IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk

35

S namířenou zbraní došel až k nám a stoupl si přede mě a mě posunul za sebe. V šoku jsem nevěděla co dělat. Dívala jsem se na jeho záda. Byla jsem tak moc vystrašená.

,,Věděl jsem že příjdeš." Ušklebil se Desmond.

,,Řekl jsem že to vyřídíme spolu jednou jí skřivíš vlásek a zabiju tě to přísahám." Promluvil znovu jeho hrubým hlasem. Ach, tak moc mi chyběl.

,,A teď vypadni pokud chceš ještě žít." Dodal miříc stále na něho zbraní. Desmond se jen zamračil zbraň si zastrčil do kalhot a věnoval mi pohled.

,,Neskončil jsem." Odvětil hrubě otočil se a pomalým krokem odcházel. Vůbec jsem nerozuměla ničemu co se tu pravě stalo. Dívala jsem se stále na jeho záda, byl otočený. Jako kdyby se bál pohlédnout mi do tváře. Měla jsem tolik otázek ale nezmohla se ani na jednu.

,,Odnesu tě domů." Promluvil aníž by řekl něco dalšího dal se do kroků. Následovala jsem ho až do jeho auta. V autě bylo ticho, díval se před sebe ani jednou mi nevěnoval pohled. Neustále jsem si však prohlížela jeho tvář. Obočí měl lehce zamračené a nos jemně skrčený. Byl neodolatelný. Když dojel až k mému domu zastavil a vystoupil z auta. To samé jsem udělala také. Čekal kdy půjdu dovnitř aby mohl odejít. Na to ať zapomene.

,,Kde jsi byl?." Otázala jsem ze zamračujíc.

Ticho, díval se do země. Zasloužím si přece vysvětlení. Nemůže teď jen tak odejít a dělat že se nic nestalo.

,,Co to má všechno znamenat, co ty fotografie dal si mě sledovat?! A jak o tom ví tvůj bratr?." Rozhodila sem rukama stále dívajíc se na něho. Avšak byl sticha, jen se díval do země jako kdybych tu nebyla.

,,Mluv semnou." Vykřikla jsem a povzdechla si.

,,Jdi dovnitř prosím." Zamumlal nesrozumitelně .

,,Už ti za nic z toho nestojím?." Do očí se mi hrnuli slzy.

V tom momentu nadzvedl hlavu podívajíc se do mých očích. Jeho pohled změknul, prohlížel si mě. Byl tak pěkný, ty jeho velké čokoladové oči.

,,I kdybych měl svojí duši zaprodat ďáblovi vždy si na první místě Elizabeth." Odvětil dívajíc se mi do očí.

,,Opustil si mě." Vzlykla jsem.

V jeho očích jsem záhledla jiskřičky, přešel ke mě hladíc mojí tvář. Hlavu sklonil k mé a přiblížel se k mé tváři.

,,Vždy budu stebou ať budeš kdekoliv vždy budu tam kde jsi ty." Zašeptal a své rty otřel o ty mé. Jako reflex jsem mu zabořila ruce do vlasu a užila si ten nenahraditelný pocit. Jeho rty a ty mé spojené v jednom. Pomalým krokem jsme se dostali oba dva dovnitř aníž by jsme se přestali věnovat jeden druhému. Ukusoval jemně mé rty, zádami jsem narazila na zeď a to ho přinutilo skousnout můj spodní ret. Ještě víc se tělem na mě nalepil a zavrčel do polibku.

Užívala jsem si ten příjemný pocit, když mě začal líbat na mém krku a dekoltu. V tuto chvíly jsem chtěla jen aby jsme byli my dva nikdo jiný.  Zavřela jsem oči a nechala se unášet tomu krásnemu pocitu. Možná jednou budu litovat, ale teď vím že chci abych patřila jemu. Poprvé a snad navždy.

•••

Leželi jsme vedle sebe hladil mě po mých vlasech a já mojí hlavu měla položenou na jeho hrudi. Klidně jsme oba odpočívali. Kéž by tohle nikdy neskončilo. Pousmála jsem se když si semnou propetl ruce.

