Moře pod hvězdami

I.

Z práce jsem šla zbitá jako pes. Tři dvanáctky po sobě byly dost náročné. Sotva jsem se vlekla. Plánovala jsem si, že jakmile přijdu domů, dám si sprchu, a rovnou zapadnu do své postele, a budu spát. A rozhodně ráno nevstanu dřív, jak v deset, a budu rudá vzteky, jestliže mě něco, nebo někdo vzbudí. Na chvíli jsem se nad tím zasnila. Poté mi na mysl přišla i jiná myšlenka. Zasloužila bych si pořádnou dovolenou a nejlépe někde v tropech. Prohřála bych své unavené tělo a přišla na jiné myšlenky. A co lepšího? Byla bych od své matky dost daleko. Řekla jsem si, že to navrhnu Andrusovi.

Andrus byl můj přítel. Chodili jsme spolu necelý půl rok. Jediný statečný, který mi ještě nezdrhl. Všechny moje předchozí vztahy skončili kvůli mé matce. A také kvůli mé neschopnosti se jí vzepřít, a poslat ji do patřičných kolejí. I dnes jsem od ní měla šest nepřijatých hovorů za dopoledne a ještě pět přidala za odpoledne. Kolegyně si ze mě díky tomu dělaly legraci, a proto od jisté doby nechávám telefon raději ve skříňce s civilem, kde si v prázdné šatně může vyzvánět do aleluja. Cítila jsem se tak trapně, a poníženě. Několikrát jsem se s matkou pohádala, ale nemělo to smysl. Jako bych mluvila do zdi!

Opět mi začal zvonit telefon. A kdo jiný než matka! Když jsem ji viděla na displeji, můj vztek neznal mezí. Típla jsem jí to, a dál to neřešila. Nechtěla jsem poslouchat výčitky, že ji neberu telefon, a kdo ví co ještě. Chtěla jsem mít aspoň chvíli klid na své myšlenky. Jenže telefon se rozezvučel znovu.

"Ahoj Andrusi!" řekla jsem vesele, když to tentokrát nebyla moje stíhačka, ale můj přítel.

"Ahoj Ingrid, měla bys čas?" optal se.

"Jasně, máš nějaký plán? Co podnikneme?" vyzvídala jsem.

"Nic velkého, jen jsem se s tebou chtěl o něčem pobavit," řekl vážným hlasem. To znělo naléhavě.

Domluvili jsme se, že se sejdeme u něj doma, a tak jsem musela změnit směr cesty. Musela jsem si přiznat, že mě Andrus docela překvapil. Byly jsme domluveni na víkend, ale nevadilo mi, že mě chtěl vidět už dnes. Andrus Vaher byl vysoký, svalnatý a velice mužný. Měl dvacet sedm let, a živil se jako fotograf. Jezdil po celém světě, ale v poslední době, neměl žádné nabídky, a tak jsem si říkala, že se asi už usadil. Vždyť se podíval do krajů, o kterých se mě ani nesnilo. Barcelona, Vietnam, Paříž, Los Angeles, Buenos Aires, Montreal, Moskva, nebo Káhira. Nejdál jsem byla v Lotyšsku.

Cestou jsem se stavila v pizzerii a vzala nám něco k večeři. Co se týkalo mě, měla jsem hlad jako vlk. Naposledy jsem rychle zhltala oběd. A od té doby jsem se nezastavila až večer. Když jsem se objevila před domem, kde sídlil Andrusův byt, zazvonila jsem na známý zvonek, a čekala až se ozve bzučák, který mi otevře hlavní vchod. Klíče jsem měla na spodku kabelky, a k tomu jsem měla plné ruce jídla. Když se dveře otevřely, vystoupala jsem do druhého patra, kde ve dveřích bytu stál už Andrus.

"Ahoj, přinesla jsem večeři," řekla jsem vesele.

"Ahoj. Dobře, pojď dál," řekl Andrus a ustoupil ode dveří, abych mohla projít.

Posadili jsme se do kuchyně, a dali si před sebe pizzu a pití. Cítila jsem nějaké napětí mezi námi. A netušila jsem, co se děje. Nejspíš tato změna plánu měla vážnější důvody, než jsem si myslela. Andrus se choval jinak, než normálně. A děsila jsem se toho nejhoršího. Už jsem nestála o to, aby náš vztah skončil. Bylo mi s ním docela dobře. Rozuměli jsme si, měli jsme podobné názory i koníčky, a také nějaké představy o budoucnosti. Budoucnost jsme měli naťuknutou jen lehce, vždyť jsme spolu byly pouze jen půl roku. Co se týkalo mě, na rovinu jsem si byla ochotná přiznat, že si život vedle Andruse dokázala představit. Byl to krásný muž, zajištěný, a zatím jsem se na něj vždy mohla spolehnout. A co víc? Moji matku nijak nekomentoval, a vždy když jsem se své mátí podřídila, nebyl naštvaný, a zdálo se, že to chápe. Jenže jsem nemohla spoléhat na jeho trpělivost a dobrotu do nekonečna.

