Mladá Mia Young má krásný život má starostilovou matku, milujícího přítele nastupuje na vysokou na kolej v Soulu co se stane až potká Bad boye Jeona Jungkooka bude ho nenávidět, ignorovat ho nebo se do něj zamiluje? To se dozvíte v příběhu.
⚠︎𝑈𝑝𝑜...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyběhla jsem ze zadních dveří a zjistila, že Jungkook pochoduje sem a tam po dlážděném patiu. Nevěděla jsem si s tou situací rady, ale radši jsem byla s ním tady venku, než abych čelila v jídelně hostitelům po Jungkookově výbuchu. Cítila jsem se za všechno zodpovědná, to já jsem sem chtěla jít, i proti Jungkookově vůli. Taky by mi vadilo, kdyby se Jungkook chtěl stýkat s mou mámou beze mě. Jako by ta něco takového připustila, popíchlo mě moje podvědomí.
Jungkook po mně střelil podrážděným pohledem, jako by mi četl myšlenky. Když jsem k němu popošla, odvrátil se ode mě.
„Jungkooku -"
„Nech toho, Mio," odsekl. „Vím, že chceš, abych šel dovnitř a omluvil se jim. Ale to se nikdy nestane, tak si šetři dech! Co kdyby ses tam vrátila a užívala si večeři a mě nechala na pokoji?" Přistoupila jsem k němu, ale dokázala jsem ze sebe vypravit jenom:
„Nechci se tam vrátit."
„Proč ne? Ty se k těm jejich prudérním a nudným povahám výborně hodíš."
Au. Proč jsem zase tady? To je jednoduché. Abych dělala Jungkookovi boxovací pytel.
„Víš co? Tak dobře, já jdu. Nechápu, proč to s tebou vůbec ještě zkouším!" vykřikla jsem s nadějí, že mě uvnitř neuslyší.
„Protože nic nechápeš." Sotva to vyslovil, ucítila jsem knedlík v krku.
„Ne, já to chápu moc dobře." Zírala jsem na kamenné patio a snažila se potlačit bolest, ale nešlo to. Když jsem vzhlédla k Jungkookovi, setkala jsem se s jeho chladným pohledem.
„To je jako co? Tvoje obrana?" zasmál se a pročísl si rukama vlasy.
„Nezasloužíš si už ani minutu mýho času. Nezasloužíš si ani, abych s tebou mluvila, a nezasloužíš si ty lidi tam uvnitř, co si dali tolik práce, aby pro tebe připravili večeři, kterou si jim zkazil! Tohle ty děláš pořád, všechno jen ničíš! A já už k tomu všemu nehodlám patřit." Po tvářích mi stékaly slzy, když ke mně Jungkook přistoupil.
Ucouvla jsem a o něco zakopla. Jungkook se natáhl, aby mě přidržel, ale chytila jsem se židle za sebou. O jeho pomoc jsem nestála.
Vzhlédla jsem a zjistila, že vypadá vyčerpaně. Jeho hlas postrádal energii, když se tiše ozval: „Máš pravdu."
„Já vím." Odvrátila jsem se od něj. Chytil mě za zápěstí tak rychle, že jsem se ani nestačila vzpamatovat a ocitla se na jeho hrudi. Poddala jsem se tomu, protože jsem tolik toužila po jeho doteku. Ale měla jsem mít rozum. Varovalo mě moje bušící srdce, můj rychlý dech. Napadlo mě, jestli to slyší i Jungkook, jestli cítí, jak mu pod prsty letí můj tep.
Oči měl plné hněvu a já věděla, že na tom nejsem jinak. Bez varování přitiskl rty na moje, silou, která byla skoro bolestivá. V tom polibku bylo zoufalství a touha a já se cítila ztracená. Ztracená v Jungkookovi. Ztracená ve slané chuti mých slz na našich rtech, ztracená v jeho prstech, které mě hladily po vlasech.
