IN CAPTURE OF ATTRACTION | j.jk

22

Nadechla jsem se potřebného vzduchu, a pomalu otevřela oči. Bylo to jako sen, stalo se to tak rychle a já nevěděla jak reagovat. Byl to tak jemný polibek, jako ve snu. Srdce mi přitom bylo jako o závod, ten pocit který jsem právě teď měla byl tak...hřejivý. Dívala jsem se na jeho rty které ještě předchvíly byli spojeny s těmi mými.

Měl otevřený oči, a mírně pootevřené rty stejně jako já. Jeho pravá ruka byla neustále na mé tváři, a ta levá ve vlasech. Přesto že jsem věděla jak moc to je špatné, tahle chvilka byla nejhezčí v mém životě.

„Chci ještě jednu." Zašeptal, a i hned to uskutečnil. Jeho rty znovu přitiskl na ty mé, a já tak zavřela oči. Nic jiného než jeho jsem teď vnímat nechtěla. Jemně mi okusoval rty, a taky mě hladil po tváři. Byl tak opatrný, jako kdybych byla porcelánová panenka. Vůbec to nesedělo k tomu jak se ke mě choval předtím.

Skousl mi spodní ret, a já tak nechtěně potichu vzdychla.

„Bože, tak dlouho jsem se držel abych tohle neudělal. No nedalo se to, zatraceně nedalo. A já se dál ovládat nedokážu už ne, po tomhle ne." Odvětil a znovu mě políbil.

Odtáhla jsem se od něho a zadržovala slzy které sa drály na povrch. Poslední dobou dost často.

Odstoupila jsem od něho, se sklopenou hlavou. Cítila jsem na sobě jeho pohled, možná byl zmatený či zklamaný co já vím. No já v tuhle chvíly potřebovala být sama. V hlavě jsem měla neskutečný zmatek. Kam se sakra podělo to že nikdy nedovolím aby se to dostalo do takového stadia. A já to dovolila, nezabránila jsem tomu a naopak spolupracovala. Zatraceně vždyť to já mu nechtěla zkazit vztah, protože si tohle Lisa nezasloužila. A já neměla práco jí ničit vztah, připadala jsem si jako mrcha která jí ho prostě měla ukráct.

Jenže já ještě předchvíly toužila po jeho rtech, a to je nejhorší libilo se mi to.

Z očí mi ukápla slza, dala jsem se na odchod když jsem však sáhla na kliku chytil mě za zápěstí a otočil znovu k němu.

„Prosím..přestaň." Zašeptala jsem.

„Neutíkej předemnou, neutíkej před svýma vlastníma citama." Odvětil, a své ruce přiložil na mé boky.

Problém byl v tom že já dát na city nemohla, protože mé city jsem sama nechapala. Právě moje city mě k němu tahají čím dál tím víc. Nevím co jsem si chtěla dokázat ale sama jsem moc dobře věděla že cítům nezabráním.

Odtáhl se a zamračil.

„Kde je chyba, kde je zatraceně chyba proč mi tohle děláš. Proč nepříjmeš mé city k tobě?!." Rozkřičel se. A já stála jen pořád v tichosti na tom samém místě.

„Kdyby to byl jiný..ani bys neváhala. Tak proč u mě děláš tak velký vyjímky?!." Znovu zařval.

„Tak to neni.." Zašeptala jsem.

„Ty víš že je." Jeho zamračený pohled mi naháněl strach.

Stejně jsem jeho maličkostí byla rozhozená celá, nechápu co semnou dělal no bylo to tak.

„Promiň mi..." Vzlykla jsem rychle se otočila a rozutíkala se pryč.

Nechtěla jsem si připustit mé city, a snažila se je nevnímat. Utíkala jsem od od citů které si vyžadovali jen a jen jeho. A sama tím trpěla. Plakala jsem, a plakala jen kvůli mé sobeckosti přiznat si pravdu.

Přes mou chybu jsem pochopila jedno, nikdy si nezahrávej s city druhých, protože sice můžeš vyhrát lacinou hru, ale riskuješ, že danou osobu ztratíš navždy. Vždy mi tvrdil jak moc jeho láska ke mě je velká,silná. No má začátneční chyba a city které jsem se snažila odradit na to doplatily.