Nekonečná důvěra ☑

Kapitola třináctá

Každý den jsem docházela za Aidenem a tiše doufala, že se probere. Zatím marně. Doktoři se ze všech sil snažili dělat cokoliv co by Aidena i po pár dnech probudilo.

Dny utíkali jako voda a já nevěděla jak vysvětlit Gab, že je tatínek v nemocnici a pořád jen spí. V práci mi řekli, že si mám vzít placené volno na dobu neurčitou. Jednoho večera za mnou přišla naše malá a chytrá dcerka, chvíli se na mě jen dívala.

,,Tatínek je v nemocnici, že? Spinká." Byla velmi chytrá a chápavá. ,,Jak to víš zlatíčko?" Zněla má otázka. Gabrielle se usmála. ,,Tatínek byl u mě ve snu. Říkal mi, že jsme obě statečné, a že se o něj nemáme bát, že se snaží. Aby se hned co nejdříve uzdravil." Její slova mě moc dojala. Přitáhla jsem si ji k sobě do objetí. Zvládneme to. Věřím tomu. Aiden to zvládne.

【 O pár měsíců později 】

Znovu jsem seděla u Aidena a držela ho za ruku. Před týdnem jsem zjistila, že jsem těhotná. Je to k neuvěření, ale je to tak. ,,Aidene.. Budeme mít miminko. Povedlo se. Slyšíš? Budeš znovu táta. Tak se prosím probuď." Slzy mi stékaly po tvářích. Doktoři říkali, že každý jeden den co se Aiden neprobudí, ubývá naděje že vůbec někdy se probudí.

,,Aidene lásko prosím.. Probuď se." Zašeptala jsem tiše, pevně držela jeho ruku a každý den se modlila k tomu nahoře za zázrak. Zvládne to. Věřím že ano. Aiden je silný, nenechal by nás tu jen s Gab.

Doufala jsem a věřím, že mě slyší. ,,Budeš táta. Aidene budeme mít spolu miminko." Nechala jsem slzy volně stékat po tvářích. Kdyby se teď probral, tak by se mu nelíbilo, že brečím. ,,Vím, že nemáš rád když pláču." Zašeptala jsem tiše a sledovala ho. Přála jsem si každý den, abych za ním přišla a jako první viděla jak se usmívá na mě tím jeho krásným úsměvem, slyšela jeho hlas. Abych se k němu mohla přitulit, mít hlavu na jeho hrudi a poslouchat tlukot jeho srdce.

,,Slečno Hill, budete už muset jít. V čekárně na Vás čekají paní Smith a vaše dcera." Ozval se hlas jedné nepříjemné doktorky. Protočila jsem nad ní oči.

,,Kráva pitomá." Zamumlala jsem si pro sebe tiše a ta doktorka se na mě podívala, ten její zabijácký pohled nešel zdaleka přehlédnout. Povytáhla obočí. ,,Co, že jste to řekla?" Zeptala se a založila si ruce na hrudi.

,,Ale nic paní Lopez." Promluvila jsem, vzala si svoje věci a odešla z Aidenova pokoje.

**********************************
Dobře chápu, nejradši by jste mě zabili za to, že ubližuji Gwen a Aidenovi. Ale jak jistě už víte tak já nejsem ten typ, který by rád ubližoval tímto stylem, že bych zabila hlavní postavu, nebo je chtěla rozdělit, taková já nejsem.

Ano ráda ubližuji jiným postavám, ale to je zas něco jiného. 🤣 Krásný večer zlatíčka vám přeji a já jdu pokračovat ve psaní. ❤️

Tessie