Mladá Mia Young má krásný život má starostilovou matku, milujícího přítele nastupuje na vysokou na kolej v Soulu co se stane až potká Bad boye Jeona Jungkooka bude ho nenávidět, ignorovat ho nebo se do něj zamiluje? To se dozvíte v příběhu.
⚠︎𝑈𝑝𝑜...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook
„Tohle by nikdy nefungovalo, Jungkooku. Jsme tak rozdílný. A zaprvé, ty nikdy s nikým nechodíš, že jo?" vypálí na mě. Ucouvne a já doufám, že mi nechce utýct dovnitř. Mám dojem, že všechno, o čem se spolu bavíme, je budoucnost.
Svatba, společný bydlení, rozchod, nerozchod. Mia má potřebu naplánovat si celej život, já ne. A všichni už si určitě stačili všimnout, že tenhle typ nátlaku nezvládám právě nejlíp.
Jenže ona nepovolí, nutí mě, abych byl lepší. „Nejsme tak rozdílný. Máme rádi stejný věci. Třeba knížky," namítnu. Věčně se před ní musím obhajovat. „Ty s nikým nechodíš," vysmívá se mi.
„Já vím, ale... můžeme... se kamarádit?" Kamarádit? To myslíš vážně, Jungooku?
Z očí jí čiší zoufalství. „Pamatuju si, jak jsi mi tvrdil, že to právě nemůžeme. Nechci se s tebou kamarádit - vím, co tím myslíš. Chceš mít bonusy jako můj přítel, ale bez toho, aby ses musel citově vázat." Pustím ji a zapotácím se, ale rychle najdu rovnováhu.
„A co je na tom tak špatnýho? Proč to potřebuješ nějak označkovat?" Jsem vděčnej, že teď nestojíme tak těsně u sebe a jsme na čerstvým vzduchu.
„Protože, Jungkooku, jsem se tak možná v poslední době nechovala, ale taky mám nějakou sebeúctu. Nebudu tvoje hračka, zvlášť když by to znamenalo, že se ke mně budeš, chovat jako ke kusu hadru."
Rozhořčeně rozhodí rukama. „A taky už jsem zadaná, Jungkooku." Používá toho kluka jako výmluvu? Ale no tak! Koho se snaží obalamutit?
„Jasně, a podívej se, s kým seš teď," podotknu suše. Ohání se tím svým přítelem, provokuje mě, přitom si stěžuje, když dělám totéž s Chloe, Nevidí, jak je to pokrytecký.
Alkohol to evidentně nevylepšuje. Jsem dost chytrej, abych to chápal, ale dost blbej, abych nepřestal prudit. Sám jsem tak namazanej, že je mi stejně všechno fuk. Roztřískal jsem otcovu jídelnu na maděru. Mia se zlověstně zamračí, vycení zuby.
„Miluju ho a on zase mě!" Ta slova se mi zabodávají do prsou. Na dřeň. Poodejdu od ní, kopnu do židle. Štve mě, že se pořádně neudržím na nohách.
„Tohle mi nevykládej." Zvednu ruku, jako bych se moh zaštítit před tím, co říká. Jenže ona necouvne. Je zatraceně vytočená a jde mi po krku.
„Mluvíš takhle jenom proto, žes pil. Zejtra mě budeš zase nenávidět." Nenávidět ji? Nenávidět? Jak bych ji mohl nenávidět? Rozčileně se otočím a snažím se myslet na to, jak jsou tu stromy díky neustálýmu dešti zelený.
„To není pravda," vypravím ze sebe konečně. „Jestli se mi dokážeš podívat do očí a povědět mi, že tě mám nechat na pokoji, už na tebe nikdy nemluvit, poslechnu tě. Přísahám, že pak už za tebou nikdy nepřijdu. Stačí, když to vyslovíš."
