𝙵𝚘𝚛𝚎𝚟𝚎𝚛 𝙾𝚛 𝙽𝚎𝚟𝚎𝚛 (𝒥.𝒥𝓀)

𝐾𝑎𝑝𝑖𝑡𝑜𝑙𝑎 10.

S Jungkookem jsme se navzájem ignorovali celý týden. Každý den, jsem sním nemluvila, mi pomáhal v tom, abych na něj přestala neustále myslet. Chloe pořád chodila někam s Jiminem, takže jsem byla většinou na pokoji sama, což bylo dobré i špatně zároveň. Dobré, protože jsem se musela hodně učit, a špatně, protože jsem o samotě musela myslet na Jungkooka. Celý týden jsem se víc malovala. V pátek ráno jsem měla pocit, že už jsem se s té záležitosti s Jungkookem dostala.

~FLASHBACK~
,,Hele vyprovodil bych tě do pokoje, ale nechce se mi odpovídal na všechni kvízový otázky Chloe..." Úsmal se a otočil se tak, aby na mě dobře viděl. Opřela jsem si tváře o jeho dlaně a on přiblížil rty k mým. Začalo to jako nevinný polibek, ale moje tělo chtělo čím dál tím víc. Jungkook ke mně natáhl dlaně a naznačil mi, že mám přelést na jeho sedadlo. Poslechla jsem a posadila sem se mu obkročmo do klína, zádi jsem se opírala o volant. Zvedla jsem mu tričko a vzklouzla dlaněmi pod něj. Břicho měl pevné a pokožku horkou. Putovala jsem rukama po tetování. Jeho jazyk masíroval ten můj. Jungkook mě pevně objímal. Skoro to bolelo, ale byla to příjemná bolest, kterou jsem snášela, jen když mu můžu být na blízku. Když jsem ponořila dlaně hlouběji pod jeho tričko, zasténal mi do úst. Milovala jsem, že sním tohle dělám. Stracela jsem se v blažených pocitech, když nás najednou vyrušilo zvonění mého telefonu.

,,Další budík?" Zažertoval Jungkook, když jsem zašátrala po kabelce. Usmála jsem se a chtěla odpovědět něco legračního, ale na displeji jsem zahlédla, že volá Jackson. Zarazila jsem se. Jungkook to asi pochopil. Jeho výraz se změnil a dostala jsem strach, že ho zase stratím, že ta dobrá nálada je navždy pryč. Stiskla jsem tlačítko IGNOROVAT a hodila mobil na zadní sedadlo. Zrovna teď jsem na Jacksona myslet nechtěla.

Odsunula jsem ho do zadní komůrky v hlavě a zamkla za ním v hlavě. Naklonila jsem se k dalšímu polibku s Jungkookem, ale zarazil mě.
,,Radši bys měla jít." Znělo to odměřeně. Zaskočilo mě to. Odtáhla jsem se a viděla, jak se mu v očích usadil vzdálený výraz. Oheň v mém těle se změnil v led.

,,Jungkooku, vždyť jsem to nevzala. Já si s ním o tom promluvím. Jen nevím kdy a jak, ale udělám to, slibuju." Někde hluboko v sobě jsem věděla, že se s Jacksonem musím rozejít, už ve chvíli, kdy jsem Jungkooka políbila poprvé. Nemůžu sním chodit a podvádět ho. Ta vina by mi visela nad hlavou jako temný mrak, a to by nikdo z nás nechtěl. A pak nemůžu chodit s Jacksonem, když k Jungkookovi cítím to, co cítím. Jacksona miluju, ale kdyby to byla skutečná láska, cítila bych tohle k němu. Nechtěla jsem mu ublížit, ale tady už vážně nebylo cesty zpět.

,,O čem to mluvíš?" Vyštěkl na mě.

,,O tomhle." Mávla jsem rukou. ,,O nás."

,,O nás? Chceš mi snad tvrdit, že se sním chceš rozejít kvůli mně?" Začala se mi točit hlava. Věděla jsem, že mu musím slézt z klína, ale byla jsem jako ochromená.