Mladá Mia Young má krásný život má starostilovou matku, milujícího přítele nastupuje na vysokou na kolej v Soulu co se stane až potká Bad boye Jeona Jungkooka bude ho nenávidět, ignorovat ho nebo se do něj zamiluje? To se dozvíte v příběhu.
⚠︎𝑈𝑝𝑜...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jízda zpátky autem byla nepříjemná. Držela jsem si šaty na klíně, dívala se z okna a čekala, jestli Jungkook prolomí ticho mezi námi. Když se o nic takového nepokusil, vytáhla jsem z kapsy telefon. Byl vybitý - asi mi v noci došla baterie. Pokusila jsem se ho stejně zapnout a obrazovka se na chvíli rozsvítila. Ulevilo se mi, že nemám žádné esemesky ani zprávy v hlasové schránce. Jediným zvukem v autě bylo jemné šumění deště a pomalé skřípění stěračů po skle.
„Pořád se zlobíš?" zeptal se Jungkook, když zabočil do kampusu. „Ne," zalhala jsem. I když... já se nezlobila, jen mi to bylo líto.
„Ale vypadá to tak. Přestaň se chovat tak dětinsky."
„Nezlobím se. Je mi úplně jedno, že už se nemůžeš dočkat, až se mě zbavíš, abys vyrazil za Lisou." Vyletělo mi to z pusy dřív, než jsem se stačila vzpamatovat. Měla jsem za to na sebe vztek. Svíral se mi žaludek, když jsem si představila Jungkooka a Lisu spolu. Co na ní vidí? Tetování? Nebo ty blond vlasy?
„Nejedu za Lisou. Ne že by ti po tom něco bylo," odsekl.
„Běžels s ní telefonovat, když jsem chtěla... když jsme... ty víš," zamumlala jsem. Měla jsem držet pusu. Nechtěla jsem se s ním teď hádat, zvlášť když jsem nevěděla, kdy ho zase uvidím. Kéž by se mnou aspoň dál chodil na literaturu. Dostal se mi pod kůži a neskutečně mě dráždil.
„Tak to není, škvrně."
Takže už jsme zase u škvrněte?
„Že ne, Jungkooku? Mně se zdá, že jo, ale je mi to úplně fuk. Věděla jsem, že to nevydrží," připustila jsem konečně před ním i před sebou. Z domu jeho otce se mi nechtělo hlavně proto, že jsem tohle tušila - až budeme zase jenom sami, všechno se znova zkazí.
„Co nevydrží?"
„Ty. Tvoje slušný chování ke mně."
Neodvažovala jsem se na něj podívat. Nenáviděla jsem, jak ze mě pokaždé udělá hysterku.
„A co teď? Zase se mi budeš tejden vyhejbat? Oba už víme, že stejně zase skončíš v mý posteli," vyštěkl.
To snad ne.
„Cože?!" zaječela jsem. Ale dál už jsem neměla slov. Takhle se mnou ještě nikdo nemluvil, tak... opovržlivě. Když auto zastavilo, do očí mi vhrkly slzy. Než stačil odpovědět, otevřela jsem dveře, popadla oblečení a vyskočila ven. Rozběhla jsem se ke koleji.
Vzala jsem to přes mokrý trávník a nadávala si, proč jsem nezůstala na chodníčku. Ale potřebovala jsem se dostat od Jungkooka co nejrychleji pryč. Když říkal, že mě chce, myslel to jen sexuálně.
Já to věděla, ale teď mi to teprve došlo se vší brutalitou.
„Mio!" slyšela jsem ho za sebou, a vtom se jeden podpatek Chloeniných lodiček ulomil a zůstal ležet v trávě. Budu jí muset koupit nové.
