vedle něj. „Dohodli jsme se přece, že to tu budem nějak udržovat, no ne? Nádobí ve dřezu je základ a pulírexo na koupelnu taky není nic tak těžkýho. Seš doma celej den."

„Proč si sem prostě nemůžeme vzít skřítka? Byli bychom na něj hodní a byl by u nás rád."

„Nepotřebujeme žádnýho uklízeče. Bydlíme tu jen my dva na osmadvaceti metrech čtverečních. To přece není nic tak těžkého na údržbu, ne?" povzdechla si.

Přišla si jako její mamka nebo babička, když byla malá, nesnášela to a teď dělala úplně to samé. Konečně chápala, oč jim šlo.

„Ne, to není," zavrtěl hlavou. „Já jen nevím, kam dřív skočit. Předevčírem jsem se vrátil, zítra zas odjíždím a až se vrátím, budeš pryč zase ty. Chtěl bych, abychom měli všechno tak skvělý jako tenkrát v Bradavicích, tohle mě už nebaví."

„Rychle se ti zastesklo po Bradavicích," zasmála se zrzečka a pohladila jej po ruce. „Hele, já vím, že to máme od září fakt nabitý a vidíme se málo, ale co pak Albus a Gabi? Uvědom si, že máme nakonec fakt štěstí, že se vídáme třeba jen jeden týden v měsíci."

„Já vím, jenže tohle si vybrali oni," zamračil se blonďák. „Oni s tím do toho šli a věděli, co je čeká. Ale co my? My mysleli, že to bude -"

„Mysleli jsme, že to bude jiný, já vím," přerušila jej. „Ale neděláme to, co nás baví?"

„Ano, Rosie, děláme, ale nebaví mě, že se doma zdržuju tak málo a ještě míň tě vidím," namítl.

„A já tě chápu a taky mi šíleně chybíš. Jenže tenhle život jsme si vybrali. Je jasný, že si vybírá nějakou daň," snažila se jej zrzečka uklidnit.

„Chci s tím skončit," zavrtěl hlavou.

„Famfrpál miluješ. Bože, Malfoyi, to famfrpál je to, pro co žiješ, přece by ses toho nevzdal kvůli tomu, že ti chybím, vem rozum do hrsti," stiskla ruku, za níž jej před chvílí hladila.

„Já říkal, že bych pro tebe i umřel," zahleděl se jí upřeně do očí.

„Ale to není nutný, protože ani jeden z nás neumírá. Scorpiusi, jsi nejlepší chytač naší generace a svět to musí vědět. Ty si to musíš uvědomit. Jestli nám dvěma tohle naše cestování nějak uškodí, poznáme v listopadu, za měsíc. To budeme jen chodit na tréninky jako do normální práce, večer spolu zalehneme do postele. Budeme moct chodit na večeře, pouštět si spolu televizi a být prostě pořád spolu a bude to zase dobrý. Teď to musíme dotáhnout do konce. A kdyby to čirou náhodou s námi mělo vypadat bledě, budu to já, kdo skončí tuhle kariéru, rozhodně ne ty."

„Taky přece pro famfrpál žiješ," zvedl obočí.

„Žiju pro tebe. A jestli tohle udělá sebemenší trhlinku v našem ráji, ihned jí zalepíme, ať to stojí cokoliv. Jen to vydrž ještě měsíc. Nesmíme se vzdát tak snadno toho, pro co jsme tak dlouho tak tvrdě makali," líbla jej a pak se zvedla. „Co si dáš k jídlu?"