Osma

Rozhodnutí

Z pohledu Amber

Včerejší večer se táhnul s podivnou náladou, stejně tak jako dnešní ráno. Když jsme přišli včera do pokoje. Leo nikde stejně tak jako jeho věci. Pak nám bylo řečeno že zašel za Evelin, aby ho zařadila do jiné skupiny. Do jaké jsme se nedozvěděli ale už k nám nepatřil. Ráno nás vzbudila Evelin, že se máme dostavit odpoledne do tělocvičny, že pro nás má něco důležitého, ale že jinak máme celý den volno. ,,Tak jdeme aspoň na snídani ne? Umírám hlady." Ujal se prvního dnešního rozhovoru Theo. S mrmláním jsme se na ní nakonec vydali. Je to zvláštní, to, to všechno. Když někdo, který vám prakticky celý život stál po boku tu najednou není. Ano možná že se budeme potkávat ale už to nebude takový. Jak už bylo obvyklí spoustu pohledu se na nás otočilo, když jsme vešli do jídelny. Říkám klasika, když lítáš z problému do problému nemáš se čemu divit. Po snídani jsme si řekli že když už nic tak že půjdeme na zahradu dělat jak jinak než kraviny. Tara a kluci šli bojovat zbraněmi proti sobě. Elis a Cora zkoušeli iluzi proti světlu. Riley si řekla že půjde trénovat střílení z luku. A Já? Vytvořila jsem pro Riley terč i když to pro mě bylo docela náročné a pak jsem se snažila dělat, že trénuji pohnout zemí, ale to mi vydrželo něco přes hodinu. Takže jsem nakonec skončila natažené na zemi a přemýšlela. Co vlastně budeme dělat až budeme čelit Adgarovi, jestli to tak někdy bude. Ale i o ostatních skupinách. Co mají jako dodatečné schopnosti. Jak dlouho tu jsou. Jak to že vlastně od našeho příchodu nepřibila další skupina. Vždyť tu už budeme přes rok. Myšlenky mi kolovali hlavou, že jsem si ani nevšimla že ostatní už unavilo to co dělali a postupně přistáli na zemi tak jako já. ,,Nad čím přemýšlíš?" Zeptala se najednou Riley. ,,Ani nevím." Odmlčela jsem se. ,,Jen na jednu věc neznám odpověď. Proč od doby, co jsme přišli se neobjevila další skupina. Přemýšlíš jste někdo o tom?" Vypadlo ze mě nakonec. ,,Ne ani ne." Odpověděl Tyler který bez pochyby pokrčil rameny. Což mě docela překvapilo že nás poslouchal. ,,Já taky ne." Ozval se Theo. ,,Já jo a je to docela dobrá otázka, když nám skupiny spíš ubývají než naopak." Zamyslela se Cora. ,,Prostě to asi trvá najít někoho zvláštního v těch mnoha lidech." Přidala se Elis. ,,Hej, co se to tam děje?" Ozvala se zničeno nic Tara, která upírala zrak na dveře ze zahrady. Všichni, kteří s námi byli na zahradě zmizeli a všichni se štosovali do budovy. všichni jsme byli na nohou a šli se tam podívat. ,,Rio." zavolala jsem na brunetku před námi. Ta se na nás ihned otočila. ,,Ano?" ,,Co se děje." Zeptala jsem se s otázkou v očích. ,,Vrátili se." ,,Cože? Kdo?" (Riley) ,,Ty dvě skupiny, co je Adgar unes." A pak jsme je zahlédli. Asi 13 dětí různého věku stáli uprostřed kruhu který ostatní vytvořili. Vypadali děsně. Otrhané oblečení, které bylo celé od krve. Několik z nich se opíralo o někoho dalšího. Z druhé strany se k nim prodírala Evelin a pak je všechny odvedla tam kde jsem byla já před pár měsíci. Řekla bych že jsme se dohodli, co se bude dít i když nikdo nepromluvil. 

Tohle musí skončit.