Osma

Může za to Stín

z pohledu Amber

Po seznámení s ostatníma, jsme chtěli vyrazit na pokoje. Mě si ještě před odchodem z jídelny odchytila Evelin ,,před tím, než se u tebe projevil stín jsme zkoušeli u s ostatním zbraně. Teď bych chtěla abys to zkusila i ty" mezitím jsme došli do tělocvičny. Evelin všechny kdo byl v tělocvičně poslala do pokoje, takže jsme tam zůstali sami ,,Jak víš, tvoje zbraň je hůl. Tak, teď po tobě chci abys sis stoupla přede mě, zavřela oči a soustředila se na svoje myšlenky, emoce a taky na svůj element například co pod něj spadá. No, a nakonec to všechno spoj" nebyla jsem si vůbec jistá, přišlo mi to až moc brzo ,,klidně u toho zavři oči, budeš se líp soustředit" ,,tak fajn, to zvládnu" stoupla jsem si teda před Evelin, zavřela oči a soustředila se na podstatu elementu země. Cítila jsem, jak mi dřevění nohy i ruce a můj element se s myšlenkami proplétá. Věděla jsem, že jsem tenhle pocit už zažila, ale nepamatovala jsem si to. 

Najednou přišel záblesk světla a já viděla tmavou postavu a mě, jak spolu bojujeme. On měl na vrch a já prohrávala, zase mě shodli ale já se zase zvedla. Ve chvíli, kdy na mě poslal další ránu, objevil se přede mnou stínový štít a tma nebyl jediný element co jsem ovládala. Pak jsem na tu postavu spustila proud světla a on na mě proud tmy ale já vyhrála. ,,Amber uvědom si, že mě se nikdy nezbavíš" další záblesk světla a před sebou jsem viděla dřevěnou hůl. Chtěla jsem se jí dotknout, ale rozplynula se mi před očima a mě to probralo do reality

,,Amber, jsi v pořádku" ,,a-ano, asi" ,,Amber, bohužel se ti podařilo vytvořit zbraň a nevím, jestli se ti to vůbec někdy povede" ,,může za to stín?" ,,nejspíš ano, je mi to líto" ,,můžu už používat magii?" ,,ano, ale zatím ne k boji" ,,nevadí, když tu ještě zůstanu" ,,vůbec ne" a s tím Evelin odešla. Rozhlédla jsem se kolem protože jsem ještě v tělocvičné nebyla. Prázdná tělocvična, vzadu pak byly nějaké dveře a v rohu byly naskládané žíněnky. Podívala jsem se do těch dveří, kde bylo všechno nářadí, na jaké jsem si mohla vzpomenout. Zase jsem vyšla, vzala si jednu žíněnku a začala se protahovat, kde jsem zjistila že mám v celku pružné tělo, takže jsem zkoušela gymnastiku. Asi za dvě hodiny, co už jsem byla unavená jsem vyšla z tělocvičny a zamířila na něco jako zahradu, kde jsem zkoušela, co všechno dokážu s magii.

(po 3 měsících)

Z trénování se stala moje denní rutina většinou můj den vypadal: vstát, snídaně, trénování v tělocvičně, hodiny s ostatníma nebo s Evelin, oběd, další hodiny s někým, trénování v tělocvičně, trénování magie, večeře a spát. někdo by si řekl že je to velmi nezáživný den, ale mě to bavilo. Viděla jsem na ostatních, jak je mrzí, že nejsem stejná, ale já nejspíš stejná už nikdy nebudu. Snažila jsem se s nimi nějak bavit, ale většinou jsem neměla téma, protože oni měli naše zážitky a vzpomínky a já? Moje podvědomí mi říkalo že je mám ráda a že za ně klidně položím i život.