Až na vrchol slávy

V jedné pražské kavárně

Pohled Davida
Jakmile jsem byl doma, vyběhl jsem schody nahoru. Vzal jsem za kliku ložnice. Bylo zamčeno.
D: ,, Mery." zaklepal jsem. ,, Otevři."
Ema vyšla ze svého pokoje.
E: ,, Je to marný. Řekla že jí mám nechat být a brečela."
D: ,, Mery, lásko otevři."
M: ,, Nech mě být !" zakřičela a bylo slyšet že brečí.
D: ,, Otevři prosím. Mám o tebe strach."
M: ,, Jdi pryč !"
D: ,, Ne, nepůjdu. Nepůjdu protože tě miluju a budu stát tak dlouho dokud mi neotevřeš."
M: ,, Ne, běž pryč. Prosím."
D: ,, Ne. Nepůjdu."
Bylo ticho. Po pár sekundách jsem uslyšel jak Mery odemkla. Rychle jsem otevřel dveře. Mery už ležela v posteli a brečela.
D: ,, Pojď sem." chtěl jsem jí obejmout, ale odehnala mě
M: ,, Nedokážu to."
D: ,, Co ?"
M: ,, Jít dál..jít do práce a smířit se s tím..jako ty."
D: ,, Mery, nikdy se nesmířím s tím že jsme přišli o našeho prcka. Musíme se s tím prostě naučit žít a dál normálně fungovat. Bolí to a bolet bude, ale spolu to zvládneme." chytnul jsem jí za ruku. Rozbrečela se a obejmula mě. Já jí taky a hladil jí ve vlasech. Po chvíli přestala brečet a odtáhla se ode mě.
D: ,, Musím ti něco říct." řekl jsem a zatvářil se důležitě.
M: ,, Co ?"
Vytáhl jsem z kapsy mobil a do googlu zadal David Hofbauer. Vylezli tam všechny ty lživé články. Podal jsem Mery mobil.
D: ,, Všechno je to lež. Před pár měsíci, ještě před tím než jsi byla těhotná tak se na mě vrhla a než jsem se stihl odtáhnout, tak to někdo vyfotit. Hlavně se na mě prosím nezlob."
M: ,, Nezlobím. Já ti věřím." řekla a položila mobil. Znova mě obejmula a já jí taky. Lehli jsme se vedle sebe. ,, Děkuju..že tu se mnou jsi i když nemusíš."
D: ,, Proto jsme přece spolu, ne ? Protože se milujeme a jeden druhého podržíme."
Mery přikývla a pomalu usínala.
Když usnula tak jsem se pomalu zvedl a šel dolů. Roman a Ema seděli v obýváku, tak jsem šel za nima.
E: ,, Tak co ?"
R: ,, Řekl jsi jí o té Nině ?"
D: ,, Jo. O všem jsme si promluvili a teď spí."
E: ,, No konečně."

Uběhli dva týdny. Ty články o tom že chodím s Ninou a Mery opustil pořád vycházejí. Štve mě to. Domluvil jsem se s Ninou na schůzce v jedné pražské kavárně. Jenže nechci aby o tom Roman věděl, takže jsem vymyslel i plán jak se ho zbavit. Zajeli jsme na nákup do obchodu a nakupovali.
D: ,, Hele Romane, zapomněl jsem vzít mlíko. Zajdeš pro něj ?"
R: ,, Jasně. Hned jsem zpátky."
Jakmile zašel za roh, začal jsem rychle a nenápadně se vytrácet ven. Tam už na mě čekal taxík jak jsem chtěl. Napsal jsem Romanovy že jsem v pořádku aby ho nenapadlo kvůli mě zburcovat celou Prahu.

Vystoupil jsem před kavárnou a šel dovnitř. Nina tam už seděla v rohu a na tváři měla provinilý výraz.
D: ,, Nazdar." sedl jsem naproti ní.
N: ,, Ahoj. Než začneš, chci ti říct že mě to mrzí. Nevím proč to dělám, asi protože na tebe pořád musím myslet." dívala se na mě smutně.
D: ,, Nino.." najednou jsem na ní neměl vztek, ale bylo mi jí líto.

Hraje to Nina nebo toho vážně lituje ?