,,Řekneš mi něco o tom co se stalo?." Otázala jsem se. Nedalo mi to, chtěla jsem to vědět. Trochu se zamračil ale kývl na souhlas.

,,S otcem nevycházím za dobře, potom co má matka odešla a už jsem jí nikdy neviděl našel si jinou ženu a založil novou rodinu. Vždy tvrdil že jsem mu zůstal na obtíž a já to nesnášel. Do mých osmnácti let jsem žil snima. Můj život jsem jen přežíval, vyčítal jsem matce že mě tu sním nechala. A vyčítal jsem každému všechno, nenaviděl jsem tenhle život." Nachvíly se odmlčel a povzdechl.

,,Matka odešla kvůli němu, nevydržela to co jí prováděl. Věčné scény, hádky, mlátil jí, musela se věnovat jen jemu ani dokonce mě ne. Vždy ho to moc rozčílilo. Nechápal jsem to, matka mi tvrdila že je to jakási jeho láska kterou neumí vyznávat." Poznala jsem že se ušklebil a zamračil.

,,Desmond se vždy pletl do mých věcích, snažil se být všude kde jsem já dělat to co já. Žárlil na mě a neměl přitom na co protože on dostával veškerou lásku a péči od všech to si neuvědomuje. Vždy udělal něco špatně a svedl to na mě. Otec mě za to jako malého kluka mlátil to já byl ten špatný. Začal jsem si s mafii zamotal se do nebezpečného japonského gangu drogových dealeřu. Bylo to špatné. Otec mi vzal pravomoc na všechno.  Časem jsem ale potkal Lisu pomohla mi se od mého otce odpoutat, vždy stála při mě věděl jsem že je zamilovaná ale já jí bral jako blízkou kamaradku. Nechtěl jsem si s ní nic začít, její rodiče byli blízký přátele mého otce. Lisu měl moc rád, vždy mě upozorňoval jestli ji nějak ublížim nedopadne to dobře. A já nevěděl co dělat, v tu chvíly jsem měl strach. Kdybych to mohl vrátit klidně se postavím tak že by musel zabít on mě nebo já jeho." Odvětil hladíc stále mé vlasy. Posadila jsem se a dívala se mu do očí.

,,Nakonec jsem souhlasil že s ní zůstanu, myslel jsem si že třeba časem se do ní dokážu zamilovat ale nešlo to nebylo tomu tak. Jen díky Lise mi dal pravomoc na veškeré majetky které v rodině máme. A to nemůže Desmond příjmout. Nechtěl jsem nic z toho jenže není to jen jeho majetek ale i matky a to je jediné co mi po ní na tomhle zkurveném světě zůstalo." Poslední slova zašeptal že ho bylo sotva slyšet. Musel si toho opravdu projít hodně, bylo mi toho všeho tak moc líto že bych ho nejradši objala aby všechny tyhle vĕci odešli ale to už nezměním.

,,Řekl že máš tajemství jaké?." Otázala jsem se.  Zaskočeně se na mě podíval a uhnul pohledem. Bylo mi hned jasné že o tom nechce ani zdaleka mluvit a já ho nechtěla nutit.

,,Dobře nebudu se vyptávat, ale proč si mě zatraceně dal sledovat a kde jsi ty dny byl?." Nadzvedla jsem obočí a čekala co mi na to řekne.

,,Jsou věci které bude lepší když nebudeš vědět, věř mi. Prostě to udělej." Řekl přísným hlasem a já byla trochu zklamaná. Proč musí mít tolik tajemství. Jedná se přeci o mě.

Nechtěla jsem to ale řešit. A tak jen kývla hlavou. Na čemž si mě přitáhl k sobě a políbil.

Měl několik tváří každou z nich jsem pomalu a jistě viděla. Jenže to jaký byl doopravdy uvnitř jeho těla tak prazdný a přesto chladný, nelítostivý,  jsem měla čest zahlédnout až později. Láska mě uvěznila jako ptáčka do zamčené klece, a on byl pánem.