Moonshine | Chanlix au✔

☾Úkol☾

Tiše jsem seděl v kruhu a koukal na tu skleněnou věc, která buď vždy něco pokazí, nebo ztropí nám všem ostudu před ostatními. Mlčky jsem se podíval před sebe, kde seděl Minho s úšklebkem na proti mě a sledoval láhev. 

"Chceš úkol nebo pravdu?" Podíval se mi do očí a já ho sledoval se svraštěným obočím. 

"Radši ani jedno." Odvětil jsem mu, protože jsem moc dobře věděl, co by to bylo za úkol či pravdu. Ani jedno se mi nechtělo volit. 

"Chan Hyung, hrajeme všichni." Podíval se na mě Jeongin se psíma očkama a já si povzdechl. 

"Dobře... Nemůžu se vzdát kusu oblečení?" Optal jsem se. Nemohl jsem si nevšimnut Felixe, jak se vedle Minha zavrtěl a prohlížel si mě. Bylo to zvláštní. Věděl jsem, že má rád stejné pohlaví, ale proč mě sledoval tím hladovým pohledem.

"Dobře, takže si sundej tričko." Povzdechl si Minho a já chytil lem trička. Stáhl jsem ho přes hlavu a zatočil s flaškou. Stále jsem si nemohl odpustit se nepodívat na Felixe, který mě sjížděl pohledem. Bylo to příjemné? Ne, mělo mi to být nepříjemné, stejně to uvnitř mě vyvolávalo ten zvláštní pocit příjemnosti. 

Flaška se točila, až dopadla na Jisunga. Bylo těžké pro něho vymyslet úkol či pravdu, jelikož on byl otevřený člověk. Když si vybral, mlčky jsem ho sledoval, ale na nic jsem přijít nemohl. Přesto jsem zvolil otázku, na kterou známe všichni svou odpověď. 

"Líbí se ti někdo?" Optal jsem se ho. 

"Jo." Usmál se stydlivě. Pouze jsem přikývl hlavou a vyčkal jen, až zatočí s flaškou. 

"Je to trošku nuda, takže Felixi." Začal Ji a podíval se na pihatého chlapce, když flaška spadla na něho. "Pravda nebo úkol?" 

"Úkol." Kmitl rameny. 

"Běž se líbat s Chanem Hyung." Vytřeštil jsem oči a pohledem kmital z Felixe na Jisunga. 

"Tady?" Optal se, když se zvedl a šel mým směrem. Jenom to ne! 

"Jasně, vždyť už spolu začínáte." Snažil jsem se pohledem vyhledat Seungmina, ale to se na mě Felix posadil obkročmo a dal mi ruce kolem krku. Ruce jsem měl stále na zemi a podíval se mu do očí. 

"Vypni, splníme to." Zašeptal tiše a usmál se. Opět jsem sledoval jeho krásný úsměv, než se přiblížil svými rty k těm mým. Ani jsem se nehnul. Srdce mi rychle bilo a já zavřel oči. Bojoval jsem s touhou ho odstrčit a opět zase ochutnat ty rty po cigaretě. Něco ve mě se dělo špatně. Trvalo to strašně dlouho. Cítil jsem i jeho dech, jak se odrážel od mé tváře, než jsem přerušil ten kousek mezi námi. 

Ten polibek bylo něco co ve mě naplnilo ten kousek prázdnoty. Žádné pohyby z jeho strany nepřicházely, než jsem začal opatrně já. Zaslechl jsem i tiché zalapání po dechu. Felix se ode mě odtáhl a já se mu podíval do očí. Překvapeně se na mě podíval a nemohl jsem si nevšimnout jeho rudých lících. 

"Ehm..." Podíval se za sebe a já si uvědomil, že jsme tu nebyli sami a vlastně jsem první kroky dělal já. "Já už půjdu, Chane půjdeš mě vyprovodit." Prudce se zvedl a já se na něho nechápavě podíval, přesto jsem se zvedl hned za ním a oblékl si tričko. 

"Počkat..." Vyhrkl Seungmin a ukázal na kuchyň. S pouhým přikývnutím jsem ho následoval a stále zaskočený jsem se opřel o linku. "Co to bylo?" Optal se mě. 

"Sám nevím." Zajel jsem si rukou do vlasů. "Musíš mi pomoct..." Zašeptal jsem. 

"Ne. Ty jsi ho políbil sám od sebe. Chane... Tobě se líbí?" Optal se mě náhle a já ho zaskočeně sledoval. 

"Cože... Ne, nelíbí. Jenom má hezký úsměv nic víc." Vyhrkl jsem, ale nechápal jsem, co se to dělo uvnitř mě. Proč mé srdce bilo, když jsem viděl ten úsměv... 

"Dobře... Vyřešíme to zítra, musíš mi to vysvětlit. Tohle nevypadalo jako ten problém, který mezi sebou řešíte." Pousmál se o něco mileji a já přikývl. 

"Půjdeme?" Přišel k nám Felix, ale díval se do země. Nechápavě jsem ho sledoval. 

"Jo." Přikývl jsem hlavou na souhlas a rozloučil se zbytkem, které měli spíše sexuální narážky na náš odchod. 

Poklidně jsme šli tiše po chodníku. Nikomu z nás nebylo do řeči, možná to bylo z toho polibku. Opatrně jsem k němu přišel blíž, zatím co se na mě podíval. 

"Ty jsi mě políbil." Vyhrkl a já se zastavil. Srdce se mi zase rozbušilo. 

"Bylo to kvůli tomu úkolu, aby jsi to měl za sebou." Špitl jsem. 

"Jasně." Ušklíbl se. "A chceš mi říct, že to bylo taky úmyslné, když si se ke mě nahnul, tím si mě pošoupl na to..." Umlčel se, ale rukama začal ukazovat ke svému rozkroku. Mlčky jsem stál, než mi došlo o co šlo. 

"Cože?!" Vykřikl jsem a zrudl ihned v tvářích. "To nebylo úmyslný." Uhnul jsem hlavou. 

"Ach bože..." Začal se smát a já se na něho překvapeně podíval. "Měli jsme tam zůstat a měl jsem ti to spíše říct na balkoně." Ošil se. Bylo příjemné, jak hned změnil řeč, když si všimnul jak nepříjemné mi bylo o tom mluvit. 

"Máš pravdu." Sundal jsem si kabát a dal mu ho přes ramena. "Kdybych nepil, odvezl bych tě." Pousmál jsem se. 

"Škoda, vyprovodíš mě?" Podíval se na mě s prosebným výrazem a já se podíval na dlouhou cestu před námi. Nemohl bych ani opomenout to, jak krásně začalo sněžit. 

"Nechceš ke mě? Je to blíž, Hannah není doma a Lucas by taky neměl být." Pousmál jsem se na něho a on s úsměvem přikývl.