Osma

Děsivá prosba

z pohledu Amber

Šla jsem po chodbě a mířila jsem si to do našeho bytu. Najednou ale světla problikla a pak úplně zhasla. Za mnou něco jen vydávalo podivnou modro bílou záři. Otočila jsem se za ní. Přejel mi mráz po zádech. Nemohla jsem uvěřit tomu co vidím. Ve vzduchu visel Leo. Měl to samé oblečení jako na oslavě jen hodně potrhané na pravé straně mu chyběl rukáv. Byl svázaný řetězem, který takže visel jen tak ve vzduchu jako kdyby byl přidělaný k neexistující stěně. V té záři vypadal pěkně děsivě a ten šílený úsměv tomu taky nepomáhal a fakt že byl celý od krve už vůbec ne. Zkrátka scéna jako z hororu. Z ničeho nic se rozesmál, děsivým smíchem ale zněl tak divně jako kdyby se dočista zbláznil. Aniž bych si to uvědomovala začala jsem couvat, ale hned jsem zády narazila do zdi. Od kdy jsou ty chodby tak krátké? ,,Mě neutečete. Můžete se schovávat kdekoliv, vždycky vás najdu." A rozesmál se na novo. Opravdu mě to začalo děsit. ,,Najděte mě. Amber najdi mě. Prosím." Zasípal mezi smíchem.

S trhnutím jsem se probrala. ,,Něco je špatně." První myšlenka, která mě napadla. Roztřeseně jsem se nadechla a ihned jsem rozsvítila lampičku vedle. Ještě teď mi šel mráz po zádech. Těkala jsem očima po pokoji, jako kdybych se bála že odněkud vyskočí. ,,Byl to jenom sen, jen děsivej sen, nic víc. Můžeš zas jít v klidu spát Amber." Jen co jsem zhasla a zavřela oči tak se mi vybavil obraz Lea, jak se směje. ,,Tak asi nic." Vstala jsem z postele a vydala se do společný místnosti. Jo skvělej plán stát uprostřed tmavé místnosti, mžourat do tmy a otáčet se za každým zvukem. Podle mě úžasný. ,,Co tady strašíš?" Nadskočila jsem strachy tak metr do vzduchu a vyjekla, naštěstí pro mě i ostatní potichu. ,,Víš jak si mě vystrašil." Uhodila jsem na zubícího se Tylera. ,,Vím." Řekl jako by to byla ta nejlepší věc na světě. A hned pokračoval. ,,Co tu teda děláš?" ,,Mě by teda zajímalo, co tu k čertu děláte oba dva. Víte, že je tak tři ráno a vy se tu vybavujete jak v poledne." Vstoupil do rozhovoru Theo, který třímal v rukách oba jeho meče. ,,A ty ses tu vzal kde." Zase jsem se ozvala pro změnu já. ,,Co já vím, zaslechl jsem nějaký zvuk tak jsem šel sem podívat. Co kdyby chtěl někdo zas někoho unést." ,,Jo to dává smysl, zvlášť když tu ječím na celý byt" ,,A vy?" Pokračoval. ,,To tahle tu byla první, já jen byl vzhůru." Bránil se Tyler. ,,Měla jsem špatný sen, šla jsem sem a tady mě Tyler vyděsil." Řekla jsem na obranu já. Pak chvíli každý přemýšlel o svém. ,,Víte co kluci něco mě napadlo když o tom přemýšlím." Odmlčela jsem se. ,,Pamatujete jak jsme se setkali se Sebastianem? No ta...." ,,Sebastian?" Skočil mi do řeči Tyler. ,,Jak jsme bojovali s Reds a pak se objevili buch ví kde." Vysvětlil Theo a s očekáváním se na něj zadíval. Přísahala bych že jsem viděla ty kolečka se otáčet. ,,Ne? Nic. Tvrdil o sobě, že je něco jako náš předek." V Tylerovi obličeji se mihlo pochopení a Theo na mě kývnul ve znamení, že můžu pokračovat. ,,Tak na konci řek jak se s ním máme spojit něco o spojen...." A zase jsem byla přerušena ,,To už je snad naschvál" ,,Když osm v jeden se spojí, najde to, co vidět není." Oznámila tím svůj příchod Cora. Všichni jsme se na ni podívali. ,,No co. To můžete rovnou vzbudit celý patro." A výmluvně pokrčila rameny. ,,No tak co kdybychom to vyzkoušeli? Třeba bychom nějak objevili energii Lea a pak ho tím našli." Dokončila jsem myšlenku. ,,Ale to není vůbec špatný nápad." Zaradoval se Theo. ,,A to jako teď hned? Nepočká to na ráno?" Zaprosila Cora. Znovu se mi vybavil obraz Lea. ,,Snad to vydrží, a snad nevypadá teď jako v tom snu." I přes to všechno, co se za poslední chvíli stalo se mi nakonec podařilo v klidu usnout.