Tlustá/Harry Styles

8.

PÁRA z horké čokolády se kolem mě vířila a hypnotizovala mě. Přejížděla jsem přes ni rukou, aby zmizela. Mohla jsem to dělat stále do kola a ta pára by se vytvořila znova a znova, dokud by čokoláda nevychladla. Trošku zvráceným způsobem jsem to přirovnávala k tomu, jak jsou lidé každý den sráženi na zem, a i přesto se postaví zpět na nohy. Znova a znova, až do chvíle, než jejich srdce přestane bít. Až vychladnou.

Něco se mnou bylo špatně.

Po tom incidentu v parku jsem byla hotový zmatek. Slzy, smrkání, dušnost, příšerná kombinace. Když mě Harry uklidnil, řekla jsem mu, že se do toho domu nemůžu vrátit. Očividně jsem nebyla vítána. Nabídl mi, že mě odveze, abych si mohla vzít nějaké věci a zaveze kamkoli budu potřebovat. Neměla jsem kam jít. To ho nezajímalo- nabídl mi volný pokoj v jeho bytě. Připomněla jsem, že bych byla na obtíž. Odpověděl mi lítostivým pohledem a řekl, že bych měla přestat být tak směšná.

Život s Justinem by byla jen krutost. Zato  život s Harrym byl klid. Možná jsem nebyla tak velká přítěž, jak jsem čekala.  A nebo byl možná zvyklý vyrovnávat se s otravnými věcmi. Očividně si musel poradit se spoustou nepříjemností, když byl se svou stalkerskou ex. Možná jsem se od ní nijak nelišila, možná jsem byla úplně jiná než ona. Nemůžu se rozhodnout, co by bylo lepší.

Harry na mě čekal v autě, když jsem si balila věci na pár nocí. Až si najdu vlastní byt, stejně se budu muset vrátit pro zbytek. Fakt, že je tohle začátek konce, mě sice mučil, ale svým způsobem jsem cítila, jako by ze mě spadl obrovský kámen. Později jsem litovala toho, že jsem si něco takového myslela, a tak jsem si představovala, že je tohle celé jen sen. Každou chvílí se probudím v Justinově obětí.

"Většina lidí to preferuje pít ještě horké" vyrušil mě Harry z mého přemítání vzpomínek "podle toho se to jmenuje"

Vážně se snažil mě rozveselit, ale moc to nefungovalo. Jak mám být šťastná, když můj přítel- bývalý přítel -ukončil náš osmiletý vztah v den výročí, protože jsem nebyla dostatečně dobrá? Když jsem vynaložila veškeré své úsilí, aby byl spokojený, aby mě miloval. Vím, že ho nemůžu nutit, aby mě miloval, ale přísahám, že byla doba, kdy ta láska mezi námi byla opravdová. Nekonečná.

Je to na nic, být tím, kdo visí z útesu. Strašně moc bolesti z držení se ve vzduchu a strašně moc utrpení, které ten člověk nahoře nemůže pochopit. Justin stál nohama pevně na zemi, zatímco moje prsty začaly klouzat. To není fér.

Polkla jsem a začala tiše mluvit. "Vždycky jsem si myslela, že mě požádá o ruku..." Cítila jsem na sobě Harryho pohled, ale dál jsem se dívala na vznášející se páru. "Když byl dlouho venku, nebo odešel brzo ráno, vždycky jsem doufala, že mi jde koupit prstýnek. Osm let je přece dlouhá doba. Je to blbost, já vím."

"Osm let" řekl Harry jemně "proč jsi s ním byla tak dlouho?"

"Nebyl vždycky takový jako teď" řekla jsem a povzdechla si "vždycky chtěl být po mém boku. Během fotbalu několikrát pokazil hru, protože nedával pozor a usmíval se na mě. Ignoroval své kámoše, když mu říkali "zamilovaný chlapeček" a přímo před nimi mě políbil. Dával mi přezdívky...ty nechutné přezdívky, které slyšíš říkat ostatní, ale když to někdo řekne tobě, je to neskutečně roztomilé. Teď stěží řekne moje jméno" kousala jsem si vnitřek své tváře s pohledem sklopeným na stůl. "Nevím co jsem udělala špatně"

"Proč jsi myslíš, že to ty jsi udělala něco špatně?"

"Není to žádný tajemství"

"A co jsi udělala, Delilo?" přísnost v Harryho hlase mě donutila vzhlédnout. "Přibrala jsi? To není nic špatného"