Z pohledu Amber
,,Kdo jste a co tu dělám?" řekla jsem, když jsem je odstrčila. Všichni se zarazili a nevěřícně na mě koukali ,,Amber" řekla jediná bloncka ze skupiny ,,Jděte pryč" řekla jsem. Oni se jen otočili a odešli, všichni vypadali hrozně sklesle a unaveně. Jen co zaklaply dveře, rozbrečela jsem se byla jsem zmatená nevěděla jsem kdo jsou oni, kde jsem a kdo jsem. Nepamatovala jsem si nic kromě ostrého bílého světla.
Později za mnou přišla ta paní, jmenuje se Evelin a je tady ředitelka. Vysvětlila mi, kdo jsou ty lidi, kde jsem a co tu dělám, taky jaký mám schopnosti a tak dále ,,víš Amber oni ty zachránili život nevím, jestli si to pamatuješ, ale nakazil tě vir zvaný Stín, který nejde vyléčit jen se musí zničit a nešlo o to kdy se probudíš ale jestli vůbec. A tvoje sestra a kamarádi ty propůjčili moc a tím si Stína porazila" ,,takže možná proto si nic nepamatuju?" ,,je možné že té síly bylo moc anebo byl stín rychlejší než my" ,,myslíte že si někdy vzpomenu na všechno a všechny" ,,nevím ale ještě tu dneska nechám a něco zkusíme. A Amber tykej mi, když mi někdo vyká připadám si stará." a s těmi slovy odešla a zase jsem byla sama.
Asi za dvě hodny přišli nějaký doktoři a zkoumali, jestli mi Stín z hlavy zmizel úplně a jak to bude s mojí pamětí. Nakonec mi oznámily že dnes tu spím naposled
Z pohledu Tary
Když jsme odcházeli nikdo nějak nechápal, co se stalo ,,myslíte že si vzpomene" zeptala se Riley. Nikdo na to neodpověděl ,,takže všechny ty vzpomínky a zážitky jsou pryč" (Riley) když jsme byli už skoro u pokojů doběhl nás Leo ,,co je, co se stalo?" ,,snažili jsme se pomoct Amber" (Elis) ,,A ono se to nepovedlo nebo?" ,,povedlo Amber se vzbudila jenomže" (Riley) ,,jenom že si nás Amber nepamatuje, nepamatuje si vůbec nic" (já) ,,Aha, takže z bláta do louže"
(další den)
Z pohledu Amber
Přestěhovala jsem se do pokoje, ale kdyby někdo nešel s semnou tak bych se tu ztratila. Když jsem si prohlídla můj pokoj přišla moje setra a zbytek a nabídly mi, že mě tu provedou. Jo a abych nezapomněla byl tam s nimi jeden kluk který tam předtím nebyl. Naštěstí se mi všichni představili, takže jsem věděla, jak je mam oslovovat. Provedli mě po celý budově a pak mě dovedli zpátky do pokoje. Rozhlídla jsem se po pokoji a došlo mi, že na nočním stolku je (nejspíš) můj telefon. Vzala jsem si ho do ruky ,,no jasny je tam heslo. Bezva Amber ani si nepamatuješ heslo od telefonu. Moment Tara je moje sestra, ta by to mohla vědět. Jo dočista jsem se zbláznila teď si povídám sama se sebou" vyšla jsem na chodbu na dveřích byly ručně dělaný cedulky se jmény. Když mě tu provádějí nikde nic takového nebylo. To museli udělat kvůli mně. Našla jsem dveře Tary, zaklepala jsem ,,dále" otevřela jsem dveře ,,Taro já, já nevím ani svoje heslo od telefonu, nevíš ho náhodou ty?" ,,jasný" odemkla mi telefon, a ještě mi to heslo napsala na papírek. Došla jsem na pokoj a sedla jsi na postel a začala projíždět galerii a různé konverzace.
(za hodinu)
Zazněl zvonek (tím nás Evelin volá) měli jsme se sejít v jídelně, naštěstí jsem šla s ostatníma, sice mě tu provedli ale pořád jsi tu nejsem jistá. Když jsme tam došli stala tam jen Evelin ,,Zdravím, jak jsem řekla, když jste přijeli, že vás tu nechám aklimatizovat tak dneska vás představím ostatním. A aby tu byl nějaký systém každá skupina má své jméno, a to záleží na barvě pokojů. Jelikož máte šedivé pokoje vaše skupina se jmenuje Greys a bude k vám patřit ještě jedno děvče, jmenuje se Cora a ovládá iluzi a její zbraň je sekera, přijela stejně jako vy takže jste na stejném levelu a její pokoj je vedle těch vašich (červene barvy)" ,,Coro, můžeš k nám" otevřeli se dveře a do jídelny vstoupila hnědovlasá dívka na krátko ostříhaná tak podobně vysoká jako já ,,Ahoj, jsem Cora ráda vás poznávám" ,,A Greys chci vám představit zbytek" ,,no bezva, další nový lidi" místnost se během chvíle zaplnila tak sto lidmi ,,Všechny tady vítám, chtěla bych vám představit skupinu Greys a to Taru, Tylera, Thea, Lea, Amber, Riley, Elis a Coru"
ČTEŠ
Osma
FantasyVíte jaké je to vládnou živlům? Ne? A co teprve všem a ještě nějaké k tomu. Bohužel ale moc přináší i břímě a to někdy až moc těžké. Mé jméno? Ano zná ho skoro každý. Teda alespoň tam kde jsem teď. Moje parta a já totiž lítáme z problémů do problémů...