Osma

Zbraně

z pohledu Amber

Jeli jsme asi deset minut, nikdo z nás nic neřekl. Já, Riley a Elis jsme jely s Evelin, a ještě nějakým člověkem. Tyler jel s Theem a Leo s Tarou. Vždycky byli v autě dva dospělí krom Evelin se nikdo nepředstavil. I když to bylo deset minut přišlo mi to jako věčnost, na konci jsme vjeli do tunelu byl extrémně dlouhý, když jsme z něj byla už skoro tma. Zastavili jsme, vystoupili a stali před něčím co připomíná barák který byl v tesaný do skály?. Jinak to byla docela obyčejná ale luxusně vypadající budova, černá fasáda s prvky šedý. Skrz okna nešlo vidět. ,,Panstvo teď vás tu provedeme, ukážeme vám pokoje a až se zabydlíte tak začne trénink" řekla Evelin a tím mě vytrhla z přemýšlení o tom před čím teď stojíme. Evelin pokynula ty lidi co s námi jeli zase vlezli do auta a odjeli pár metrů od nás. Pak jsme se v tichosti vydali na Evelin.

Po tom, co nám všechno ukázali. Museli jsme jít na nákup, protože jsme jaksi neměli žádný oblečení, protože oblečení zůstalo v autech na odpočívadle ovšem jestli ty auta tam pořád stojí koupili jsme si základní vždyť to znáte nějaký tepláky, trička, džíny, mikina pak nějakou tu hygienu no, a dokonce nám koupili telefon + sluchátka (luxus co) a pak jsme museli zpátky a by si nás asi někdo nevšiml nebo takhle to říkala Evelin

Vrátili jsme se a šli do pokojů každý měl svůj s vlastní koupelnou a výhoda že jsme je měli na stejném patře ten dům měl čtyři, a ještě suterén (kde jsme ještě nebyli) a my jsme byli ve třetím. Já jsem měla šedivý s prvky fialový (no jo, já) a koupelna byla sladěna s pokojem vlastně každý pokoj obsahoval to samé akorát to bylo nějak prohozené a každý měl šedou + jinou Barvu. Tara měla černou, Tyler modrou, Theo tmavě zelenou (pro upřesnění British racing green), Leo svítivě žlutou, Riley normální zelenou a Elis Světle béžovou. Jinak v pokoji byla postel, skříň, stůl s lampou, a dokonce s notebookem, noční stolek taky s lampou pak malá knihovnička kde bylo pár knížek moc jsem se o ní nezajímala, plus tam byl stropní lustr, ještě teda dveře do koupelny a taky takový zvonek, jestli se tomu dá tak říkat, prostě a by na nás Evelin nebo někdo nemusel křičet tak jednoduše zazvoní. Měli jsme se vybalit a pak jít do jídelny která byla v přízemí někde na vlevo ale stejně jsem šla jen ven z pokoje a počkala až někdo vyjde, protože bych se (jak se znám) určitě ztratila. Nakonec to udělal každý, takže jsme došli pohromadě. Když jsme sešli sedli jsme si ke stolu po chvíli Přišla Evelin ,,Nechám vás tu pár dní aklimatizovat pak vám ukážu zbytek".

(Tři dny poté)

Stali jsme v tělocvičně dneska je první trénink. ,,Takže jakožto první trénink zkusíme vytvořit vaše zbraně, protože bez nich nerozvinete svou magii naplno. Každý víte, co máte za zbraň a Element tak jen je spojit, upřímně vám moc nepomůžu každý si musí najít vlastní cestu. Taro mohla bys začít." ,,Mmhh" ,,soustřeď se na svoje pocity, emoce propoj je s elementem, pak si to představ a natáhni ruce" Tara zavřela oči po chvilce natáhla ruce z konečků prstů ji začala proudit temnota a formulovala se do něčeho co by se dalo chytnout stála tam tak ještě minutu, než se ji na rukou zformulovali tři vrhací nože, pak jako by vybuchly a zase se zacelily. Evelin jen pokývala ,,Taro můžeš otevřít oči uhájila jsi svoji zbraň". Tara se usmála a nechala je rozplynout ,,To nám to bude tahle trvat pokaždé" (Tyler) ,,Ovšem že ne, později zesílíte a budete mít větší jistotu ve své moci pak to bude během vteřiny. Poprvé to stojí vždycky hodně energie a času" ,,Můžu to zkusit " zeptala jsem se, chtěla jsem to mít za sebou a vědět že sem patřím. ,,Ano, jen do toho" stoupla jsem si pořádně zavřela oči představila jsem si všechno co spadá pod zemi stromy, hlínu, kameny, zvířata prostě úplně všechno na co jsem si vzpomněla cítila jsem jak mi dřevění ruce a nohy cítila jsem jak se moje myšlenky propojují s elementem a snažila se zhmotnit moje představy ,,nepatříš sem, nejsi tak dobrá jako oni, nejsi zvláštní nikdy jsi nebyla" nemluvila jsem odehrává se mi souboj myšlenek v hlavě ,,cože, vždyť to není pravda měla jsem vidinu jako někteří tady" ,, vážně, vždyť ses jí poddala" ,, ne to není pravda" ,, ani nedokážeš zhmotnit zbraň" ,, ne, ne, nee, já sem patřím" ,,nemyslím si" v tu chvíli jsem přestala mít  kontrolou, zem se propadla, hlava se mi točila otevřela jsem oči a hned na to jsem omdlela