Bang Chan je obyčejný vysokoškolák, jehož zájmem je dobře dokončit školu a následně si najít dobrou práci. Nikdy by nechtěl kazit rodinně pověst, zatím co Felix byl jeho opakem. Nenáviděl každého kolem sebe a jeho přezdívka na škole mluvila za vše...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tiše jsem seděl na gauči a užíval si pohled Seungmina, kterým si prohlížel Felixe stojícího opodál. Ani nevnímal svět, jenom popíjel svou Soju a sledoval zbytek skupiny, které blbli. Mlčky se na mě podíval a pomalými kroky přišel ke mě.
"Tohle je Felix?" Zašeptal opatrně, ale stále ho nespouštěl z očí.
"Jo." Odvětil jsem mu a podíval se na něho. Opět kamenná tvář a postoj egoisty.
"Tomuhle zaplatili... Ne, oni nemají vkus? Vždyť se za celou dobu na tebe neusmál a jediné, co tak něco zamručel na souhlas." Odsekl a posadil se na kraj pohovky.
"Jo, to je on, ale není zase tak strašný, třeba neví, jak se s tebou bavit." Pokusil jsem se převrátit jeho mínění a upil ze sklenice.
"Co?" Podíval se na mě překvapeně. "Počkat... Tak tady se někomu přeci jenom líbí." Zasmál se, ale nad tím jsem protočil očima.
"Poznal jsem ho v jiném světle, třeba nechce před lidmi vypadat zranitelně jako přede mnou." Pousmál jsem se, když se naše pohledy s Felixem střetli a jeho rty cukly do lehkého úsměvu.
"Co to plácáš a proč se na tebe usmívá?" Vydechl překvapeně, zatím co já mlčky sklopil pohled a kmitl rameny.
"Vyříkali jsme si pár věcí a dá mi pokoj, teda až na tři měsíce. Musíme to před kluky hrát, aby nás viděli často spolu. O nic částečně nejde."
"Nejde? Ty jsi se pomátl. Kluka, kterého jsi se chtěl zbavit, teď považuješ za svého kamaráda a falešného přítele, aby ti skupinka tvých přátel neotravovala? Myslíš, že oni na to mají čas? Podívej se na ně. Všichni se točí kolem sebe, tak to je pořád. Jenom pod vlivem si přijdou vzájemně více atraktivní a vymýšlí blbosti, a to je ta věc. Znáš Jisunga, ten vymyslí vždy nějakou blbost, do které vás zapojí, a nakonec se to všechno zvrtne." Povzdechl si a já se podíval na skupinku u Changbina, jak se horlivě o ničem baví, zatím co nás Bin sledoval smutným až štěněčím pohledem. Jak rád bych ho v tuhle chvíli zachránil, ale nemohl jsem na sebe více upozorňovat.
"Seungmine, můžu využít tvůj balkon?" Přišel k nám tmavovlásek s pihy a já přemístil k němu pohled.
"Jo, klidně. Sklenice s vodou je po židlí u zdi." Povzdechl si a já se na něho překvapeně podíval.
"Ty taky kouříš?" Optal jsem se zaskočeně.
"Ne, moje sestra, mám to tam přímo pro ní." Uchechtl se, zatím co Felix stále stál na místě a kmital pohledem ze mě na Seungmina.
"Půjdeš se mnou?" Otázal se mě a já se neochotně zvedl.
"Co potřebuješ?" Optal jsem se ho zaujatě, zatím co jsem ho následoval.
"Jak víš, že něco potřebuju?" Optal se s úšklebkem a otevřel dveře od balkonu.
"Nebavil jsi se, se mnou celý týden. Kdyby šlo o obyčejný pokec, mluvil by jsi se mnou ve škole." Vešel jsem do zimy a zavřel za sebou dveře. Tiše jsem se posadil na židli blíže ke dveřím a sledoval oblohu plnou hvězd.
"Pravda. Chtěl jsem se zeptat..." Zhluboka se nadechl a já na něho překvapeně pohlédl.
"Povídej." Pobídl jsem ho mávnutím ruky, zatím co vytáhl krabičku cigaret. Jen ji tiše svíral v rukou a sledoval jí.
"Slušela by mi blond?" Podíval se na mě s lehkým úsměvem a já překvapeně zamrkal.
"Co? No... Asi jo." Pousmál jsem se mile, po tom, co mě stihl zaskočit.
"Opravdu? Teda, chci říct, že děkuju. Přemýšlel jsem nad tím dlouho. Vadí mi už nějakou dobu, jak se o mě roznáší drby o mé přezdívce... Ach bože, Moonshine. Kdo to vymyslel?" Uchechtl se a já přemístil pohled na oblohu. Když je opilý, je více upovídaný.
"Moonshine... To že se obarvíš na blond, moc nezměníš svou osobnost." Zamumlal jsem.
"Nechci měnit osobnost."
"Tvá přezdívka se odvíjí od tvého chování. Kdyby jsi se více usmíval a měl blond vlasy, určitě by jsi získal přezdívku... Například Sunshine." Usmál jsem se.
"Sunshine?" Podíval se na mě překvapeně.
"Hm..."Přikývl jsem hlavou na souhlas a více se uvelebil v židli.
"Proč zrovna Sunshine?"
"Když se budeš usmívat, rozjasníš třeba někomu den. Už když se pousměješ mile, tak vypadáš úplně jinak." Podotkl jsem mu a on mě sledoval s překvapeným výrazem. "Zkus se usmát upřímně." Pobídl jsem ho.
"Musel by jsi mě rozesmát." Uchechtl se a vytáhl cigaretu z krabičky. Opatrně si jí přiložil k ústům a následně zapálil. Nenamáhal jsem se mu ani neškodnou věc vytrhnout z úst.
"To bude těžký." Povzdechl jsem si. "Nejsem dobrý na vtípky."
"Dobře, to už je tvoje věc." Položil sklenici s vodou na stolek a podal mi cigaretu. Nechápavě jsem se na něho podíval, následně jí převzal a hodil ji do sklenici s vodou. "To je tak příjemný." Vydechl při pohledu na sklenici.
"Dělá ti dobře, když ti uhasím cigaretu?" Pozvedl jsem obočí.
"Je to vzrušující."
"Dobře, sunshine." Pousmál jsem se a po očku ho sledoval. Usmál se. Nechal zviditelnit i svoje perličky. Moje tělo jakoby se zamrazilo a cítil jsem zvláštní tlak na těle. Jako kdyby mě něco tlačilo hlouběji do sedačky a já se snažil roztát jako sníh na zemi před horkým sluncem. Hlava mě začala slabě pobolívat a srdce se mi rozbušilo. Tohle bylo poprvé, kdy jsem spatřil jeho překrásný úsměv.
****
O pár dnů později, ale máme tu kapitolku :D
Dneska jsem měla odpolední, tak jsem se rozhodla po práci na chvíli sednout k počítači a sepsat něco jiného než mou RPG hru, kde jsem nepokročila vůbec :/
No, taky jsem se dneska vrhla na psaní La casa de papel, kde by do konce týdne měla vyjít další kapitola <3
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
