Tlustá/Harry Styles

3.

ZVLÁDLA JSEM TO. Mám tu práci! A nejen to, dokonce jsem koupila většinu jídla, které jsem zničila. Přesně jak Justin chtěl. Jsem teď sice na nule a ještě pořád jsem nedokoupila všechno, ale když se v pátek vrátil ohromen tím, že jsou ty skříňky naplněné...jeho spokojenost bylo vše co jsem potřebovala. To bylo jediné na čem záleželo.

Později toho večera se semnou díval na film. Ležet vedle něho bylo fakt příjemné. Poslední dny to je vzácné, moct se s ním mazlit. Buď je pryč, a nebo má špatnou náladu, a když má špatnou náladu, tak dává najevo, že se na mě nechce ani dívat. Nemůžu ho vinit. Už jen pohled na mě je nechutný. Držet mě a mazlit se je ještě nechutnější.

V pátek ráno jsem se zase potkala s Harrym v parku, přesně jak jsem slíbila. I přesto se ale zdál šokovaný tím, že mě vidí. Vlastně vypadal, jakoby se mu ulevilo. Udělali jsme stejnou rutinu jako ve středu, mínus tu část na začátku a plus kolečko kolem parku navíc. V půlce druhého kola jsem byla úplně hotová. Harry se mě seče snažil uklidnit, že je to naprosto pochopitelné a zkusíme to příště. Copak to ale jde, když on se sotva zapotil?

"Přidělili mi tě jako trenéra, abys mě mučil?" zeptala jsem se.

Pozdvihnul obočí. "Mučil tě?"

Moje tváře už byly v jednom ohni, takže jsem se raději podívala do země "mohlo by ti být klidně 80 a stejně bys byl schopen mě předběhnout" řekla jsem "a pravděpodobně bys vypadal líp než já"

"Právě si mi velice rafinovaně pochválila můj vzhled"

Vzhlédla jsem k němu, celá rudá a on se škádlivě křenil a nakláněl svou hlavu na stranu.

"Nemluv za mě" zvedla jsem svůj ukazováček jako kdybych mu vyhrožovala.

Harry zvedl své ruce nad hlavu "Nic takového jsem neudělal". Chvíli byl ticho a pak řekl "takže ty si myslíš, že jsem hnusný?"

Bouchla jsem se do čela a on propadl smíchu.

***
Nedělní ráno, Justin se vyhrabal z postele a hravě se na mě díval, zatímco jsem si čistila zuby. Protáhnul se, přišel ke mně a přiložil své rty na mé čelo. Nutil mě chodit v kruzích- někdy je stejný, jako dřív a jindy mi říká, že pro něj nejsem dost dobrá. Čemu mám pak věřit? Nemohla jsem to s ním vzdát, když je někde v něm pořád ta část, kterou miluju.

Z nějakého důvodu byl toto ráno extra něžný. Obmotal své ruce kolem mého pasu a bradu položil na mé rameno, zatímco jsem dělala snídani. Přesně tak jako dřív. Myslet na to mi přinášelo bolest. Chybělo mi to. Chyběl mi on.

Přešel k lednici a zíral do ní před tím, než se zeptal "pomerančový džus už není?"

Moje srdce vynechalo několik úderů. "Promiň. Nedošlo mi to, jinak bych-"

Justin se na mě přes rameno podíval s úsměvem- úsměvem! - na tváři. "To je v pohodě, zlato. Nezajdeme do obchodu? Myslím, že nám dochází víc věcí."

Zírala jsem na něj, nejistá, co od něj můžu čekat. Vrací se snad ten starý Justin? Mé srdce se rozbušilo radostí. "Ahm, samozřejmě. Můžeme jít hned jak dojíš"

Přiložil své rty na mé a pak si vzal ode mě vzal talíř s jídlem, které jsem mu nachystala. Jakmile si sedl na gauč, zavolal mě k němu. Bylo jsem úplně mimo, ale to mě vůbec nezajímalo. Chtěl mě u sebe a já se na to připnula. Chytila jsem se té malé naděje, že se zase vrátíme k normálu.

Do obchodu jsme jeli Justinovým pick-upem. Dostal ho jako dárek za maturitu od jeho prarodičů. Byl to jeho nejcennější majetek hned po mně. Jsem si jistá, že mě už dávno překonal.