IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk

14

„Na co jsi mě jsem zavolal, o co ti jde tentokrát." Prohrábla jsem si své vlasy, a zamračeně se na něho podívala.

„Jen..jsem..si stebou chtěl promluvit. Vím že jsem nezačal nejlíp, tak to zkusme od začátku." Odvětil, a já se musela ušklebit.

„Je snad něco vtipné?." Zamračil se.

„Jo ty jsi vážně poslední dobou čím dál tím víc vtipnější. Tak od začátku říkáš, řekla jsem jednou že jsme pouhé přátelé a to já nemíním měnit." Řekla jsem, a odvrátila od něho zrak.

„Jenže já nechci být pouhý přítel, tak to sakra pochop!." Zavrčel.

„Jsi vážně neuvěřitelný, neměla jsem sem vůbec chodit." Zamumlala jsem.

„Kdy mě budeš brát vážně?!." Zatnul pěst.

„Jsem tvůj šéf, rozumiš?." Dodal s ušklebkem.

„Proboha vzpamatuj se."

„Přestaň mě provokovat, ty vůbec nevíš čeho jsem schopný." Pohrozil mi prstem, protočila jsem očima.

„Jenom mě zdržuješ, mohla jsem být dávno s TaeHyungem v kině." Odfrkla jsem.

„Jakej TaeHyung, kdo to sakra je?!." I hned se toho chytil, a zamračeně se na mě díval.

„Přítel." Usmála jsem se.

„Děláš si ze mě kurva srandu?!." Zvýšil hlas, bylo mu jedno že se na nás dívají lidé. Napila jsem se kávy, a mykla ramenami.

„To si myslíš ty, nikoli já."

Šibálsky se usmál, a prohlédl si mě.

„On tě ten sarkasmus přejde."

„Až naprší a uschne." Zašeptala jsem s usměvem.

„I ten úsměv tě brzo přejde." Zamračil se, propletl si semnou ruku ale já mu jí odstrčila.

„Nedotýkej se mě!." Zavrčela jsem.

„Nedáš si pokoj co?." Zavrčel.

„Nedám nesahej na mě, nemáš na to právo." Odvětila jsem.

„Už mě kurva sereš." Zavrčel, chytl mě za loket a vedl na mužské záchody které se tu nacházeli. Nejdřív jsem na něho pokřikovala, no když jsem si všimla pohledů které se na nás dívaly raději jsem přestala.

Zavřel za náma dveře, a natiskl mě na zeď. Vyjekla jsem a snažila se ho od sebe odstrčit no marně. Sakra to tu vážně nikdo není?!

„Co to sakra děláš?!." Vykřikla jsem.

Na jeho tváři byl ušklebek.

Za boky si mě přitáhl k sobě blýž, až jsem byla celá nalepená na něm. Začal mi přejíždět po bokách, stehnách. Začínalo mi to být hodně nepříjemné, vykřikovala jsem aby toho nechal jenže on nic.

Zmáčknul mi zadek, a já vyjekla. Co to sakra dělá?!.

„Nech toho sakra." Fňukla jsem.

Ruce mi přišpendlíkoval na zeď, snažila jsem se ho od sebe odstrčit ale byl silnější. Zadržovala jsem slzy.

Nepříjemně mi přejížděl rukama po mém těle, jsem tam mi zmáčknul zadek či stehna. Jakmile se dotknul mé košile vyděšeně jsem se na něho dívala.

Začal mi po knoflíčku košili rozepínat a já sebou začala škubat.

„Přestaň! Dost!." Vykřikla jsem a modlila se v duchu ať jsem sakra někdo příjde.

Rozepnul mi poslední knoflíček, a nazvedl bradu. Nestihla jsem ani nijak zareagovat a on se vrhl na můj krk, kde zanechával mokré polibky.

„Nech toho!." Vykřikla jsem.

Okusoval mi krk, a jeho ruce zabloudily k mým prsou. Z jednou rukou mi držel mé ruce na zdi a s tou druhou mi v dlaní mačkal nepříjemně prso. Nevydržela jsem dál zadržovat slzy, a propukla v pláč. Jeho doteky byli tak chladné.

„Přesně tohle mohu, mohu se tě dotýkat kdy se mi úmyslí, kdekoliv, kdykoliv. A mám na to právo." Zašeptal mi do ouška a skousnul lalůček na čemž jsem vzlykla.

„Jak jsem už jednou říkal, protože ty s tím nic neuděláš, nezmůžeš se na nic."

Až teď za ty roky, jsem pochopila slovům které říkal, činům které dělal. Teď je však pozdě, je těžké milovat někoho kdo o to nestojí. Měl pravdu.