IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk

20

Práskl jsem dveřema od auta, otevřel jsem dveře od bytu a rychlým krokem jsem došel eo obýváku. Slyšel jsem za sebou dupot vysokých lodiček a povzdechl jsi. Sedl jsem si na gauč, a dlaní si podepřel hlavu. V sobě jsem se uklidňoval, zatnul jsem pěst a díval se na velkou obrazovku před sebe.

„Co ti zatraceně je?." Zvýšila svůj hlas, a rozhodila rukama.

„Nic." Odvětil jsem. Neměl jsem náladu jí odpovídat, i když si to nezaslouží.

„Byl to pěkný večer, co se stalo. Vadilo ti že jsem mluvila s TaeHyungem?." Zamračila se.

„Jo přesně tak vadilo."

Lež, lež kterou se jí snažím namluvit. Pravda byla jiná, ale tu znát zatím nemohla.

„Proboha nechci se hádat, jdu si lehnout." Otočila se a na svých vysokých podpadcích zamířila na horu do ložnice.

Rozepl jsem si horní knofliky od košile, a prohrábl si vlasy. Ze stolku jsem vzal Whisky a napil se ze sklenky.

Zatraceně, pravda byla úplně jiná. Vadilo mi, že nastoupila do auta s ním. Vadilo mi, že tam dnes přišla s ním. Vadilo mi, že se na něho usmívala. A vadilo, mi to že se jí dotýká. A důvod je prostý..přesně takhle to začalo, neuvědomoval jsem si až kam to může zajít. Líbila se mi od začátku, líbila se mi a já věděl že čím víc s ní budu tím víc mě bude přitahovat. A stalo se.

Chtěl jsem tomu zabránit, a namlouvat si že miluju stále Lisu. Jenže to pravda nebyla, ano Lisa byla skvělá, milá, hodná, byla svým spůsobem úžasná. Neřekl bych že mě přestala bavit..prostě jen mě tenhle vztah omrzel. Nechápu kdy, jak, no od začátku jsem byl do všeho dotlačen. Nejdřív jsme spolu chodily, a já to chtěl nechat na osudu, ale její matka do toho i hned zasáhla s tím že spolu budeme a zůstaneme i do budoucna. Nelíbilo se mi to, tohle moje rozhodnutí nebylo. Tady byl nejspíš háček, toužil jsem po něčem jiným.

A teď toužím po hnědých čokoladových duhovek, krásných růžových rtech, po tom nevinném těle, po té bílé kůži kterou bych líbal každý den, a tohle všechno bylo pro mě tak uspokojující pocit a přesto pro ní samotné peklo.

Věděl jsem že jednou to příjde, věděl moc dobře. Ten pocit, pocit který mě k ní tak strašně tahal. Den co den jsem na ní myslel, a myslim. Musím si být jistý ve všem co dělá, či s kym je. Pocit toho že nevím s kým je mě přímo užírá. Ten odporný pocit který jsem dnes cítil počas toho co na proti mě seděla s jiným. Jen jsem se držel co to šlo, jenže ovládat své emoce je tak těžké.

Užírá mě to když se jí nemohu dotknout, celý den z toho doslova šilím. Ona si tohle nevybrala, ale já též ne.

Pro ní je to nebezpečné, bohužel je. Mám jí tak hluboko v srdci že se prostě už nedá vymazat z kapitoly mého života. Nikdy jsem tento pocit nepoznal na vlastní kůži, ale přesto jsem věděl že příjde. Že si pro mě příjde.

Projevovalo se to na střední, kde jsem měl emoční situace na své kamarádky a že jsem jich neměl málo. Bohužel o proti tomu co cítím teď to nebylo nic.

Nesnáším se za to, nesnaším to že myslím na to jak moc bych jí chtěl mít jenom a jenom u sebe. Nesnášim a zároveň si neuvědomuji jak moc mi ničí život dvě pouhá slova.

Krom mě a mé mamky o tom nikdo nevěděl, trpěl jsem Stoc­kholm­ským
syn­dromem a já s tím nemohl nic dělat. Má matka mi vždycky říkavala že to bude dobré, ale já věděl že nebude. Upoutat se na osobu tak moc že jí stavíte do vlastního nebezpečí není dobré. Upoutal jsem se na svou matku v pěti letech, kdy mě i matku otec mlátil. Jí nemlátil tak věčně jako mě, byl to zbabělý kretén. Kterýho nesnáším ze srdce nejvíc, matka se mě snažila vždy před ním chránit no dopadla vždy i ona.

Vždycky říkavala ať místo mě zbije jí, a to samé jsem říkal já. Ať místo jí bije mě. Upoutal jsem se na ní, tak moc. Nešel jsem bez ní nikam, nevydržel jsem bez ní víc než pět minut to doslova. Za všechno může ten parchant který se nazývá mým otcem.

Matka mu odpustila, vždycky ho milovala jen jí trápilo že mě nesnáší. Nesnášel mě za to jak moc se mi ona věnuje, žárlivost. To je to spravné slovo.

„Sakra." Zavrčel jsem a zatahal se za kořínky vlasů.

Zavibroval mi mobil a já se podíval na příchozí hovor, musel jsem se ušklebit. V ruce jsem svíral mobil, a zrak měl zabodnutý na displeji mobilu kde stálo jméno které tak moc nesnáším. Jak sám říkám, minulost je minulost no zapomenout se nedá.

Nedá i kdybych chtěl. Protože mé rány jsou stále otevřené tak jako na začátku.

Lidi tohle je fakt shit😑😐