"Stalo se něco?" otázala jsem se, když už jsem to nevydržela.

"Jen jsem chtěl s tebou něco probrat, a nesnese to odklad," řekl s plnou pusou.

"Tak spusť," řekla jsem, ale ani jsem to nedořekla a rozezvučel se mi telefon. Opět matka. Byla jsem už nepříčetná.

"Promiň, ale musím nejdřív matku slovně přizabít, jinak od ní nebudu mít ani na chvíli pokoj!" stopla jsem Andrusův nádech.

"No jo," špitl.

"Co chceš!" vypískla jsem do telefonu.

"Nevidíš, že jsem ti několikrát volala, nemůžeš zavolat zpět?" také vypískla matka.

"Já na rozdíl od tebe, celý den nesedím doma, a nenudím se! Byla jsem v práci a tam nemůžu brát hovory, jak se mi zlíbí, a už vůbec ne, kvůli tvým kravinám!" vyštěkla jsem.

"Nebuď drzá! Kdy míníš dojít domů?" vyzvídala.

"Jsem dospělá, už dávno se ti nemusím zpovídat!" zavrčela jsem.

"Měla jsem o tebe obavu! Kde jsi a kdy přijdeš!"

"Jsem u Andruse, a možná tu přespím," opáčila jsem.

"Hm, tak až se ráno budeš vracet, kup něco k snídani, buď tak laskavá," opáčila.

Poté jsem se s ní rychle rozloučila, než začne žvanit dál, a pro jistotu si vypnula zvonění. Měla jsem všeho po krk. Nedala mi ani chvilku vydechnout. Věcně musela mít přehled o tom, kde jsem, s kým jsem, a kdy se vrátím. A jestliže jsem teple oblečená. Takto pořád dokola. Jednou se z ní zblázním.

"Omlouvám se," špitla jsem, cítila jsem se tak trapně.

Andrus svůj pohled přesunul z okna na mě, a tvářil se neutrálně. Z jeho pohledu jsem nebyla schopná rozpoznat, co si myslí. Pustili jsme se do jídla, a každý nad něčím přemýšlel. Jak se mám zbavit té koule na noze? Nepomohlo by se ani odstěhovat se na druhý konec zeměkoule, i tam by mě pronásledovala ta její přehnaná péče a panovačnost.

"Co jsi mi to chtěl říct?" optala jsem se, když jsme se z kuchyně přesunuli do obývacího pokoje.

"To ještě nějakou tu chvíli počká," sykl a přisál se mi na rty.

Okamžitě jsem spolupracovala, a brala vše, co nabízel. Ruce jsem dala do jeho vlasů, a sem tam lehce za ně zatáhla. Jeho svalnaté paže si našli mé boky, a ještě více si mě k sobě přitáhl. Svlékla jsem mu triko a přejela po jeho svalech. Slastně jsem si vzdychla do polibku. Jeho tělo byla pastva pro oči.

Jemně mě položil na gauč, a zbavil veškerého oblečení, a to samé jsem udělala i já. Hned na to, jsem pocítila slast. Každý jeho dotyk byl naprosto neuvěřitelný. Slastí jsem se pod jeho pohyby svíjela, a byla blízko propasti. Z čista jasna mě Andrus překvapil tím, když mě otočil na břicho, a poté nás opět spojil. Vzdychla jsem a prohnula se v zádech. Sem tam mě lehce, ale tak svůdně poplácal po híždi, a přiváděl mě tím k šílenství. Jeho rty mě zašimraly za uchem, a nakonec mě lehce políbil za uchem. Jeho dech mě šimral ve vlasech, a jeho sténání pro mě bylo, jako bych poslouchala tu nejkrásnější skladbu.

Najednou jsem nebyla schopná vnímat nic jiného než to, jak moje tělo zaplavuje neuvěřitelná vlna tsunami, nekonečného, spalujícího, žhavého a pulzujícího orgasmu, který mě spoutal a nechtěl pustit.

"Bože Andrusi!" vypískla jsem jméno svého přítele, který mě k tomu vrcholu všech vrcholů přivedl.

Odpovědí mi byl polibek za ucho ve tvaru úsměvu, ale stále mi dopřával vychutnat si dozvuky ustupující slasti, a zdálo se, že i on přichází ke svému vrcholu. Jeho dech se zrychlil a přidal na hlasitosti.

Netrvalo to příliš dlouho, a i Andrus prožíval to, co já před chvíli. Jeho steny se zvýšili na hlasitosti, a až přišla ona chvíle, malinko vykřikl a pevně sevřel moje boky ve svých dlaních. Jeho mocná hruď se zvedala a klesala v rychlých, ale pravidelných intervalech, a když se vzpamatoval sesunul se vedle mě. Leželi jsme vedle sebe asi dalších deset minut, a jen se tulili. Pro mě to bylo krásné uvolnění, a také mě to příjemně unavilo.