Mladá Mia Young má krásný život má starostilovou matku, milujícího přítele nastupuje na vysokou na kolej v Soulu co se stane až potká Bad boye Jeona Jungkooka bude ho nenávidět, ignorovat ho nebo se do něj zamiluje? To se dozvíte v příběhu.
⚠︎𝑈𝑝𝑜...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Nemáš ponětí, jak dobře bych ti mohl udělat" prohlásil. Zalapala jsem po dechu co že to řekl? A jak to, že se mi to líbí? Nedokázala jsem promluvit. Junkookův tón a smyslná narážka způsobily, že jsem se cítila slabá a zranitelná.
,,Nemusíš nic říkat. Já to na tobě poznám" řekl Jungkook arogantním sebevědomím. Jenže já dokázala jen stát na místě jak stolní sloup. Usmál se ještě víc a já ucouvla ke stěně budovy.
Vykročil za mnou. Zhluboka jsem se nadechla. Už ne. ,,Zrychlil se ti puls, že jo? V puse máš sucho. Myslíš na mě a cítíš to až v kalhotkách. Že jo, škvrně?" Všechno co říkal, byla pravda, a čím víc mluvil, tím víc jsem ho chtěla. Bylo to těžké po někom zároveň toužit a nenávidět ho.
Nepamatuju si, že by mě někdy přitahoval jiný kluk než Jackson. Věděla jsem že když teď ne promluvím, nechám ho vyhrát. Nechtěla jsem mu dopřát ani triumf, ani pocit moci nade mnou. "Pleteš se,, zamumla jsem. Jen se usmíval od ucha k uchu.
,,Nikdy se nepletu, baby" ujistil mě. ,,V tomhle ne" dodal. Ustoupila jsem ke straně, než mě stačil přitisknout svím tělem, ke zdi.
,,Proč říkáš, že se na tebe vrhám, když teď je to naopak" popíchla jsem ho.
,,Protože tys byla na tahu první. Nechápej mě špatně, překvapilo mě to stejně jako tebe"
,,Byla jsem opilá, ale to už víš. Zmatlo mě, že se ke mě chováš mile. Tada mile ve tvém podání" odstrčila jsem ho od sebe, a sedla si na chodník, mluvit sním mě vyčerpávalo.
,,Přece nejsem na tebe tak zlej" namítl a zůstal stát nade mnou.
,,Jo, seš. A pořádně. Nejen na mě, na všechny. Ale přijde mi že na mě obzvlášť" nechápala jsem, proč jsem k němu tak upřímná. Věděla jsem, že toho za pár minut zneužije proti mě.
,, To prostě není pravda. Nechovám se k tobě hůř než k většině lidí" Vztala jsem, věděla jsem že sním je to strata času, nedá se sním normálně mluvit.
,,Nechápu proč stebou stracím čas!" Vykřikla jsem na něj a mířila si to pryč od něj.
,,Hej promiň. Vrať se sem" Zasténala jsem a vrátila se zpátky k němu. Posadil se na chodník, kde jsem seděla ještě před chvílí já.
,,Sedni si" poslechla jsem a sedla si.
,,Sedíš zatraceně daleko" ozval se já zasténala. ,,Co se mě bojíš?"
,,Ne jasně že ne. Proč bych se tě měla bát?" Tvář se mu trochu protáhla, ale rychle se vzpamatoval. Proč mu sakra, furt věřím?
Pohled Jungkooka ,,Nemůžeme se prostě dohodnout, že se buď budeme od sebe držet dál, nebo budeme kamarádi? Já nemám sílu se stebou pořád jen hádat" Nepřipadá mi, že se pořád hadame, jen prostě mluvíme víc, než jsme oba čekali. Rozhodně se sní nehádám tak jako s mým zasraným forem, naopak sní mluvím. To už něco vypovídá.
