Tlustá/Harry Styles

2.

Moje břicho bylo celé zauzlované, když jsem přišla domů. Bylo až znepokojivé, jak moc jsem chtěla vtrhnout do kuchyně a vyhodit všechno jídlo do koše. Dostat i to nejmenší pokušení mimo můj dosah, úplně pryč z mého života. A to jsem taky udělala.

Pořád jsem brečela, teda aspoň jsem si to myslela. Nebyla jsem si v té chvíli jistá, protože sebenenávist a znechucení ovládalo mou mysl. Otevřela jsem hoření skříňku, kde se dávalo nezdravé jídlo. Vytáhla jsem brownies, čokolády, sušenky, prostě všechno co se tam nacházelo. Všechno jsem házela na zem a chtěla u toho křičet, abych se zbavila toho rozporuplného pocitu, který se usadil v mém břiše. Mém přetékajícím, měkkým, nechutným břiše.

V té chvíli už můj mozek nedokázal nic zpracovávat. Jakmile mé oči zachytili něco, byť jen podobného jídlu, mé ruce to odhodili na zem, kde to mé nohy pošlapaly. Byla jsem ve fázi, kdy jsem byla naštvaná, že brečím, ale kdykoli jsem se snažila přestat, brečela jsem ještě víc. Celé mé tělo bolelo z všech těch slz, které ztratilo a všeho toho jídla, které zničilo.

Najednou jsem uslyšela cvaknutí zámku a moje vzlykání automaticky přestalo.

Justin byl doma.

Jestli Justin uvidí všechen ten nepořádek...

Klekla jsem si a začala uklízet, ale bylo příliš pozdě. Jeho hlas byl slyšet prakticky v celým sousedství. "Co to má znamenat?!"

Otřela jsem si zápěstím své mokré tváře a odvážila se na něj podívat. "Omlouvám se" zašeptala jsem "nechtěla jsem-"

"Tohle!" zařval, ukazujíc na nepořádek na zemi "jsou MOJE těžce vydělané peníze! Jak si můžeš myslet, že to všechno můžeš zničit??"

"Omlouvám se" zopakovala jsem "byla jsem rozrušená a-"

Falešně se zasmál a u toho si protřel obličej "jen proto, že nedokážeš kontrolovat co žereš, ti nedává právo se takhle chovat. Je mi líto, že jsi tlustá, Delilo, ale já si to jídlo užívám stejně tak jako ty. Až na to, že já vím kdy přestat" zúžil oči když mě ponižoval.

Málem jsem se udusila tím knedlíkem v mém krku. "Justine, já se snažím" nenávidím, jak malá jsem zněla. Byla jsem naprosto slabá a ubohá.

Z nějakého důvodu ho ta krátká věta naštvala. Kopl do hromady krabic od sladkostí, jedna z nich mě hranou udeřila do obličeje, ale naštěstí nezanechala žádnou značku. Přikryla jsem si to místo rukou, ale Justin vzal mé zápěstí a vytáhl mě na nohy. Zesílil svůj stisk a pokračoval dokonce i po tom, co jsem sebou začala škubat.

"Vyděláš všechny prachy, který jsi teď promarnila, rozumíš? Chci, aby koncem týdne byla tahle kuchyně stejně naplněná jako před tím! Vyjádřil jsem se jasně??"

Má ústa se snažila najít slova a jsem si jistá, že jsem při tom vypadala jako ryba. "Ale, ale já tolik nevydělávám"

Jeho ruka, která mi právě dala facku, mi dala dostatečně najevo, že jsem měla mlčet.

"Tak si vezmi další směnu, Delilo! Najdi si další práci! To, že se chováš jako spratek ti neprojde!" říkal a u toho mě utlačoval ke zdi. Znovu poukázal na zem se slovy "až se vrátím ze sprchy, tohle bude uklizené! Jinak si mě nepřej"

Naposledy kopnul do krabice a odešel do koupelny.

***
Další den jsem šla hledat jinou práci. Ode dneška pracuji v obchodě s oblečením v obchoďáku, ale jen v úterý a ve čtvrtek. Občas nabízejí i víkendovou směnu, ale né často.

Šla jsem na bříšku, ale během prvních čtyřech měsíců jsem došla k závěru, že to není nic pro mě. Dokonce jsem vystudovala právo, jednoduše řečeno, u ničeho jsem nevydržela dlouho.