IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk

34

Dva dny, tři dny, uběhl celý týden, pak další a já neměla tušení co se děje. Neozval se, nezavolal, nenapsal, v práci ho zastupoval jeho bratranec kterému důvěřoval. Naposledy jsem ho viděla v ten den kdy se nacházel v zlostném stavu kvůli tomu že se u mě nacházel Taehung. V hlavě jsem měla samé otázky, je v pořádku, co jeho ruka. Z celého srdce nenávidím tenhle pocit, hraje si semnou vím to. V práci vždy zahlédnu Lisu, a sama se zastavuji abych za ní nešla a nezeptala se na něho. Pak mě ještě víc štve to že ona ví kde je co pravě dělá. Možná ji opravdu přece jen má rád, jenže tahle představa mi naháněla strach, ten hnusný pocit který jsem cítila bez něho byla jsem prazdná. Nejspíš je na mě naštvaný, nikdy nevydržel tak dlouhou dobu. Vždy mě chtěl aspoň jenom vidět aníž by mi něco řekl.

Kolena jsem si přitiskla k tělu, a dívala se na červený koberec do země. Aníž by jsem si uvědomila z mých očích stékali slzy. Přišel a teď takhle odejde bez jediného slova, nedokažu na nic jiného myslet jenom na něho. Co to jenom semnou provedl, proč se cítím tak mizerně. Možná by si někdo řekl že mě jen využil a snaží se o to dál, jenže já vím že to tak není. Miloval mě, tvrdil to. Stejně jako on trpěl když viděl že jsem v naručí jiného tak jsem trpěla i já. Jenže dokázal opustit jí, dokázal by to?.

,,Zlatíčko, noták pořád tu jenom sedíš jako tělo bez duše řekni mi co se stalo." Sedla si vedle mě má maminka. Mohla jsem jí říct cokoliv vždy by mě podpořila jenže já sama nevěděla co je semnou špatně.

,,Byl tu TaeHyung ptal ze na tebe ale vzhledem k tomu že si ho nechtěla vidět se asi nebude jednat o něho." Odvětila znovu hladíc mě po rameni. Ja vím že za to on nemohl, ale prostě jsem neměla náladu.

,,Proč musíme trpět jen my ženy?." Zamumlala jsem a z očí mi stékali další proudy slz.

,,Jde o toho tvého šefa že ano?." Nadzvedla obočí a já se na ní ihned podívala.

,,Poznám to na tobě drahá, trápí tě to."

Kéž bych ho nikdy nepotkala, jestli tenhle pocit prožívám kvůli němu kež bych všemu zabránila. Jenže na to už je pozdě, nic víc jsem si nepřála než ho vidět.

,,Trpíme protože jsme ochotné položit život pokud někoho milujeme, láska je bolestivá zlatíčko tento pocit zamilovanosti je posedlost která nás dokaže pobláznit." Hladila mě ve vlasech.

Láska, tohle je potom láska?. Pokud ano je to jen zbytečnost. Představovala jsem si lásku jinak, chtěla jsem se zamilovat do někoho s kým budu až do mé smrti. Ale to si asi přeje každý, kdo by nechtěl lásku se šťastným koncem.

,,Ty to víš že ano?." Podívala jsem se jí do očí. Kývla na souhlas a utřela mi slzy. Bylo jasné že jí to teta řekne, řekla jsem to jenom jí. Ale nevadilo mi to, přitulila jsem se k ní a hlavu si zabořila do její náruče, pevně mě objala a povzdechla si.

,,Netrap se srdíčko, vše bude tak jak má být. Jen musíš být silná. Vím miluješ ho ale musíš stím umět bojovat."

Jak mám bojovat s láskou?

,,Nikdy ji neopustí, tvrdí že miluje mě ale je sní." Vzlykla jsem znovu a znovu.

,,Nesmíš tomu podlehnout, on přileze i kdyby na kolenou ale příjde protože kdyby mu zaleželo na ní nebyla by možnost že by miloval tebe." Hladila mě po vlasech. Vratí sem, vím to.

