Mladá Mia Young má krásný život má starostilovou matku, milujícího přítele nastupuje na vysokou na kolej v Soulu co se stane až potká Bad boye Jeona Jungkooka bude ho nenávidět, ignorovat ho nebo se do něj zamiluje? To se dozvíte v příběhu.
⚠︎𝑈𝑝𝑜...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do snů se mi vytrvale dralo vzdálené bzučení. Proč to nechce přestat? Překulila jsem se na druhý bok. Nechtěla jsem se probudit, ale ten protivný zvuk trval na tom, že mám. Byla jsem dezori-entovaná, zapomněla jsem, kde spím. Po chvíli mi došlo, že ve Chloenině posteli, ale stejně jsem skoro zapomněla, že vedle spí Jungkook.
Jak jsme zase mohli skončit v jednom pokoji? A co je důležitější, odkud se ozývá to pitomé bzučení? Ve slabém světle, které proudilo dovnitř oknem od pouličních lamp kampusu, jsem dotápala k Jungkookovi a zjistila, že bzučení se line z jeho kapsy. Připadalo mi, že pořád sním. Přemítala jsem, jestli tam mám sáhnout, a prohlížela si obrys telefonu, který mu v těsných džínách jasně vystupoval. Zvuk ale ustal, sotva jsem se dostala k posteli. Využila jsem toho, abych si ještě jednou prohlédla Jungkooka ve spánku.
Tentokrát se nemračil jako obvykle v bdělém stavu, jeho růžové rty byly uvolněné. Vzdychla jsem a otočila se, když vtom bzučení začalo znova. Jestli se nevzbudí, tak mu ten telefon prostě seberu... Ponořila jsem ruku pod látku. Kdyby neměl ty džíny tak vypasované, asi bych ho dokázala vytáhnout snadněji. Takhle se mi to nepovedlo.
,,Co to děláš?" zachroptěl.
Odskočila jsem od něj. „Pořád ti zvoní mobil. Vzbudilo mě to," zašeptala jsem navzdory tomu, že už jsme byli oba vzhůru.
Mlčky jsem sledovala, jak Jungkookova velká ruka vytahuje přístroj z kapsy. „Co?" vyštěkl do něj a přejel si dlaní po čele, zatímco poslouchal odpověď.
„Ne, už se nevrátím. Spím u kamarada."
Jsme přátelé? To těžko. Byla to jen pohodlná výmluva, proč se nevrátí na mejdan. Zůstala jsem rozpačitě stát a přenesla váhu z nohy na nohu.
„Ne, nemůžeš do mýho pokoje. To přece víš. Rád bych zase usnul, tak už mě laskavě nebuď. Dveře mám zamčený, takže to ani nezkoušej." Zavěsil a já ucouvla. Jeho špatná nálada byla hmatatelná a nechtěla jsem být tím, kdo to slízne. Vklouzla jsem do Chloeniny postele a přikryla se až po bradu.
„Promiň, že tě to vzbudilo," omluvil se tiše. „To byla Lisa."
„Aha." Vzdychla jsem a otočila se na bok, čelem do místnosti. Jungkook se na mě pousmál, jako by věděl, co si o ní myslím. Nedokázala jsem ignorovat vzrušující chvění z toho, že je se mnou a ne s ní. I když jsem jeho chování vůbec nechápala.
„Ty ji nesnášíš, co?" Otočil se taky na bok. Jeho rozcuchané vlasy byly všude na mém polštáři.
„Nemám ji ráda, ale neříkej jí to, prosím. Nechci žádný scény," zaprosila jsem. Věděla jsem, že mu nemůžu věřit, ale snad tuhle informaci aspoň zaspí.
„Neřeknu. Já ji taky nemusím," zamumlal.
„Jo, to je na první pohled jasný," odpověděla jsem tak jízlivě, jak jsem dokázala.
