Až na vrchol slávy

Začali padat kapky

Pohled Davida
Uběhli dva měsíce. Mery za tu dobu nazpívala ještě jednu písničku. Jedna půlka fanoušků jí má ráda a ta druhá jí vyčítá, že jí pomáhám. Je z toho vždycky špatná když to slyší. Je sobota. Roman je ve svém pokoji a spí. On by tak pořád jenom spal. Nudil jsem se a tak jsem šel za Mery se jí zeptat jestli nechce něco podniknout. Pootevřel jsem dveře jejího pokoje a uviděl jak smutně sedí na posteli a v ruce má mobil.
D: ,, Můžu ?" zeptal jsem.
M: ,, Jo." rychle se usmála a zhasla displej mobilu abych to neviděl. Sedl jsem si k ní.
D: ,, Co tam máš ?"
M: ,, To..je jedno."
D: ,, Mě to jedno není. Takže ?"
M: ,, Píše mi..jeden..chlap.." řekla pomalu.
D: ,, Co ti píše ?"
Mery odemkla mobil a podala mi to.
Ch(Chlap): Je to hnus, že ti musí Hof pomáhat.
Jestli na to nemáš to dělat sama tak to nedělej vůbec !
Je to nefér, mého syna Hof vyhodil ze soutěže a tobě pomáhá.
Najdu si tě, neboj !
Nikdo to tvoje kňourání stejnak neposlouchá !!
Podobných zpráv tam měla od toho člověka hodně. Vrátil jsem jí mobil.
D: ,, Asi ti budu muset taky najít nějakého bodyguarda."
Mery se na mě vyděšeně podívala.
D: ,, V klidu, ano ?" dal jsem jí ruku na rameno. ,, Stejnak ho budeš potřebovat do budoucna a já si myslím že ti nic od toho chlápka nehrozí. Jenom tě straší, ale nic ti neudělá. Ale pro jistotu se ti po nějakém bodyguardovy podívám."
M: ,, Děkuju." usmála se.
D: ,, Není za co. A toho chlapa si zablokuj ať ti už nepíše."
M: ,, Máš pravdu." hned si ho zablokovala. Pak si o mě opřela hlavu.
D: ,, Nechceš se projet třeba na kole ?"
M: ,, Nemám kolo.
D: ,, Já mám více kol. Řeknu Romanovy, ale nemyslím si že nebude chtít."
Samozřejmě že nechtěl, tak jsme si s Mery dali helmu, oblíklí jsme se a sedli na kolo. 

Pohled Mery
David mě vzal někam kam jezdí málo lidí. Nechtěl pozornost. Chvíli jsme ji po rovince, ale pak mě začal tahat do šíleného kopce. Asi po deseti minutách jsme to konečně vyjeli nahoru. Sesedli jsme z kola a položili ho do trávy. Byl to krásný výhled na Prahu. Sedli jsme si s Davidem na lavičku. Začali jsme si povídat jako kdybychom se znali roky a přitom se koukali na Prahu. Na nebi se zatáhlo, ale mi to nějak nevnímali. Teda do chvíle než začali padat kapky.
M: ,, Sakra." zanadávala jsem, ale oba jsme se smíchem utíkali ke svému kolu. Nasedli rychle na něj a jeli domů. Asi po patnácti minutách jsme byli doma, ale déšť neustával. Kola jsme dali do garáže a šli dovnitř přes garáž. Vyšli jsme nahoru patro a na schodišti stál vysmátý Roman.
R: ,, Já věděl proč nejel s vámi." smál se.
D: ,, Náhodu..je to sranda." usmíval se David a já se zasmála.
M: ,, Jo, má pravdu. Byla to zábava." oba jsme zamířili ke svému pokoji.
R: ,, Já se budu smát vám, až budete z toho nemocní." řekl přesvědčeně a všichni tři jsme zalezli do toho svého pokoje.

Pohled Davida
Dal jsem si sprchu a pak po zbytek dne ležel v mém pokoji. Mery nevím co dělala, neukázala se. Ráno jsem se probudil na otravný slunko. Sáhl jsem po mobilu a zjistil že je už osm ráno. Vstal jsem a šel dolů do kuchyně. Tam byl jen Roman.
R: ,, No dobrý ráno." zasmál se. ,, Jak ti je ?"
D: ,, Dobře, nic mi není." řekl jsem, ale bylo mi divný že tu ještě není Mery. Vstávala většinou jako první z nás. Vydal jsem po schodech znova nahoru. Zaklepal jsem na dveře jejího pokoje a vešel. Mery ležela na posteli a měla otevřený oči.
D: ,, Dobrý ráno. Jak to že se ještě válíš?" zasmál jsem a sedl si k ní. Mery se mojim poznámkám jak to dělá vždy neusmála.
M: ,, Je mi děsně." zachraptěla.

Bude to jen viróza nebo něco horšího ?