Až na vrchol slávy

Nina tě moc pozdravuje

Pohled Davida
Všichni tři jsme seděli v obýváku. Máma si s Mery hodně sedla. Byl jsem za to rád. Teď ještě aby si sedla s tátou a bude to. Najednou se ozval zvonek.
D: ,, Jdu otevřít." vydal se tam. Otevřel jsem a stál tam táta a za ním Roman, který byl smutný.
D: ,, Ahoj tati, pojď dál." pustil jsem ho dovnitř. ,, Co se děje ?" hned jsem se ptal Romana.
K(Karel): ,, Ahoj Davide." vyzul se.
R: ,, Rozešel jsem se se Zojou. Je to svině, jenom mě využívala na peníze." řekl zklamaně a taky se vyzul. Oba se s tátou rozešli k obýváku, ale já tátu zastavil.
D: ,, Běž napřed." řekl jsem Romanovy. Šel a já zůstal s tátou.
K: ,, Proč tam nemůžu jít ?"
D: ,, Bydlí tu s náma ještě někdo..Mery."
K: ,, Ta Mery ?" zaskočeně se mě ptal.
D: ,, Jo, bydlela v příšerných podmínkách, tak jsem jí řekl ať tu zůstane dokud si nevydělá na něco svého."
K: ,, To je od tebe hezký. Dobře jsme tě vychovali." poplácal mě po zádech a šli jsme do obýváku. Táta si taky s Mery rozuměl. Akorát Roman byl zamklej a smutnej.
K: ,, Jo..málem bych zapomněl. Nina tě moc pozdravuje."
D: ,, Proč ?"
K: ,, Rozešla se s Alešem Nývltem."
D: ,, Vím kam tím míříš tati. Jenže já jí nikdy neodpustím to, že mě podvedla."
Mar: ,, Přesně tak Davide. Nina není holka pro tebe. Ty potřebuješ někoho kdo ti bude věrný." usmála se.
Podíval jsem se na Mery a naše pohledy se střetli. Usmáli jsme se na sebe, ale vyrušil nás můj táta.
K: ,, Nina se podle mě změnila. Ten rozchod jí dost zabolel. Třeba si uvědomila, že udělala chybu a chtěla by tě znova."
D: ,, Ale já jí ne. Stačí, že s ní musím být v té soutěži."
Mar: ,, Přestaň s tím Karle. Tohle je na Davidovy. A ať se rozhodne pro kohokoliv." podívala se na mě a nenápadně i na Mery. ,,Tak ho budu mít pořádně stejně ráda."
Táta už mlčel a já se vděčně usmál na mámu.
D: ,, Děkuju mami."
Povídali jsem si asi ještě dvě hodiny a pak rodiče odcházeli. Roman šel k sobě do pokojem a já je vyprovodit ke dveřím. Když jsem se vrátil, tak v obýváku už nebylo žádný nádobí. Šel jsem do kuchyně a Mery zrovna dala všechno do myčky a zapla jí.
D: ,, Jsi rychlá. Měla jsi počkat, pomohl bych ti."
M: ,, To je v pohodě, moc toho nebylo." pousmála se.
D: ,, Nechtěla by jsi.." nadechl jsem se. Bože, nikdy jsem nebyl před žádnou holkou tak nervózní. Mery se na mě krásně usmála a mě to nakoplo. ,, Půjdeš se mnou večer na rande ?"
M: ,, Jo, ráda. Moc ráda půjdu." vypadala hrozně šťastně. Hrozně se mi ulevilo. Oba jsme zřejmě nedokázali skrývat svoje city a emoce a usmívali se na sebe zamilovaně.
D: ,, Tak zatím..čau. A v sedm si pro tebe přijdu." vypadl jsem ven, ale jenom do lesa u domu. Do města jedině s Romanem. Když už Mery svolila na rande, tak to musí stát za to. Nakonec jsem to stihl připravit všechno jen tak tak. Zabralo mi to hrozně moc času

Pohled Mery
David byl pořád pryč. Byla jsem už připravená a pomalu scházela schody dolů, protože ještě pořád jsem měla čas. Strašně moc jsem se těšila, protože jsem do něj..tak trošku..zamilovala. A vypadá to že to má stejně. Když mi řekl jestli s ním půjdu na rande, měla jsem co dělat abych mu odpověděla normálně a nezapištela radostí. Jakmile jsem sešla poslední schod, otevřeli se dveře a v nich stál David.
D: ,, Jdem." chytil mě rychle za ruku a táhl pryč. Z věšáku ještě popadl první černou mikinu co viděl. Byla jeho. Venku bylo chladněji a on mi jí podal. Oblíkla jsem si jí a David mi jí pak sám od sebe zapnul až ke krku.
D: ,, Dobrý ? Není ti zima ?"
M: ,, Není."
D: ,, Dej mi ruku a pojď." usmál se tajemně a táhl mě k lesu.
M: ,, Tam ? Tam je tma." trošku jsem se lekla. Měla jsem velký strach z tmy.
D: ,, Neboj, nic se nestane. Čeká tě tam překvapení." pomalým krokem jsme se tam blížili. Chytla jsem ho za ruku a trošku se na přitiskla. Cítila jsem se víc v bezpečí. Bylo ticho a my šli. V lese jsme šli ve tmě jenom chvilku a pak jsem uviděla něco co mi vyrazilo dech. Ani jsem nevěděla že tu takové místo je. Na malém placu u velkého rybníka byla večeře při svíčkách a u břehu přivázaná malá dřevěná loďka.

Jak tenhle večer dopadne ?