IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk

11

„Pokud budeš chtít můžeme někdy navštívit spolu Muzeum." Mile se usmál, a já mu usměv opětovala.

„To by bylo pěkné."

„Co takhle v sobotu?." Otázal se.

„Jo klidně." Kývla jsem na souhlas, pořád jsem byla myslí mimo. Snažila jsem se na to nemyslet, a věnovat se TaeHyungovi který tu semnou byl ale marně. Bože jak se tohle mohlo jenom stát, kde jsem udělala chybu? Dala jsem mu snad nějakou naději či?.

„Jsi nějaká zamlklá stalo se něco?." Zeptal se, a napil se své kávy.

„Né kdepak, vše je v pořádku." Usmála jsem se.

„Dobře, jen...mě můžeš věřit." Usmál se.

„Já vím." Řekla jsem a prohrábla si své vlasy.

S TaeHyungem byla zábava, byl milý, vtipný, hodný. Avšak já pořád musela myslet jen na něho. Kde jsem sakra udělala chybu?.

Procházeli jsme se po městě, a nakonec zamířily ještě do cukrálny. Nasmála jsem se s ním, je strašně hodný. Vyprávěl mi o tom jak strašně rád zpívá, dokonce mi i zaspívál a já byla v šoku. Jeho hlas mě naprosto fascinoval, měl vážně talent.

***

Ráno jsem zavolala šéfovi a dala mu vědět že dnes do práce nepříjdu. Nemohla jsem, cítila jsem se divně. Prostě jsem tam nemohla jít sednou si vedle něho a dělat že se nic nestalo. To prostě nešlo. Pořád jsem na to musela myslet, co to do něho vjelo. On předci takový není a už vůbec proč zrovna já?

Neříkal sám že má přítelkyni kterou miluje, a určitě ho také miluje i ona. Tak kde se stala chyba, jsem vážně tak pitomá nebo je to jenom má chyba?!.

Povzdechla jsem si a prohrábla vlasy, přepnula jsem kanál a divala se na Titanic který hrál v televizi. Nacházela jsem se sama doma, mamka ráno vstala s tím že s tetou pojedou do Berlína nakupovat. Nevnímala jsem ani můj oblíbený film který pravě teď hrál. Nemůžu uvěřit tomu že se mi..celou dobu díval na Emaily.

Napila jsem se džusu, a zhluboka se nadechla. Nemysli na to, byl to jenom zkrat. Znovu jsem se zadívala, a vzala jsi z kuchyně čipsy. Když skončil můj oblíbený film, šla jsem se osprchovat. Oblekla jsem si bílé obyčejné tepláky a šedé tilko. Vlasy jsem si dala do drdolu a podivala se do zrcadla. Horší to být nemůže. Mykla jsem ramenami a znovu si sedla na gauč a tentokrát si pustila Zápisník jedné lásky. Zkoukla jsem asi čtyři filmy, některé byli z nich smutné. Neopětované lásky, a tak dále. Nikdy jsem nebyla ten typ který by se u takového filmu rozbrečel, například mamka ta se rozbrečela vždy. Ani jsem si neuvědomila kolik je hodin.

„Už jdu!." Vykřikla jsem když jsem uslyšela zvonek, s úmyslem že už přišla máma jsem vstala a otevřela dveře. No v tu chvíly jakmile jsem ho uviděla stát ve dveřích, jsem nevěděla co dělat. Nervozně jsem zamrkala očima, a zamračila se.

„Jsi v pořádku?." Otázal se, zněl tak starostlivě.

„Proč bych neměla být?." Zamumlala jsem.

„Myslel jsem že se ti něco stalo když jsi nepřišla.." Skousl jsi nervozně ret.

Nepřišla jsem kvůli tobě.

„Jen...mi nebylo dobře." Mykla jsem ramenami. Nevěděla jsem jak reagovat či co udělat, bylo to tak trapné.

„Ale už ti je lip že ano?." Stále zněl tak starostlivě. Kývla jsem na souhlas, a on se pousmál.

„Já...chtěl bych jsi promluvit." Zamumlal.

