„Smlouvy o půjčce jako splátky jsou nejčastější." Vysvětloval mi, a ja se snažila ho vnímat. Dnes už tu nikdo nebyl, jenom my dva ostatní se vydali na ten večírek který uspořádak samotný šéf. Mohlo být kolem půl sedmé, a já byla docela unavená z těch všelijakých smlouvách. Bylo jich fakt hodně.
„Jsi unavená co?." Koutky se mu zvedli do usměvu.
„Jenom trošku." Podepřela jsem si hlavu rukou.
„Tak mi řekni něco o sobě." Mykl ramenami.
„Tak dobře, jmenují se Elizabeth Frayne je mi dvacet-jedna co už víš. Pocházim z Ruska, ale když mi bylo asi dva roky odstěhovali jsme se do New Yorku. A jsem jsme pak museli přít kvůli práci mamce tu nabídly lepší práci než tam. Ráda chodím běhat, nebo také čtu. Miluji umění, dešť a ticho. To je asi tak vše teď ty." Usmála jsem se.
„No máme toho docela dost stejného taky rád chodím běhat, nebo miluji umění. Taky rád posiluju a občas hraju videohry. Žiju tu od malička." Mykl ramenami s usměvem na tváři.
„A co ty a tvá přítelkyně ja jste se poznali?." Otázala jsem se.
„No..Lisa pochází z Thajska, chodíme spolu už tři roky. Poprvé jsme se seznámily na párty u jejího bratra který byl můj dobrý kamarád." Říkal to tak..znuděně. Zatím co já ho poslouchala úplně zajímavě.
„To je pěkné, že vám to vydrželo tak dlouho." Odvětila jsem.
„No asi jo." Zamumlal.
„A co ty?." Nadzvedl obočí.
„No já..já ještě nikoho nikdy neměla čekám na toho pravého." Nevinně jsem se usmála.
„Mohla bych se prosím přes tvůj počítač zaregistrovat na email a podívat se na správy?."
„Jistě." Kývl na souhlas. Vstal a nechal mě si sednou za počítač. Naklonil se na de mě a odhlásil se z emailu, znervozňovalo mě to že je v takové blízkosti. Ve stejnou chvíly jsme se podívali jeden druhému do očí, a to mě znervoznělo ještě víc. Uklidni se, má předce přítelkyni a ty čekáš na svého vysněného prince. Nervozně jsem se usmála, a trochu odsunula židli, nejspíš to pochopil a odtáhl se. Posadil se na proti.
Zaregistrovala jsem se a přečetla si zprávy, pár jich taky bylo od Maxe.
„Jinak...jde ti to čím dál tím líp." Usmál se a pohladil mě po zádech. Trochu mě to zaskočilo, ale pak jsem se uklidnila jsou to jen normalní přátelské doteky.
Za svojí hloupou naivnost jsem zaplatila, nebylo to ale mojí chybou. Jen jsem chtěla mít milého kolegu a přítele. A on se zdál být perfektní.
ČTEŠ
IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk
Fanfiction„Cokoliv uděláš, kdekoliv budeš, kdykoliv utečeš, budu tu pořád pro tebe, pořád s tebou a níž by jsi o tom věděla. Nenazývej to posedlosti, jen neznáš lásku. A láska hranice nemá drahá." Byl mnou posedlý, a co nejhorší já byla časem hluboko v srdci...
