IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk

23

Pocítil jsem ostrou bolest hlavy, no přesto jsem dnes přestat v plánu neměl. Sledoval jsem sklenku s whisley na baru, a bloudil ve svých vlastních myšlenkách. Člověk kterého jsem brall jako vlastního bratra se tu nacházel semnou, no nemohl vědět co mě trápí přesto že se vyptával nemohl jsem mu to říct. Protože stejně jako on vyprávěl o její kráse mě, já na ní přesně v tu chvíly též myslel.

Pouhé slova které vypustil z úst mě dokázali neskutečně vytočit, a já se musel prostě jen držet. Chtěl jsem znát důvod proč jeho neodmítla tak jako mě. Zatraceně sežíralo mě to že si jeho připustila k tělu.

Hlasitá hudba, kouř z marihuány, a pach alkoholu, nic z toho jsem nevnímal ani slova Taehyunga.

Potřeboval jsem svůj vztek schladit.

„Vždycky jsem ti nějak tak zavíděl vztah s Lisou, vždycky jsem chtěl někoho kdo by mě miloval stejně jako ona tebe." Odvětil a já se musel ušklebit.

Zaviděl mi vztah, který se mi ze srdce denno deně protivý.

„S Yurou to nikdy nebylo ono, no cejtím že s Elizabeth by to mohlo být dobré."

Nesnášel jsem to jak o mé Elizabeth přemýšlí, a co nejhorší nemohl jsem nic dělat.

„Myslím..že neni pro tebe." Zamumlal jsem a hodil do sebe dalšího panáka na ex.

Jen mi vadilo..že jemu dávala větší šanci než mě.

„Myslím jsi že je ta pravá, pokaždé co jí uvidím je mi s ní dobře."

Pocit prázdnoty kterou mám každý den..stačí jí jen zahlédnout a vše je pryč.

„Víš..její úsměv mě dělá šťastným."

Miluji pocit vidět jí usměvavou...

„Víš..je jiná a to se mi na ní líbí, není jako ostatní. Líbi se mi moc."

V tu chvíly jsem opustil sklenku kterou jsem držel, ta spadla na zem. Podíval jsem se na něho, krev se ve mě vařila. Odvrátil jsem pohled, a zatnul čelist.

„Myslim že máš dost." Promluvil a zvedl ze země sklenku. No já v tu chvíly nijak nereagoval.

V mysli jsem měl jenom to jak by byla po jeho boku, to že by měl mojí Elizabeth v objetí každý den. Dotýkal by se její hebké pokožky, a otíral své rty o ty její polštářky.

Ne, tohle jsem nemohl dovolit. Nemohl ona byla moje. Jenom moje, moje Elizabeth. To já měl právo jí držet každý den v objetí, dotýkat se její hebké pokožky a otírat své rty o ty její.

Po tom jsem doslova toužil.

Vstal jsem naposledy se otočil k Taehyungovi.

„Měl bys...hledat jinde něco mi říká že bys toho doopravdy měl nechat." Odvětil jsem otočil se a odešel z toho otravného baru. Nadechl jsem se čerstvého vzduchu, a po té se přidržel o zabradlí motala se mi hlava. Ale měl jsem neskutečný vztek, to jak na ní myslel, a bůh ví co si představoval.

Sám sebe jsem se ptal proč zatraceně ona, a neuměl si odpovědět. Nenašel jsem žadné slova které by mi dali snadnou odpověď. Byla to prostě ona. Od první chvíle se mi neuvěřitelně líbila, protože byla tak strašně pěkná, milá, laskavá, nevinná.

Potřeboval jsem někoho kdo by mi rozumněl, nesoudil mě. A hlavně stál při mě. Potřeboval jsem jí, mojí Elizabeth.

Nesnáším tento pocit který mě naplňuje nenavistí a zoufalostí zároveň. Tak zatraceně to bolí, mohl bych dostat několik bolestných ran no bolest vlastních citů se tomu nevyrovná.