IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk

8

„Mami nech už toho, jsme jen přátelé." Promnula jsem si oči, a zasmála se.

„Ale líbí se ti." Ušklebila se.

„To jsem nikdy neřekla, je to můj kamarád. JungKook je strašně milý a přátelský nic víc mami." Odvětila jsem.

„No fájn fájn, já zapomněla že ty čekáš na nějakého perfektního chlapa ale ten nepříjde." Našpulila rty, a já se znovu musela zasmát.

„Ale příjde." Ušklebila jsem se, dala jí pusu na líčko. Urovnala jsem si své uzké modré kalhoty a bilou halenku si taky trochu poupravila. Nakoukla jsem do zrcadla, vzala si svou kabelku a šla tedy abych to stihla.

Zavřela jsem za sebou dveře, chtěla se dát do kroku, avšak zastavila jsem se když jsem zahlédla před domem známou tvář. Byla jsem trochu zaskočená. Nečekala jsem že tady bude.

„Ahoj." Usmál se, když jsem k němu došla.

„A-ahoj." Vykoktala jsem.

„Snad ti nevadí že tu na tebe čekám." Nervozně se usmál.

„Ne..to ne, čekáš tu dlouho?." Otázala jsem.

„Ne, pár minut." Mykl ramenami. Vždyť je to fájn, je to pěkný že na mě čekal tohle přátelé dělají no ne?.

Prohlédla jsem si ho a musela se usmát, měl na sobě černé skinny džíny a bílou košili které se mi na něm tak líbí.

„Myslel jsem že by jsme mohly zajít třeba prozatím do kavárny, máme stejně ještě čas." Řekl.

„Jasně..teda můžeme." Usmála jsem se.

„Pojedeme mým autem dobře?."

Kývla jsem jen na souhlas, co jiné mi zbývalo. Nasedla jsem do jeho auta, zapnula si pás mezitím co on auto nastartoval a rozjel se.

„Jak si přežila kocovinu?." Zasmál se.

„Nebylo to tak hrozné, bolela mě jen hlava co ty?."

„No..pořád žiju." Zašklebil se, a já se musela usmát.

„A co Lisa?." Nadzvedla jsem obočí.

„Jo je to už v pohodě." Mykl ramenami.

Dalších patnáct minut jsme si povídaly o práci, ráda jsem si s ním povídala byl jediný s kým jsem si měla povídat nepočítám mamku, a tetu. Když parakoval auto, vydali jsme se spolu do kavárny která byla blízko vedle práce. Což bylo super.

Já se posadila, a on mezitím šel  objednat kávu. Byla to moc pěkná kavárna, dívala jsem se přes sklennou výlohu. Byli tu moc pěkné květinné dekorace. Nebyli tu moc lidí, asi pár studentů, či nějaké páry.

Po chvilce se ukázal v ruce držel dvě kávy, a s usměvem se posadil na proti mě.

„Díky." Usmála jsem se když mi podal perníkové Latte. Mé oblíbené.

„Je to tu pěkné." Odvětila jsem.

„To ano." Kývl na souhlas.

„Chodím jsem často." Dodal.

„Od dnes to bude i mé oblíbené místo." Usmála jsem se.

„Bude to náše oblíbené místo."

„To zní pěkne." Odvětila jsem, usmál se a díval se mi do očí. Znervoznělo mě to, neustále se na mě díval při čemž si skousl spodní ret. Rozrušilo mě to, dala jsem si pramínek za ucho.