Tlustá/Harry Styles

5.

Odfoukla jsem pramen vlasů, který mi spadl do obličeje, zatímco jsem zamykala nákupní košíky k sobě. Potila jsem se tak moc, že jsem v jednu chvíli vzala hrst svých vlasů a ovívala jsem se jimi. Neměla jsem gumičku, a abych byla upřímná, stejně nemám ráda své vlasy v culíku. Alespoň ne na veřejnosti.

Chelsea, kolegyně, která pracuje jako pokladní, mě zavolala, abych pomohla starší ženě s nákupem. Nahodila jsem svůj nejpřesvědčivější úsměv a dokonce jsem se s ní snažila povídat. Byla opravdu zlatá a nedokázala přestat mluvit o jejích vnoučatech. Oni byli vlastně důvod, proč kupovala tolik věcí. A i přestože se cena na pokladní obrazovce čím dál více zvyšovala, nepřestávala se chechtat a chrlit další informace.

"Nehodila by se vám menší výpomoc?" zeptala jsem se přesně jak mi bylo řečeno, jinak bych to pravděpodobně neudělala. Znamenalo to jen to, že má nějaký ukecaný člověk více času na to, aby mě soudil.

"Oh ano, zlatíčko. Tyto staré nohy už nejsou tak silné jak bývaly" řekla a vrátila se zpět k blábolení o té spoustě dětí, které má neustále kolem ní.

Zatímco jsme šli, držela se mé ruky a stěží se hýbala normálním tempem. Ukázala na své auto roztřeseným prstem a šokovala mě, že byla až na vzdáleném konci. Čekala jsem, že bude na místě pro hendikepované. Musela mi číst myšlenky, protože řekla, že je nesmysl zabírat místo někomu, kdo to může vážně potřebovat.

Neobtěžovala jsem se říct, že staří je důvod k tomu, aby si to místo vzala, pravděpodobně by mě stejně odpálkovala. Rozhodně se nejevila jako někdo, kdo se nechá vysokým věkem srazit na kolena. Takže jsem jen mlčela a pomohla naskládat všechno do kufru jejího starého auta. "Stařecký vozíček" řekla..

"Připomínáš mi mou šestou vnučku" řekla se zářivým úsměvem a vrásky kolem jejích očí byly mnohem viditelnější "velmi tichá, slušná, ale hodně tvrdá. Řeknu mi, jakpak se máš, drahoušku?"

Lehce zaskočena jsem vyblekotala "oh, já, mám se dobře...asi"

Její křehká ruka se objevila na mém ramenu, kde mě lehce poplácala. "Jednoho dne to řekneš víc sebevědomě"

Pořád jsem byla lehce zmatená, takže jsem nebyla schopná rychle myslet. Takže než jsem se rozhoupala, tak ona už seděla v autě a já mizela z cesty, aby mohla vycouvat. Když kolem mě projížděla, tak na mě mrkla a já jí zamávala, držíc si její prohlášení blízko u srdce.

Jednoho dne.

S opravdovým úsměvem na tváři jsem odvezla nákupní vozík zpět do obchodu. Znovu jsem prohodila svými vlasy a vydechla úlevou, neboť můj krk ovanul chladnější vzduch. I přestože byla polovina září, bylo nehorázné vedro. Chci podzimní počasí. Kdy si oblečete huňatý svetr, uděláte horkou čokoládu a zapálíte si svíčku. Venku by to bylo určitě příjemnější, kdyby nebyl takový pařák.

"Většina holek používají jednu věc, říká se tomu culík" řekly mně velice známý hlas "možná bys to mohla zkusit"

Otočila jsem se na Harryho se sevřeným hrudníkem. Bylo mi jasné, že se dříve či později objeví, ale tohle bylo dřív než jsem čekala. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nechtěla jsem, aby mi dál lhal, aby se dál choval, jako by věděl o všem, čím jsem si prošla. Je to podvodník, stejně jako všichni ostatní a já ho nenávidím za to, jak dobrý v tom je.

Zvedla jsem bradu a dala se na odchod. Slyšela jsem ho povzdechnout před tím, než se jeho kroky vydaly za těmi mými a začal mluvit.

"Nepřišla jsem ve středu, ani dnes, tak jsem se o tebe začal bát. Mrzí mě, že jsem tě naštval, Delilo. Opravdu. Jen jsem doufal, že svou situaci uvidíš z jiné perspektivy a..." odmlčel se, protože jsem se zastavila.