Osma

Naposledy

Z pohledu Amber

Najednou je všechno lehčí teda ne pro mě ale pro ostatní. Podle toho, co říkají je splynutí se zbraní to nejlepší, co tě může potkat, že je prý vše hned snadné. Proto taky padlo to rozhodnutí, na kterém jsme se sice shodli už předtím ale teď to berem vážně a je to taky oficiální. Večer toho dne, co se vrátili ty skupiny a všechno se uklidnilo šli jsme to oznámit Evelin. Ta z toho dvakrát nadšená nebyla ale jak sama řekla už několikrát, nezastavila by nás i kdyby chtěla. Od toho už uběhlo čtrnáct dní. A musím říct, že jsme se zrovna nenudili. Nejen že jsme trénovali od snídaně po večeři ale i probírali různé taktiky s ostatníma nebo s Evelin. Chtěli jsme být připraveni a pořádně probrat všechny možnosti, a ne jako posledně kdy nás Adgar nachytal. Tohle mělo být jiné, měl to být finální úder z naší strany a taky poslední. Chtěli jsme být rychlý, nezastavitelný, důsledný a hlavně nepostřehnutelný. A proto zjištění že Ria jedním dotykem zkopíruje jakákoliv data z budov a přepošle je kamkoliv bylo docela ulehčující. Takže Ria, Jack a Luna což byla další členka jejich skupiny navštívili Adgarovou pevnost, a to bez povšimnutí díky právě Luně, která ovládá neviditelnost. A teď to bylo tady. Zjistili jsme první poslední, měli vymyšlený dokonalý plán. Zítra se naplní všechny ty hodiny tréninku. Zítra bude konec. Čeká nás teda předposlední večer tady. Řekla bych poslední, ale to se neříká. Je to divný? Ano, a to sakra moc. Může to být naposled co jsme dohromady. Ale nechali jsme špatný myšlenky za sebou a rozhodli se ten večer užít. Proto jsme se ocitli u nás v bytě nad deskovou hrou. ,,Um tak eee." Přemýšlela jsem nahlas. ,,Hlavně už něco řekni, trvá ti to už moc dlouho." Přerušil mě Theo. Střelila jsem po něm pohledem. ,,Vesmír 3." Řekla jsem na konec a podívala jsem se na můj tým který se skládal z Cory a Riley. ,,Takže em, planeta, raketa aaaaa" ,,A letadlo." Doplnila ji Riley. ,,Proč letadlo?" ,,Protožeeee je to podobný jako raketa, a hlavně je to Amber." Obhajovala se Riley, a přitom ukázala na danou kartičku. Já se zatím usmívala od ucha k uchu, protože jsme momentálně vyhrály. ,,Ha a kdo je vítěz?" A vítězně jsem se podívala na Thea, kterému chyběli ještě 2 kartičky. Po asi dalších dvouuch hrách jsme to uklidili a jen tak v tichu seděli. Takhle bychom tam byli ještě asi dlouho kdyby se Riley nezvedla a nevrátila se s Kytarou, kterou vyhrabala bůh ví kde. A bylo jasno. Zpívali jsme z plných plic a smáli se u toho jako blázni. Hraní a zpívání nám vydrželo další 3 hodiny. Takže jestli chtěl někdo spát tak to měl docela blbý, protože přes ten randál, co jsme dělali nebylo prakticky ani nic slyšet. Docela se divím že nás někdo nepřišel seřvat. Naštěstí pro ostatní jsme si pak jen tiše povídali. ,,Máte strach?" Řekla jsem svoji myšlenku nahlas zatím co jsem přelétla pohledem všechny v místnosti. ,,Ne, ani ne." Nad tím jsem musela protočit očima. ,,No jasně, klasický Theo" ,,Radši nad tím nepřemýšlím ale na druhou stranu se těším až mu vrátíme všechno, co udělal nám nebo ostatním." Svěřila se Riley. ,,Je pravda že je to strašidelný ale i naplňující řekla bych." Přidala se Elis. Nakonec jsme se tak nějak všichni shodly na názoru. Ale stejně ten fakt že se nemusí vrátit všichni tam byl a nebezpečně nad náma visel. A s touhle myšlenkou jsem se odebrala spát.