IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk

15

„Chci aby jsi tu zůstala, a dodělala si včerejší hodiny." Na tváři měl ušklebek a já si musela povzdechnout. Seděla jsem u své linky, mezitím co on stál a díval se mi do očí, možná takhle působil...domantněji?

„O co se-." Snažila jsem se něco říct ale on mi do toho skočil.

„Nařizuji ti to jako tvůj šéf, je to jasný příkaz." Odvětil s ušklebkem na tváři. Moc dobře jsem věděla čeho chtěl dosáhnout, o tohle mu šlo. On řekne co chce, a já musim jeho příkazy splnívat. Chce hrát hru, má jí mít.

„Dobře ještě něco pane?." Usmála jsem se.

Zamračil se a porozhlídl, jakmile si ověřil že se nikdo nedívá sklonil se ke mě a zašeptal.

„Jsi zatraceně sexy."

Nejraději bych mu jednu flákla, no to by se asi nehodilo. Nevinně jsem se usmála.

„Beru to jako lichotku."

Protočila jsem očima když nebyl jsem uviděla jeho vzdálené záda, prohrábla jsem si své vlasy a stáhla si sukni která byla posunutá trochu víc nahoru. To zvládneš.

Nasadila jsem si sluchátka a dala se do práce, popravdě jsem byla unavená včera jsem toho moc nenaspala. Poslouchat mamku která si vzpomínala na den kdy se zamilovala do mého zbabělského otce není nic moc. Zbytečně se pak sama vynervovala, bylo to i směšné. No co by se dalo čekat od „bad boye." školy jak sama řekla. Taková lichotka mít otce bad boye, krásná to ironie.

Byla jsem doopravdy unavená a neměla náladu, ještě když jsem tu musela strávit přes čas.

„Ahoj." Uslyšela jsem za sebou jemný a přitom známý divčí hlas. Otočila jsem se a nervozně zamrkala očima.

„Ahoj." Usměv jsem jí opětovala.

„Jak se ti daří?." Mile se usmála.

„Ehm..dobře děkuji." Zamumlala jsem.

„Liso pojď už." Zaslechla jsem jeho hlasitý hlas a skouskla si ret když k ní došel. Zamračil se na mě, a jí vzal kolem boku.

Prohrábla jsem si vlasy, a sklopila pohled.

„Pojďme." Zavrčel přesto se ale na ní pousmál a na mě pouze zamračil. Dívala jsem se na jejich vzdálené záda, a povzdechla jsi. Cítila jsem se teď...odstrčená ním. Asi by mi to vůbec nemělo vadit, přesto vadí. Oni měli skvělý vztah...a ve vztahů se najdou chyby. V tomhle směru jsem tu byla chyba já, nesnášela jsem případy kdy se ukáže druhá. Já byla ta druhá, jejich vztah souvisí na mě. Já jsem ta druhá a vždy budu, a tohle jsem nikdy nechtěla. Nikdy mezi náma nemůže být něco víc, i kdybych chtěla musím tomu zabránit. Nemohu jim pokazit vztah.

Popravdě...on měl štěstí a to jí. On si jí ale nazasloužil.

To pořád nemění na fakt že mi právě teď vadí že odešel s ní. Sakra asi jsem se zbláznila.

Napila jsem se Latte, a dala se znovu do práce. Ať už to mám za sebou.

***

Oči se mi zavíraly, rukou jsem si podepřela hlavu a snažila se dál vykonávat práci. Jak tak čas šel, já se loučila se všemi kolegy. Každou chvíly jsem zívala, tak strašně se mi chtělo spát. Porozhlídla jsem se po prázdné místosti s linkami, kde jsem se nacházela jen já. Venku už stmívalo a já se podívala na hodinky, už jenom patnáct minut. Sundala jsem si sluchátka, a hlavu si položila na stolek, nachvíly jsem zavřela oči.

Avšak jakmile jsem slyšela dupot mířící ke mě jsem oči znovu otevřela.

„Takhle se vykonává práce, spaním?!." Jeho hlas se roznesl po celé místnosti, a já si promnula oči.

„Já..jen nachvíly zavřela oči." Zamumlala jsem a upravila si své vlasy aby nestáli do všech světových směrech.

„Nezajímá mě co jsi dělala, přišel jsem ti oznámit že se tu ještě zdržíš a pomůžeš mi s dokumentami." Zamračila se a já vykulila oči. Otočil se a dal se na odchod ale má slova ho zastavila.

„To nemyslíš vážně, jdu domů. Nezajímá mě to."

Otočil se a naštvaně si mě prohlédl.

„Za prvé nezvyšuj na mě hlas nejsem tvůj kolega nejsme si rovni, za druhé jako tvůj šéf ti to nakazuji, a za třetí co chci to uděláš."

Dívala jsem se mu do očí, které neprojevovali žádné emoce. Byla jsem tak moc unavená, utahaná. Nebavilo mě pořád sedět, unavovalo mě to. A pusa mě bolela od tolik hovorů. Chtěla jsem jít prostě domů a lehnout si do postele.

„Rozumněla jsi?." Ušklebil se.

Sklopila jsem pohled na jeho boty, a zadržovala slzy. Já si svůj čas a hodiny dodělala, proč tohle dělá. Snaží se mi udělat z práce hotový peklo.

Nechtěla jsem tu být, chtěla jsem jít domů. Nechtěla jsem tu být s ním sama, nemužu dopustit aby se stalo něco čeho budu litovat. Navíc byla jsem tak moc utahená že bych udělala cokoliv jenom abych došla domů. Skoro celý den jsem nic nesnědla, a vypila maksimalně dvě kávy.

„Ták?." Nadzvedl obočí.

„Prosím." Zašeptala jsem a zadržovala slzy.

Nechápavě nakrčil obočí.

„P-prosím..já už dál nemohu, jsem unavená nevyspalá. Jestli to děláš proto aby jsi mě vytrestal, nedělej to prosím. Chci jít domů, a prospat se." Odvětila jsem se sklopeným pohledem a utřela si slzy.

Stačí pouhá slova, já vím možná reaguju přehnaně. Ale jsem citlivá, a za to nemohu. Navíc vím že to dělá naschvál.

Jeho tvář najednou zněžnila, sklopil hlavu jako kdybych nad něčem přemýšlel. Po chvilce ke mě došel, a já ucítila jemný dotek na své tváři, nadzvedla jsem 14tvář a setkala se s jeho pohledem. Jeden druhému jsem se dívaly do očí. Ruce měl položené na mé tváři kde mi jemně palcem přejížděl po líčku. Pak se však odtáhl.

„Fájn jdi, pro dnešek to stačí." Zamumlal, otočil se a už ho nebylo. Sáhla jsem si na líčko, a dívala se před sebe kde předchvíly stál.

V tu chvíly jsem si nechtěla připustit, jak moc se mi líbily jeho doteky. Avšak v hloubi srdci jsem to moc dobře věděla, a chtěla si tento okamžik zapamatovat co nejlíp.