Bang Chan je obyčejný vysokoškolák, jehož zájmem je dobře dokončit školu a následně si najít dobrou práci. Nikdy by nechtěl kazit rodinně pověst, zatím co Felix byl jeho opakem. Nenáviděl každého kolem sebe a jeho přezdívka na škole mluvila za vše...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Trailer nahoře:
Škola byla za mnou a já mohl svůj den trávit konečně se svou druhou babičkou v klučičí verzi a o něco mladší. Seungmin mě přivítal s úsměvem na rtech, vždy tak upřímným a rozkošným. Seungmin by nebyl špatný kandidát na přítele, ne jako Yongbok.
"To je taky doba, kdy jsem tě viděl naposledy." Odtáhl se a odvedl mě do obýváku, kde na mě čekalo nemilé překvapení v podobě svaté maknae dvojice.
"A co vy dva tady děláte." Podíval jsem se na Jeongina s Jisungem, kteří se rozvalovali na gauči a užívali si sladkých sušenek s čajem na stole.
"Seungmin je taky náš kamarád. Nezapomínej, že jsme se s ním znali dříve než ty." Uchechtl se mým směrem Jisung a já si založil ruce na hrudi.
"To je tu takový boj o mě?" Zašklebil se Seungmin, který mi akorát přinesl můj hrnek s teplou kávou. "A ty se posaď. Bin říkal, že to něco trápí." Pousmál se na mě mile, zatím co já se posadil k těm dvěma, kteří začali opět ťukat do svých mobilů.
"Někdo se mi snaží dohodit někoho, o koho nemám absolutní zájem a je to ten nejhorší člověk pod sluncem." Zavrčel jsem k těm dvěma, kteří se přiblbě usmáli a více se zatlačili do sedačky.
"Vy jste mu opravdu dohodili Felixe?" Podíval se jejich směrem zmateně a já si frustrovaně prohrábl vlasy.
"Zaplatili mu." Opravil jsem ho a sledoval hrnek, ze kterého šla pára.
"Vy jste fakt banda blbců. Myslel jsem, že z toho vyrostli, když se začali bavit s Hyunjinem a Minhem." Kroutil nad nimi nechápavě hlavou, zatím co já zvedl k němu pohled.
"Ti dva jsou tak stokrát horší než oni. Věř tomu nebo ne, ale byl to Hyunjinovo nápad a zaplatili mu za to tenhle zbytek."
"Dobře, chceš nějakou radu ode mne? Či dokonce útěchu?" Usmál se mile.
"Ano babičko, vyhoď je." Poukázal jsem na ty dva.
"Co? Ne! Chan Hyung, mi budeme hodný. Venku je zima a domů je to daleko. Víš o tom, že nemáme ani nabité telefony." Začal se rychle hájit Jeongin, ale já nedokázal povolit. Za to, co mi provedli, už vůbec ne.
"No, nedá se nic dělat. Chrise mám radši než vás, není zas takový skunk jako vy." Uchechtl se i Seungmin a já mu mohl být více vděčný, že stojí na mé straně.
Když ti dva konečně zmizeli z tohoto bytu, spokojeně jsem se usadil na gauč a opřel hlavu o pohovku. Po dlouhé době jsem se cítil uvolněně, až na to, že chuť cigaret byla stále na mých rtech a vůně mě stále obklopovala.
"Jediné, co pro tebe mohu v tuto chvíli udělat, je že ti poradím." Posadil se naproti mě. "Je jasné, že tě nenechají, dokud se do jejich kruhu buď nezařadíš, či si dokonce nenajdeš. A tím myslím, pokud nezačneš randit s holkou." Pousmál se mile a já si povzdechl.
