Tlustá/Harry Styles

13.

NEMOHLA JSEM DÝCHAT. Měla jsem pocit, jako by mi z plic vyšel všechen vzduch a svíral se mi hrudník. V hlavě mi výřilo tisíce myšlenek, které se snažily rozluštit, co tady dělá. Dal mi jasně najevo, že je konec. Nebyla jsem dost dobrá. Posunul se. Už jsem to začínala přijímat, pomalu jsem tomu začínala rozumět. A teď zase nevím, co cítím.

Harry si ani nesedl, ochranářsky stál vedle postele. Nic jiného nedělal a Justin také ne. Všimla jsem si, že něco drží za zády, a když ukázal co to je, chtělo se mi brečet. Byla to kytice růží. V mysli jsem se vrátila zpět do noci našeho plesu, maturitního večírku a samotné maturity. Po každé jsem dostala růži.

"Vím, že mě nechceš vidět" začal opatrně "nejsem tady, abych se k tobě vrátil. Jsem tady, protože mi na tobě pořád záleží"

Promnula jsem si oči a nebyla si jistá, zda jsem schopná se na něj dál dívat, když se ve mě vzpouzí taková bolest.

"Jak jsi věděl, že jsem tu?" vyhrkla jsem.

"Lacy tu pracuje. Je to sestra a viděla tě, jak tě přivezli"

"Lacy?"

"Moje přítelkyně" přistoupil "já, ahm, ty jsou pro tebe. Růže jsou jsou pořád tvé oblíbené, že?"

Projela jsem si rukama vlasy, a pak je znova položila do klína, když jsem si byla jistá, že nebudu brečet. "Jo" zašeptala jsem. "jsou"

Justin se usmál a položil je na stůl vedle postele. Harry ho sledoval se zúženými oči a semknutou čelistí. Chtěla jsem ho chytit za ruku. Znova cítit to teplo. Ale nemohl jsem se k tomu přimět. I přestože mě podvedl, tak mi nepřipadlo správné vyjadřovat své city k někomu přímo před ním.

"Dáš nám pár minut?" Justin nadzvedl obočí směrem k Harrymu. "O samotě"

"Ani ve snu, kámo"

Oba se na mě otočili a já cítila rostoucí napětí. Rozpačitá z toho, že jsem v nemocnici a otrávená z mých migrén, jsem zamumlala, že to je v pohodě.

"Pár minut" objasnila jsem "toť vše"

Justin přikývl a Harry mi věnoval dlouhý pohled, jakoby se chtěl ujistit, že je to vážně v pohodě. Když se přesvědčil, neochotně odešel z pokoje. Justin si sedl tam, kde byl před chvílí Harry a udržoval dostatečnou vzdálenost. Nemohla jsem se na něj podívat. Byla jsem si jistá, že on se na mě taky nedíval.

"Omlouvám se" řekl, ale znělo to jen částečně upřímně "za to, jak jsem se s tebou rozešel. Neměl jsem to dělat"

To mě naštvalo. Přála jsem si, abych předtím chytila Harryho ruku, řekla mu, aby zůstal, abych Justina udržela ode mě. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nechtěla jsem vzpomínat na to, co všechno jsme ztratili. Byla jsem naštvaná a zraněná a jediné, co jsem chtěla bylo, abych mohla zase spát s Harrym vedle mě. Justinova přítomnost na mě už nějakou dobu působila negativně. Ale nehodlám se schovávat v koutě, už ne.

"Jo, no, s tím už teď stejně nic neuděláš"

Povzdechl si. "Jsi v pohodě?"

"Vtipné, že jsi se nezajímal do chvíle, než jsem skončila tady" zabručela jsem, překvapená touto neomaleností. Nikdy jsem k Justinovi nebyla tak upřímná. Je to tak dobrý pocit, nemuset se bát, že mě zmlátí za něco, co řeknu. Bylo to úžasné, říct to, co jsem si myslela.

"Dělilo" zavrtěl hlavou "nechovej se tak"

Pobaveně jsem se zasmála, ale když pokračoval, skousla jsem ret..