Bang Chan je obyčejný vysokoškolák, jehož zájmem je dobře dokončit školu a následně si najít dobrou práci. Nikdy by nechtěl kazit rodinně pověst, zatím co Felix byl jeho opakem. Nenáviděl každého kolem sebe a jeho přezdívka na škole mluvila za vše...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Každým dnem to bylo horší. Felix ke mě vůbec nechodil a vypadal sklesle. Nechápal jsem, co se dělo. Něco to mělo však společného s tím klukem, kterého viděl na fotce. Mlčky jsem stál snad hodinu před školou a čekal jen, až jemu skončí hodina a mohli bychom si promluvit. Hned jak vyšel ze dveří, jsem chtěl jít za ním, ale s někým volal. Vypadal rozhořčeně. Rukama máchal kolem, naštvaně křičel do telefonu. Kabát držel v rukou a tašku přehozenou přes rameno.
Mlčky jsem se vydal k němu, ale když mě spatřil, jenom mi věnoval letmý pohled a odešel ode mě opět kus dál. Překvapilo mě, že mluvil anglicky. Zahlédl jsem i Jisunga, který se vedle mě postavil a sklesle si povzdechl.
"Co je?" Optal jsem se naléhavě, zatím co Ji se na mě jenom smutně podíval a dal mi ruku na rameno. Nechápal jsem jeho reakci.
"Měl by jsi si s Felixem rychle promluvit." Zamumlal a já jen překvapeně zamrkal.
"Něco jsem provedl?" V hlavě mi šrotovalo tolik myšlenek o tom, co bych měl provést, či jsem udělal špatně. V hodně věcech jsem se Felixovi vzpíral, ale rozhodně jsem ho nechtěl ztratit.
"Nemůžu ti to říct, slíbil jsem mu to, ale hlídej si ho." Pousmál se a odešel. Chtěl jsem se ho ještě zeptat, ale pohledem jsem zavítal k Felixovi, který stál kousek ode mě a rozbrečel se. Rychle jsem k němu přišel a přitáhl si ho do objetí. Hlavu mi zabořil do ramene a vzlykal. Mlčky jsem ho hladil po zádech a snažil se přijít na to, co by se mohlo dít, nic mě však nenapadalo.
"Nechceš si o tom se mnou promluvit?" Zašeptal jsem mu do vlasů, ale on zakýval hlavou na nesouhlas. "Musíš se mnou mluvit, víš to." Špitl jsem, ale žádná reakce nepřicházela. "Půjdeme někam a řekneš mi to."
"Nechci." Vzlykl a odtáhl se ode mě. Mlčky jsem mu vzal kabát z ruky a přehodil mu jej přes ramena.
"Lixie, záleží mi na tobě." Mlčky mě jen pozoroval a já si povzdechl. Ani jsem se neohlédl jako vždy a políbil ho. Krátký polibek mi stačil, aby mě zahřálo po celém těle a vytvořil na rtech slabý úsměv. On jen tiše sklopil zrak a já ho chytil za ruku. "Vadí ti něco na mě? Změním to."
"Proč by jsi se sakra měnil kvůli mě?!" Vykřikl z ničeho nic a já se na něho překvapeně podíval.
"Protože tě miluju, Felixi." Povzdechl jsem si a stisk našich rukou zesílil. Jen na mě tiše hleděl, než vytrhl jeho ruku z té mé.
"Dej mi čas." Vydechl po chvíli a já ho zaskočeně sledoval.
"Čas na co?"
"Nevím jestli tě miluju." Vydechl po chvíli a já pocítil první jehly v mém srdci. Moje oči začali pálit a rty jsem semkl k sobě. "Musíš mi dát čas, teď tlačíš ty na mě." Povzdechl si.
"Je to kvůli tomu klukovi před tím? Není to on, který se sem přestěhoval? Že je to tak?" Vydechl jsem ublíženě, ale Felix se na mě jen letmo podíval a opět sklopil pohled. "Takže je." Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. "Musíš se mnou mluvit. Nechceš jít opět za ním a mě odkopnout, že ne?" Optal jsem se vyděšeně, ale opět žádná reakce. "Felixi, udělám cokoliv, aby jsi to nedělal. Vždyť tě zničil." Vydechl jsem ublíženě. Slzy se mi draly do očí a já nebyl daleko od toho, abych se před ním rozbrečel. "Nedělej mi to." Povzdechl jsem si a opatrně k němu přišel. Jen mlčky stál na místě.
"Bolí to." Povzdechl si a podíval se mi do očí. "Já nevím, jestli se dokážu od něho odpoutat a proto ti nechci ubližovat." Povzdechl si, ale já si ho opatrně přitáhl do objetí, ale tentokrát jsem to byl já, kdo mu zabořil nos do ramene.
"Říkal jsem ti, že na všechno jsme spolu. Vždycky budeme." Zamumlal jsem mu do ramene.
****
Pomalu se blížíme k tomu, co jsem chtěla psát od začátku.
Snad mě neukamenujete :D
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
