Moonshine | Chanlix au✔

☾Překvapení☾

S úsměvem na rtech jsem vešel z učebny a podíval se na Hyunjina s Minhem, kteří jen čekali na mou odpověď. Nemusel jsem jim nic vysvětlovat, protože stejně jako oni i já jsem dokončil Vysokou školu. 

"A to Minho tvrdil, že to nedáš." Zasmál se Hyunjin, který sám šťastně držel desky v rukou. Byla pravda, že Hyunjin neměl takové štěstí jako my s Minhem, ale nějak to zvládnul. 

"Myslel jsem, že s tím, jak se učil kvůli Felixovi to nezvládne." Začal se bránit tmavovlasý, zatím co jsem nad nimi kroutil očima a raději je objal. Changbin zkoušky měl dělat tento týden též, ale o den později než my, což znamenalo, že se s ním uvidíme nejdříve o víkendu. 

"Tak půjdeme? Určitě na nás čeká Jisung s Jeonginem." Pousmál se na Hyunjina Minho, zatím co jsme se od sebe odtahovali. 

"Mám pocit, že nás s Felixem vynecháváte." Prohodil jsem jejich směrem, zatím co jsme se vydali přes šatny k hlavnímu vchodu. 

"Tak částečně, Felix říkal, že s námi nepůjdete." Uchechtl se ke mě modrovlasý, zatím co jsem se na něho nechápavě podíval. 

"Jak to myslíš?" 

"No, mě se neptej." Kmitl rameny a otevřel dveře. Mlčky jsem vyšel ven a porozhlédl se po pár studentech, či rodičů, čekající na výsledky svých přátel, dětí. Mlčky jsem vydal Jisungovi a Felixovi, kteří nejspíše za něco poučovali Jeongina. Ten si z toho samozřejmě nic nedělal, jelikož jeho pohled byl mířený na Hyunjina. 

"Zvládli jste to?" Vyhrkl s úsměvem a začal nám mávat. Svůj pohled jsem přemístil na Felixe, který se jen usmál. Mlčky se ke mě vydal a zastavil se těsně přede mnou. Dal mi ruce kolem krku a přitáhl si mě do polibku, zatím co já zaskočeně zůstal stát nad jeho reakcí. Lehce se ode mě odtáhl a podíval se mi do očí, krev se mi hrnula do tváří. 

"Věřil jsem, že jsi to zvládnul." Usmál se, zatím co můj překvapený výraz vystřídal úsměv a vtiskl jsem mu rychlou pusu na rty. 

"Děkuju. Budu teď pracovat u táty. Zvládneš to beze mě ve škole?" Pošťouchl jsem ho, nad čím se zamračil a nafoukl tváře. 

"Cítím se odhozen. Budeš teď jinde a já nevím, kdo na mě bude dávat pozor, či dokonce mě zabaví o přestávkách." Povzdechl si a já se tiše zasmál. 

"Budeme si psát, navíc ve firmě, kde pracují moji rodiče, pracují i ti tvoji. Nebude pro tebe problém tam za mnou dojít." Mrknul jsem na něho, přesto nebyl spokojený. Věděl jsem, že mu budou dělat problémy, zda budu cestovat jako rodiče. Přeci jenom, teď pár měsíců se budu zaučovat ve své kanceláři, ale na druhou stranu, až začnu cestovat a reprezentovat svou firmu, s Felixem se tak často neuvidím. 

"A kam plánujete jít vy?" Optal se nás Jeongin, který spokojeně držel Hyunjina za ruku. Felix se mlčky ode mě odtáhl, zatím co jsem pokrčil rameny, jelikož jsem nevěděl sám, jakou odpověď mu mám podat. 

"Musím Chanovi ukázat jedno překvapení a potom klidně za vámi přijdeme." 

Tím něco ukázat myslel nejspíše park. Tiše jsme přes něj procházeli a já pozoroval jeho klidný výraz. Nechápal jsem, proč mě nechal projet celý Soul, abych se dostal na jeho konec a vidět tenhle psí park. Opravdu byl krásný, ale stále mi to nedávalo logiku. 

"Tady by se Berry líbilo, co myslíš?" Nahodil opatrně a já pozvedl obočí. Více jsem si s ním propletl prsty a porozhlédl se místě. Velké listnaté stromy, volné travnaté placy, sem tam křoví, kamínková cesta a lavičky s výhledem na rybník. Nadechl jsem se i čistějšího vzduchu.

"Jo, líbilo." Vydechl jsem a nechápavě se na něho podíval. Hned mě zatáhnul za ruku k rušnější straně, odkud se z parku vycházelo. Mlčky jsem ho následoval po chodníku a porozhlédl se po bytech, jejichž vzhled nebyl nejhorší. Byty vypadaly celkem i hezky, na tož, že byly postavené na starší způsob. Do jednoho z nich mě i zatáhl.  "Felixi?" Vydechl jsem nechápavě, když jsme vešli do pátého patra a on se zastavil u jednoho zbytu. Ani nemusel vytahovat klíče, aby mi to došlo. Když jsem přečetl jmenovky na dveří, překvapeně jsem zamrkal a vydechl s lehkým smíchem. 

"Nekoukej tak." Zasmál se, když vylovil klíče a odemkl. 

"Koupil jsi byt? Nevím, jestli být naštvaný, nebo šťastný." Zasmál jsem se a vešel dovnitř. Zarazilo mě, že byt byl zabydlený, ale stále hezky upravený.

"No, snil jsem o tom. Ale moje babička si tenhle byt koupila už dávno, když tu zůstala sama. Samozřejmě, že ho nechtěla prodat, tak mi ho nabídla za nízkou cenu." Pousmál se a já se na něho překvapeně ohlédl. "Ještě si pár věcí sbalí, ale budeme mít pro začátek něco svého a líbil se mi i ten park pro Berry, proto jsem ti ho ukázal." Zasmál se nejistě, ale já si ho přitáhl do objetí a políbil ho do vlasů. 

"Tohle je to nejhezčí, co jsem od tebe mohl kdy mít. Vážím si toho, opravdu moc." Lehce jsem se od něj odtáhl a přivlastnil si jeho rty. Spokojeně mi začal polibky oplácet. 

"Felixi, jsi tu?" Starý rozechvělý hlas mě vyděsil a já pohledem kmitl ke stařence, která se překvapeně podívala na mě i Felixe. "Jsi tu. A přivedl jsi si toho amora." Zasmála se svému vtipu, zatím co Felix jen mlčky rudnul. Tiše jsem se zasmál a mile pozdravil i se představil. Starší žena byla jiná, než jeho rodiče a já konečně přišel na to, po kom má Felix ten hezký úsměv a úžasnou povahu.