Bang Chan je obyčejný vysokoškolák, jehož zájmem je dobře dokončit školu a následně si najít dobrou práci. Nikdy by nechtěl kazit rodinně pověst, zatím co Felix byl jeho opakem. Nenáviděl každého kolem sebe a jeho přezdívka na škole mluvila za vše...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Mami, tati?" Přišel jsem do kuchyně, kde jsem je našel, jak si společně povídají a smějí se. Přišla mi ta chvíle tak bezstarostná, přesto uvnitř sebe jsem sváděl boj. Felix stál vedle mě a povzbudivě mě pohladil po zádech, zatím co mi nebylo zrovna dvakrát nejlíp.
"Copak?" Optala se zvědavě máma, zatím co táta se na nás pousmál a já se tiše posadil k nim. Felix zaujmul místo vedle mě a nenápadně mě chytil pod stolem za ruku. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl.
"Já, potřebuju s vámi mluvit." Podíval jsem se na ně a oni jen přikývli. Oba dva neviděli problém v ničem, zatím co já uvnitř sebe začal litovat, že jsem vůbec tahle slova vyslovil. "Vím, že mě nevydědíte, nebo tak... Nejste takový, ale já mám opravdu něco těžkého na srdci, co si nosím nějakou tu chvíli a nechci vám lhát o sobě a nikom." Vydechl jsem a raději sklopil pohled. Nechtěl jsem vidět jejich zklamané výrazy.
"Ale co to povídáš?" Přišla ke mě máma a já pustil Felixovo ruku. "Copak se děje?" Povzdechla si a posadila se blíže ke mě. Mlčky jsem se jí podíval do očí a následně na tátu, který mě nechápavě sledoval.
"Já... Prostě..." Nedokázal jsem to ze sebe dostat. "Já se zamiloval." Vydechl jsem.
"A to je špatně? Víš, že mi jsme rádi, když ty jsi šťastný." Usmál se na mě táta.
"A kdyby to bylo špatně? Ono to není špatně, chci tím říct, že to vidím v pozitivní straně, ale někteří lidi to tak nevidí a já ani nevím, jak na tom budete vy." Vydechl jsem a začal rukou máchat v prázdnu, než jsem nahmatal Felixovo ruku. Pevně jsem jí sevřel v té své.
"Nic na lásce není špatné, broučku." Vydechla máma a vzala si mé tváře do svých dlaní, čímž mě donutila se jí podívat do očí. "Hodně tě to trápí? Nám to můžeš říct."
"Já... Zamiloval jsem se do Felixe." Vydechl jsem a cítil jsem, jak ta tíha ze mě opadla. Sledoval jsem její překvapený výraz, který spadl na Felixe. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na tátu, který taky v šoku seděl a svůj pohled přemístil na Felixe. Ten naopak náš stisk rukou zesílil ještě více a nejistě se na ně usmál.
"Felixe?" Vydechla po chvíli máma a já jen tiše přikývl. Žádná větší reakce. Opět mi tíha začala dopadat na srdce a hrudník se mi více sevřel. "Páni... Tak to... Gratuluju." Usmála se nás stále v šoku a já jen tiše přikývl hlavou na souhlas.
"Jsi naštvaná?" Optal jsem se opatrně, zatím co se usmála a zakývala hlavou na nesouhlas. Svůj pohled jsem přemístil k tátovi, který si jen mlčky povzdechl a já na to polknul.
"Nejsme naštvaní, jenom si mě na tohle mohl připravit." Zasmál se táta a já sklopil provinile pohled. "Jsem rád, že nám to netajíš." Po jeho slovech se mi na rtech objevil úsměv a opět jsem k nim vzhlédl.
"Budeme vás podporovat, kdyby jste něco potřebovali." Vděčně jsem se podíval na svou mámu a objal jí. Cítil jsem se po tak dlouhé době uvolněně a šťastně, že jsem si nedokázal ani představit to takhle říct rodičům. Po tom, co jsme si všechno řekli, jsem se konečně se skvělým pocitem mohl lehnout do postele a užívat si Felixovo pozornost beze strachu. Mlčky si odložil hlavu na mou hruď a já ho začal vískat ve vlasech.
"Vidíš, že všechno dobře dopadlo." Vydechl po chvíli ticha a já sledoval strop svého pokoje.
"A ještě ví, že jsem s tebou." Usmál jsem se a získal si jeho pozornost.
"Tím pádem tu přespím." Rozzářil se jako sluníčko a já se uculil.
"Chceš se, se mnou snad učit?" Optal jsem se ho s úšklebkem, zatím co se na mě posadil obkročmo a rukama se zapřel vedle mé hlavy.
"Budeme se učit něco společně." Ušklíbl se a já si povzdechl.
"Teď?" Podíval jsem se na něho a on udělal smutný pohled.
"Teď. Něco nového můžeme zkusit." Zaskučel, zatím co jsem mu ruce položil na bok.
"Dobře, pamatuješ si pythagorovu větu?"
"Ne, takhle jsem to nemyslel..."
"Pythagorova věta popisuje vztah, který platí mezi délkami stran pravoúhlých trojúhelníků v euklidovské rovině. Umožňuje dopočítat délku třetí strany takového trojúhelníku -" Umlčel mě polibkem a já se do polibku uchechtl. Lehce jsem se od něho odtáhl a podíval se mu do očí.
"Nepopisuj mi tu celou pythagorovu větu z wikipedie, a přemýšlej, co vyzkoušíme nového v našem vztahu."
"Pythagorova věta se dá použít i k učení našeho vztahu."
"K čemu nám bude při sexu dobré vědět nějaké x, které se rovná něco?" Nechápavě se na mě podíval.
"Musíš přemýšlet." Políbil jsem ho krátce na rty, ale on se nenechal odbít a začal mi polibky darovat na krk. Chvíli jsem si užíval jeho opečovávání, než jsem mu začal stahovat tričko a užívat si jeho celého.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
