Mladá Mia Young má krásný život má starostilovou matku, milujícího přítele nastupuje na vysokou na kolej v Soulu co se stane až potká Bad boye Jeona Jungkooka bude ho nenávidět, ignorovat ho nebo se do něj zamiluje? To se dozvíte v příběhu.
⚠︎𝑈𝑝𝑜...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ZBYTEK TÝDNE PROBÍHAL STEJNĚ. Já o Jungkookovi s nikým nemluvila a nikdo se o něm přede mnou nezmiňoval. Celý týden chodil k nám do pokoje Jimin, ale to mi nevadilo. Měla jsem ho ráda a dokázal Chloe rozesmát. Dokonce občas i mě, navzdory tomu, že to byl nejhorší týden mého života. Oblékala jsem si to, co jsem zrovna nahmátla a co bylo čisté, vlasy jsem si stahovala do uzlu. Moje krátké flirtování s líčením skončilo a já se vrátila ke své normální rutině.
Spaní, škola, učení, jídlo, spaní, škola... a tak dál. V pátek se mě Chloe pokusila vytáhnout z mého staropanenského života.
„No tak, Mio, pojď s náma. Vyrazíme si, a my tě odvezeme domů, než pojedeme k Jungko- chci říct na mejdan" přemlouvala mě, ale já zavrtěla hlavou. Nechtělo se mi nikam. Potřebovala jsem se učit a taky zavolat mámě.
„Asi pudu spát... zejtra se jdu podívat po nějakým autu, tak si na to musím pořádně odpočinout," zalhala jsem, ale jen napůl. Vážně jsem chtěla jít shánět auto, ale bylo mi jasné, že neusnu. Že budu sedět v pokoji a hroužit se do svých myšlenek o tom, jak nejistá je moje budoucnost s Jacksonem, a že Jungkook to s tím, jak se ode mě bude držet dál, myslel očividně vážně. Vyhýbala jsem se mámě a jejím telefonátům celý týden. Taky jsem musela zavolat Jacksonovi a zeptat se ho, jestli se už rozhodl. Vážně jsem si přála, aby příští víkend přijel na táborák.
Což bylo jen dobře. Jen jsem na něj nedokázala přestat myslet. Potřebuju taky víc času, omlouvala jsem se v duchu. Jenže to, jak se po mně tehdy naposledy díval, jako by mě vážně potřeboval, se mi dostalo pod kůži. Představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybychom spolu s Jungkookem dokázaly vycházet a on byl milý a přívětivý. Kdybychom spolu mohli chodit, doopravdy chodit, a on by mě bral do kina nebo na večeři. Kdyby mě objímal kolem ramen a byl by hrdý na to, že jsem jeho. Přehodil by mi svoje sako přes ramena, když by mi byla zima, políbil mě na dobrou noc, šeptal mi, že se těší na zítřek...
„Mio?" ozvala se Chloe a moje úvahy se rozprskly jako dým. Byly tak pošetilé. Ten kluk z mých snů nemohl být nikdy Jungkook.
„Jdi do háje, ty máš už zase ty děsný pyžamový kalhoty. Nosíš je celej tejden," pokáral mě Jimin a já se rozesmála. Byly to moje oblíbené, ve kterých jsem se povalovala v posteli, když jsem byla nemocná... nebo když jsem zažila rozchod. Možná dva. Pořád jsem nechápala, jak jsme s Jungkookem mohli něco skončit, když jsme s tím ani nezačali.
„Tak jo, ale hned po večeři mě hodíte domů. Zejtra musím brzo vstávat," varovala jsem je. Chloe zatleskala a začala poskakovat.
„Jo! Ale uděláš pro mě něco, prosím?" zeptala se s nevinným úsměvem a zavířením řas.
„Co?" zaúpěla jsem s tušením, že to nebude nic dobrého.
„Dovolíš mi, abych ti udělala módní stylistku? Prosíííím!" dramaticky protáhla poslední slovo.
