Tlustá/Harry Styles

11.

"ZAVEZU TĚ"

"V žádném případě"

"Můžeme si během jízdy pokecat"

"Nemám náladu na výslech, Nate"

"Jen chci mít to trapný setkání za sebou. Co je na tom špatně?" podíval se na mě a zatočil klíčem na prstě. Už stál před dveřmi, takže i kdybych se s ním hádala, byla by to jen ztráta času.

"Fajn. Jen nebuď...moc divnej" zamumlala jsem, když mi otevíral dveře od svého auta.

Sedla jsem si na místo spolujezdce a vytáhla si mobil. Harry si zasloužil varování. Dokážu si představit jeho obličej, když vylezu z auta s nějakým svalovcem po mém boku, který ho sjíždí pohledem od shora dolů. Bože můj, to bude ponižující. Svého bratra nade vše miluju, ale občas je až moc ochranářský. Několik let jsem si se vším musela poradit sama a naučila jsem se s tím žít.

Delilah: Varování, veze mě brácha. Mrzí mě to, ale asi se budeš muset připravit na divný otázky.

"Hej! Nevaruj ho!" Nat mi vzal mobil, ale já mu ho vytrhla z ruky.

"Sleduj laskavě cestu" řekla jsem "to nejmenší, co bys pro mě mohl udělat je, abys mě tam dopravil v celku"

Nat protočil oči. "Jsem excelentní řidič"

Zachechtala jsem se zrovna když mi přišla Harryho odpověď.

Harry: měl bych se bát?

Delilah: nee, v srdci je to zlatíčko.

Harry: to mě moc neuklidnilo, zlato.

" 'Zlato'? Není náhodou gay?"

Vzhlédla jsem zrovna když Nat sjížděl z jízdného pruhu. "Nathane!"

Trhl volantem a vrátil se do pruhu.

Zúžila jsem oči. "Co kdybys přestal být vlezlý, 'excelentní řidiči'?"

Vydechl a očividně se klepal z toho co se právě stalo. "Jo, to pro tebe asi můžu udělat"

Zbytek cesty bylo ticho. Opřela jsem si hlavu o okno, protože mi zase začínalo tepat v hlavě. Proč mě pořád bolela hlava? Zavřela jsem oči, aby to přestalo, ale zabralo to jen na chvíli.

Když Nat zastavil na parkovišti před kinem, hledala jsem Harryho. Ukázala jsem Natovi kde je a on už ho během těch několika sekund stihl odsoudit. A to jen na základě auta, kterým přijel. Sice to neřekl nahlas, ale mračil se a jeho pohled byl drsný.

Bouchla jsem ho do ramena. "Uklidni se, jo?"

"Jen se chovám jak velkej brácha"

Šla jsem Harrymu naproti a Nat šel kousek za mnou. Harry se na mě lehce usmál, nervozita z něj sršela na míle daleko. Já jsem ale nepochybovala, že by ho Nat neměl rád. Je těžké ho nemít rád. Přirozeně z něj vyzařuje dobrý dojem a to, co od něj očekáváte, to taky dostanete. Uvolněný, starostlivý a celkově je skvělý přítel. Byla úleva, konečně si to přiznat. Strašně dlouho jsem si nalhávala, že je to lhář. Nechápu, jak jsem mohla být tak slepá.

Dotkla jsem se jeho paže, snažíc se ho uklidnit. "Prostě buď sám sebou"

Nat přišel dřív, než mi stihl odpovědět. "Harry, že?"

Harry se usmál a lehce přikývl, natahujíc ruku, aby si mohl s Natem potřást. "Rád tě poznávám.."

"Nathan" potřásli si rukama. Naklonil hlavu a zeptal se. "Byl jsi s D když se stala ta věc s tím klukem?"