„Nemáme si co říct." Řekla jsem chladně až mě to samotné překvapilo, zorničky se mu rozšířily, podíval se na mě zaskočene a zároveň vystrašeně.

„Prosím...tohle nedělej. Mluv semnou, já nechci aby...aby jsi se ke mě chovala chladně. Promluvme jsi." Vyhrkl zněl najednou tak zoufale.

Povzdechla jsem si, a ustoupila od dveří aby vešel dál. Trochu se porozhlídl a pak se posadil na sedačku.

„Chceš něco k pití?." Otázala jsem se.

„Ne, diky."

Posadila jsem se do křesla co nejdál od něho, podíval se znovu zoufale na mě.

„O čem jsi chtěl mluvit?." Nadzvedla jsem obočí.

„Omlouvám se...omlouvám se za to že jsem četl tvé Emaily nebylo mi do toho nic. Ale já..si nemohl pomoct. Tahalo mě to k tobě od začátku. Ale sám jsem si to nechtěl připustit a ty ses chovala tak mile-." Chtěl pokračovat ale já mu do toho skočila.

„Tím chceš říct že je to má chyba?!."

„Ne..to neříkám. Jen..pochop prosím že jsem nechtěl aby ses cítila provinie..jenže já tomu nezabráním i kdybych chtěl." Odvětil dívajíc se mi do očí.

„To je hloupost, jsme jen přátelé kolegové z práce-." Chtěla jsem to doříct ale tentokrát skočil do řeči on mě.

„Ale to mužeme změnit!." Zamračil se.

„Máš přýtelkyni." Rozhodila jsem rukama.

„Ale..já jí mohu třeba říct že-." Nenechala jsem ho domluvit.

„Chceš zničit tak dlouhý vztah, kvůli něčemu co trvá sotva měsíc. Ono vlastně ani nic nikdy nebylo, jsme přátelé!." Vykřikla jsem.

„Bylo, proč jsi mě nechala potom abych se tě dotýkal?!." Zvýšil tentokrát hlas i on. A já nemohla uvěřit svým očím.

„Byli to přátelské doteky, nic víc. Nikdy nic víc jsem v tom neviděla a vidět nebudu. Uvědom jsi to." Povzdechla jsem si.

„Byla jsi někdy zamilovaná?!." Ušklebil se, sakra proč se na to ptá když ví pravdu.

„Nebyla, tím pádem nevíš jak je těžké se držet od osoby která tě přitahuje dál. Nevíš jak je těžké předstírat že stebou nic pouhý jeden dotek od ní nedělá. Nevíš jaké je poroučet srdci! Ty vlastně nevíc nic!. Nejsi zamilovaná do mě..a já..ty mě jen přitahuješ a já si s tím nevím rady. " Zařval až mnou trhlo.

„Běž prosím." Zašeptala jsem a zadržovala slzy.

„Ale já se tě nevzdám, teď mě bereš jako pouhého přítele ale to se změní slibuji. Budu se tě dotýkat kdykoliv se mi bude chtít, protože to semnou dělá mnohem víc než si myslíš. Nedokážu se od tebe držet dál. Zatraceně já kurva nevím jak se to mohlo stát ale stalo! Takže mlč protože nevíš jaké je milovat ale postupem času se dozvíš jaké to je. Já ti úkážu jaké je to toužit po člověku."

Dívala jsem se do jeho černých očícch, a utřela jsi slzy. Tohle snad není pravda.

„Nedám ti pokoj, nikdy se tě nevzdám." Dodal, zamířil ke mě. Stála jsem tam jako socha a dívala se před sebe. Své rty přitiskl na mé čelo, a já na chvíly zavřela oči. Pak se odtáhl otočil a už ho nebylo.

Řekl mi právě teď něco co jsem nikdy slyšet nechtěla. A i kdybych se snažila sebevíc právě dal na jevo že se mě nevzdá. Jenže to nedává smysl, já ho nemiluji a nikdy milovat nebudu.

Přesvědčila jsem se o tom že na darmo se neříká nikdy neříkej nikdy.