•••

Probudila jsem se na rámus který vycházel ze zahrady. Všude bylo zhasnuto. Byla jsem přikrytá dekou a nacházela se na gauči v obývaku. Nejspíš jsem usnula. Podívala jsem se na hodinky půl desaté večer což znamená že mamka musela do práce. Promnula jsem si oči a rozvítila světla. Venku pršelo, našla jsem na stolku od mamky dopis jestli mohu pak zajet pro tetu k nádraží. Snad to stihnu. Vzala jsem klíčky od auta a rychle pospíšila k autu. Venku lilo jako z konve, v takovém počasí tady v Soulu bylo nebezpečné jezdit. Přejížděla sem kolem firmy ale zastavila auto když se rozvícelo v horním patře jeho kanceláře. Ihned jsem zaparkovala a vydala se dovnitř. Netrpělivostí jsem nečekala ani na výtah a seběhla schody co nejrychlejš co to šlo. Byla jsem promočená na kost a mé vysoké kotničky na této podlaze klouzali. Aníž bych zaklepala vešla jsem dovnitř jenže mě zarazilo když se tu vůbec nikdo nenacházel. Proč tu je potom v tolik hodin rozvíceno a kdo otevřel. Přešla jsem k jeho stolu a prohlížela si malované obrazy které tu měl pověšené. Ve skřínkách a šuplikách měl veškeré dokumenty ale zaujala mě bíla mramorová socha hlavy římského boha. Prstem sem obtahovala rysy té sochy a aníž by jsem si uvědomila hlavu jsem sklopila k zemi skřínky s dokumentama které tu měl se i se zdí posunuli a já tak mohla zahlédnout dveře které byli ve zdi. Dveře jsem otevřela a nacházela se ve tmavé místnosti. Rozvítila jsem. Zdi byli vymalované červenou barvou. Jenže mě zarazilo to co se na všech těch zdí nacházelo. Prohlížela jsem fotografie sebe samotné. Vydechla jsem naprosto šokovaná. Co to má znamenat. Byli tu fotografie kde se nachazím v kavárně, s Taehyungem, v práci, dokonce i doma, o volném čase. Celá místnost byla pokrytá fotkama na kterých se nacházím. Od začátku mě sledoval. Nebyla to náhoda nic z toho.

Nejvíc mě však zarazila fotka na které jsem byla vyfocená v místním parku. Bylo to včera kdy jsem se šla projít do parku s tetou. To znamená potom že je stále tady. Neodešel. Ale proč tohle všechno dělá. Co to má znamenat.

,,Rád tě konecně poznávám Elizabeth."

Hrubý hlas mě donutil se otočit. Srdce mi bušilo jako o závod. Před sebou jsem viděla muže kterého jsem už měla čest zahlédnout na jeho oslavě. Ale co ten tady dělá.

,,Nejspíš si na mě nevzpomínáš mé jmeno je Desmond viděli jsme se na oslavě mého bratra." Škodolibě se usmál a já byla čím dál tím zmatenější.

,,Vidím že jsi zmatená, nejspiš ti o mě neříkal. Jsme nevlastní bratři. Mě i jeho vychoval otec potom co jeho matka utekla." Odvětil sledovala jsem jak přešel k jeho stolku a posadil se do černé kožené židle.

,,Kde je Jungkook?." Otázala jsem se.

Zasmál se, podíval se mi do očí a prohlížel si mě. Bylo mi to nepříjemné. Šel z něho jakýsi strach.

,,Nechtěla bys vědět celou pravdu řekl ti někdy o sobě něco?." Nadzvedl obočí.

Nikdy mi pořádně neřekl o své rodině, nebo co se stalo s jeho matkou. Ale nechtěla jsem ho nutit, tato téma pro něho byla citlivá.

,,Jako malý jsme si nikdy nerozuměli byl starší vždy se snažil mi kázat jako mladšímu co mám a co naopak ne. Náš otec měl však vždy radši mě a mojí matku. Starala se o něho jako o vlastního ale on si vždy ničeho nevážil. Obviňoval otce že kvůli němu jeho matka utekla. Nenávist kterou k němu cítí je dlouholetá nenávist kterou cítí i ke mě. Jeho srdce je zapaleno ohněm který nikdo neuhasí. Zlobou která ho naplňuje každým dnem."

,,Proč mi to říkáš?." Zastavila jsem ho.

Pousmál se a pokračoval.

,,A ty jsi jeho malé světlo v temném životě. V tom kurevsky posraném životě který má. Jsi krásná dívka Elizabeth, pobláznila si nu hlavu. Celý život jsem nemohl na něho vytáhnout něco co by ho dostalo a teď to konečně mám. Přesto že ho otec vidí jako chybu dal mu veškeré pravo na bohatsví a showbyznys. Otec je toho názoru že někdo jako je on chladný se udrží nejlépe má mě za slabocha. Nenávidím ho vše co má mělo patřit mě. To já měl být šéfem našeho rodinného showbyznysu." Čím dál tím víc jeho hlas nabíral zlostí a plné nenávisti.

,,Vzal mi všechno." Stoupl si a došel až ke mě i hned jsem couvla dozadu.

,,A ja vezmu teď všechno jemu." Vytahl zbraň namířenou na mě. Vyjekla jsem a srdce mi začalo bít jako o závod. Bože můj.

,,Jeho drahou milovanou Elizabeth kterou je tak posedlý." Škodolibě se usmíval. Nevěděla jsem co mám dělat. Slzy mi stékali po tváři dneska po několikáte v krku jsem měla sucho. Co se to děje. Když už jsem myslela že je semnou konec uslyšela jsem hlas který jsem tak moc v tuhle chvíly chtěla slyše

,,Je ti kurva líto tvého mizerného života ty zasranej parchante?!."

Byl můj hrdina, vždy se mě snažil ochraňovat ale tvrdil že on sám je ta největší hrozba před kterou mě neuchraní. Zvadla jsem jako ta květina ke který jsi mě přirovnával.

Ahojkyy zlaticka tak jsem si řikala že by jsme se mohli dohodnout a třeba jste si sami určily jaký den by mohli vycházet částí této ff☺💛