Bang Chan je obyčejný vysokoškolák, jehož zájmem je dobře dokončit školu a následně si najít dobrou práci. Nikdy by nechtěl kazit rodinně pověst, zatím co Felix byl jeho opakem. Nenáviděl každého kolem sebe a jeho přezdívka na škole mluvila za vše...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mlčky se na podíval a já si položil hlavu na jeho rameno, než se otočil ke mě čelem. Chvíli mi mlčky hleděl do očí, než mi položil dlaň na tvář a přitáhl si mě do polibku. Spokojeně jsem zavřel oči a začal mu polibky oplácet. Vzájemně jsme si kradly dech, než mi rukama zajel pod tričko. Opatrně jsem se od něho odtáhl a nechal si ho přetáhnout přes hlavu. Opět jsem se vrátil k jeho rtům, zatím co jsem si užíval jeho dotyky na svém těle. Rukama jsem sjel z jeho pasu na jeho zadek, který jsem lehce zmáčkl a dočkal se tak tichého vzdychu do polibků. Zaslechl jsem vyzvánění mobilu a lehce se odtáhl. Aniž bych se měl podívat, čí mobil to je, nebo kdo volá, jsem se na Felixe varovně podíval.
"Jenom ho vypnu." Zamumlal, ale já jsem ho zastavil.
"Felixi. Nech toho prosím." Povzdechl jsem, ale on se mi vytrhl a došel k telefonu. S povzdechem jsem se opřel o zeď a sledoval opět jeho zklamaný pohled. Docházelo mi, že kdybych tu nebyl, vybral by si jeho. Mlčky jsem se nahnul k tričku a oblékl se.
"Kam jdeš?" Optal se zaskočeně, zatím co já vešel z pokoje. Odmítal jsem mu odpověď, protože mě tohle všechno vytáčelo. Vadilo mi, jak se motal kolem Felixe. Otevřel jsem dveře od Hannah pokoje, která se na mě překvapeně podívala.
"Potřebuju, aby jsi mi zjistila, kde bydlí ten nový kluk." Překvapeně mě pozorovala, než za námi do pokoje přišel Felix.
"Dobře, je to druhá ulice asi třetí barák." Odpověděla mi nechápavě, zatím co jsem Felixovi vytrhl mobil z ruky a rychle seběhl schody.
"Co to děláš?" Vyhrkl za mnou Felix, který se mě snažil doběhnout. Obul jsem se a pouze v tričku vešel ven. V patách mi byl i Felix. Mlčky jsem sledoval display telefonu, než jsem tam objevil opět volající. "Chane, stůj! Nepůjdeš za ním, že ne?" Vyhrkl za mými zády Felix, ale ignoroval jsem ho. Zvedl jsem hovor a přidal do kroku.
"Felixi, konečně jsi to zvedl, můžeš-"
"Nemůže." Odsekl jsem v angličtině. "Přestaň mu sakra volat." Zasyčel jsem do telefonu.
"Hele, klid. Vrať Felixovi mobil, potřebuju s ním mluvit."
"Chane, dost!" Prudce mě zastavil a já se na něho naštvaně podíval. "Přestaň, jasný? Nechci žádné problémy." Do očí se mu draly slzy, ale ve mě byla zlost. Vadilo mi, že by mohl odejít za ním.
"Felixi, potřebuju-" Vypnul jsem hovor a mobil více sevřel v rukou.
"Dej mi ten telefon, prosím." Natáhnul ke mě ruku, ale já ho jen tiše sledoval.
"Co pak? Budeš zase hrát, že mě chceš a pak půjdeš za ním? Felixi, rozhodni se, sakra!" Zvýšil jsem tentokrát já hlas a on sebou škubnul strachy. Mlčky jsem ho sledoval a litoval toho. "Jsem taky člověk. Já ti neublížil, nebo ano?"
"Ne." Vzlykl a já si povzdechl.
"Udělám opravdu cokoliv, jenom aby jsi tu zůstal se mnou, ale pokud chceš jít za ním, tak jdi." Natáhnul jsem k němu telefon a podíval se mu do očí. "Už tě nebudu držet, protože jsi se vždycky pro něj rozhodl." Do očí se mi draly slzy a on si opravdu ode mě vzal telefon. Skousl jsem si spodní ret, aby mi z úst neunikl žádný vzlyk. Doufal jsem v to, že to neudělá, ale on mě obešel a šel za ním. Mlčky jsem se za ním otočil, zatím co on jen couval a sledoval mě. Na chvíli se zastavil a podíval se za sebe. Pár slz si našlo cestu ven. Raději jsem se k němu otočil zády a odešel pryč. Rozhodl se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
