BTS CAMP

One

,,Ještě neee," zakňourala jsem a hodila po otravném budíku jednoho z mých plyšáků. Ano. Měla jsem sbírku různobarevných plyšových medvědů. Je to snad divné? Budík na moje štěstí přestal řvát. Já se spokojeně zachumlala.

,,Vstávej, ty hovado! Je poslední školní den," vzbudila mě moje drahá kamarádka Sungie s kartáčkem na zuby v držce.

,,Jojo," řekla jsem rozespale a sedla si. Koukla jsem na Sungie. Už na sobě měla běžecký úbor. Sungie využila mojí koupelnu a vyflusla pastu.

,,Až se vrátím, tak ať je snídaně na stole," řekla a vyřítila se ze dveří.

,,Trhni si," sykla jsem za ní.

,,Taky tě miluju," houkla ještě. Ano. Takhle u nás vypadá každé ráno.

...

Ještě před půl hodinou jsem spala ve své pohodlné postýlce a teď mi dala pěstí tvrdá realita. Z hrůzou jsem si uvědomila co mě dnes čeká a přitom koukala na nenažranou Sungie, která do sebe ládovala už třetí porci lívanců. Já jsem se snažila spolknout první lžíci müsli.

,,Co je dneska v plánu?" Zeptala se Sungie olizující si prsty od skořicového cukru.

,,Škola, pak máš zápas, takže žádné kasíno a já focení pro jeden časopis," řekla jsem. Odnesla jsem po ní talíř a i svou misku. Začala jsem mýt nádobí.

,,A zrovna jsem se těšila," řekla a s vrznutím židle odešla do svojí půlky domu. Ano. Máme dům, rozdělený na půl. Jedna polovina je Sungie a ta druhá moje. Bydlíme sami, jelikož máme konzervatoř blíž a nemusíme dojíždět.

...

Potom, co jsme udělali ranní hygienu, namalovali se a vybrali si vhodný outfit, jsme usoudili, že by bylo docela dobré vyrazit. Sungie na sobě měla černé legíny, bílé tílko, červenou kostkovanou košili a na hlavě bejsku. Aby dokončila svůj look, smotala si vlasy do volného copu. Já na sobě měla elegantní krátké šaty se vzorem květin. Hnědo-zrzavé vlasy jsem měla v drdolu.

....

Sedla jsem si na své obvyklé místo v druhé řadě u okna. Sungie seděla přesně na proti mě. V druhé řadě u dveří. Sedla jsem si a z kabelky vytáhla telefon, jestli mi někdo nevolal a navíc jsem si potřebovala dát upomínku kvůli focení, protože vím, jak jsem zapomnětlivá.

,,Promiň, Kyu. Mohla bych mít otázku?" Vyrušili mě holky sedící v první lavici.

,,Promiň, cože?" Zatřepala jsem hlavou a probrala se.

,,Jestli můžu mít otázku. Ty furt spíš nebo co?" Řekla káravě.

,,Jasné. Ptej se," přátelsky jsem se usmála a schovala mobil zas do kabelky.