Který je ten pravý?

3. Kapitola

Probudil jsem se na ošetřovně u hlavní ošetřovatelky. Ležel jsem v posteli vedle okna. Na druhé straně mě odděloval od ostatních žáků jen závěs. Ten po chvíli odhrnula sestra, aby se na mě podívala. „No, už vypadáš lépe. Jak se cítíš?" „Jako boxovací pytel," přiznal jsem, když jsem ucítil bolest všech míst, kde jsem dostal ránu. „To se stává, když se pereš s někým, kdo je silnější. Za chvíli přijde Aizawa a vezme tě k řediteli. Nechytil viníka při činu, ale pár žáků se prořeklo, že to byl Katsuki Bakugou." Vzpomněl jsem si, jak Kirishima táhl Kacchana ode mě, chytil jej za předloktí a táhl ho někam pryč. Zřejmě ho chtěl zastavit, aby mi toho neudělal víc, ale i ho chtěl zachránit od problémů.

„Kdo tě tak zřídil, chlapče?" „Nikdo." „Rázná slova od někoho, kdo mi tu leží na nemocničním lůžku... Měl by sis odpověď lépe promyslet, než si pro tebe Aizawa přijde." Odešla a já osaměl. Nechtěl jsem na něj práskat. Možná to ode mě bylo hloupé. Ale nechtěl jsem, aby to skončilo tak, že si budu stěžovat, že mě šikanuje a vyhodí ho.

Aizawa mi pomohl na nohy. Bylo mi už téměř dobře, jen jsem měl trochu zbarvenou tvář a jistě i břicho. Ale už mě nic z toho nebolelo. Ruku jsem měl dokonale zahojenou. Opravdu dokáže zázraky. Šel jsem za ním do ředitelny a bál se, co bude dál. On provokoval, on začal, ale já byl zase ten, kdo se chtěl prát. Cítil jsem na tom svou vinu.

Otevřel dveře a mě e naskytl pohled na hororovou scénu. V ředitelně totiž sedel na židli Kacchan a vedle něj stála jeho máma a bohužel i ta moje. Dělalo se mi mdlo. „Je ti dobře?" zeptal se hned Aizawa a přidržel mě. „Jo, děkuji." Sedl jsem si na prázdnou židli vedle Kacchana.

„Zdravím, Midoriyo. Jak se cítíte?" „Dobrý den, pane řediteli. Dobře," odpověděl jsem hned. Pohlédl jsem na ostatní v místnosti. Kacchanova máma vypadala stejně naštvaná jako on sám. Ta má vypadala vystrašená a smutná. Jsme jako jejich kopie."

„Rád bych řekl, že tak i vypadáte, ale to bych lhal. Nechcete nám říct, kdo vám to udělal?" „Nikdo mi nic neudělal." „Takže mi chcete říct, že jste si tohle způsobil sám?" Hlasitě jsem polkl. To by mi nesežrali, ani kdybych se sebevíc snažil. „Kdo vám řekl, že to byl on?" „Slečna Ururaka v době incidentu přivolala profesora Aizawu se slovy, že se perete s Katsuki Bakugou. A pár dalších studentů nám to potvrdilo. Není tudíž třeba lhát. Bakugou bude bezpodmínečně vyloučen a už k žádné šikaně docházet nebude." Všiml jsem si v tu chvíli jak to mou mámu zaskočilo. „Promiňte, o jaké šikaně to mluvíte?" Všichni až na Kacchana a jeho mámu jí věnovali pohled. „Promiňte, ale dávali jsme vám ze školy vědět, že Bakugou pravidelně vašeho syna šikanuje," vstoupil do řeči Aizawa. Cítil se zřejmě zmatený. Ale já moc dobře věděl, o co jde.

„Ale Deku, říkal jsi, že jste se jen pohádali a že jste se poprali, říkal jsi, že se mezi vámi nic neděje... Jak to myslí, že tě pravidelně šikanuje?" „Omlouvám se, mami. Chtěl jsem ho chránit před ním samým," povzdechl jsem a sklonil hlavu. „Nechtěl jsem, abys byla z toho smutná. S Kacchanem už se léta nekamarádím. Pravidelně mi ubližuje..." „Ty jeden práskači," zavrčel na mě, v tu chvíli mu ale od jeho mámy přistál silný pohlavek. „Jak se opovažuješ? Byl tvůj nejlepší přítel! Co se to s tebou děje?!" začala po něm křičet. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi ho nebylo líto. Věděl jsem, že mu něco je, ale nevěděl jsem co. Zuby nehty se bránil, aby to vypadalo, že nic. Ale něco ho trápilo.

„Omlouvám se, mami," řekl jen. „A co ještě řekneš?!" Zhluboka se nadechl. „Promiň... Deku." „Ne, omluv se mu hezky. A jeho mámě taky." Ještě nikdy jsem jeho mámu neviděl být tolik naštvanou. Zdá se, že jeho změnu v tohle sama nezvládá. „Omlouvám se, paní Midoriya. Omlouvám se, Izuku."

Chvíli ticha, kdy Kacchan vypadal, že se zhroutí, jak se mu třásly ruce, rozbila má máma. „Izuku, jak to myslíš, že ti ubližuje? Vážně mi chceš říct, že tě šikanuje? Vždyť jste byli tak velcí kamarádi." „Mrzí mě to mami... Všechny vzkazy, co jsi dostala do záznamníku ze školy, jsem smazal. A na email ohledně případného vyloučení jsem odpověděl za tebe a pak jej smazal," řekl jsem smutně. „Víš, že bych se na tebe nezlobila, že Izuku?" „Já ale nechránil sebe... Chránil jsem jeho." Všechny jsem tím zaskočil, včetně Kacchana. „Mladý Midoriyo, proč byste tohle dělal?" zeptal se hned ředitel. „Nechtěl jsem, aby měl problémy nebo aby jej vyloučili. Vím, že ho něco trápí. Takový nikdy nebyl. Cítil jsem jako jeho bývalý nejlepší přítel, že ho musím chránit."

„Já se omlouvám, Midoriyo, ale tohle je doznání. Katsuki Bakugou tě pravidelně šikanuje a je s ním celkově těžká spolupráce. Nemám na výběr než mu udělit nezpodmíněné vyloučení. Není to poprvé, co to spolu řešíme," řekl ředitel a už vytahoval papíry a propisku. „Ne, prosím!" vyjekl jsem, vyhoupl se na nohy a položil ruku na papíry, abych jej zastavil! Všichni na mě zírali.

„Prosím, přehodnoťte to. Kacchan Bakugou je premiant naší třídy, dost možná i školy. Moc dobře víte, že z něj jednou bude jeden z nejsilnějších hrdinů vůbec. Má talent, je tak chytrý, že se nemusí učit... Bude z něj prvotřídní hrdina... Tak jako si vždy přál... Ale jen pokud ho nevyhodíte," řekl jsem smutně. „Neberte mu prosím tuto šanci jen proto, že se z nějakého důvodu neumíme shodnout. Slibuju, že to napravíme." Ředitel nad tím zavrtěl hlavou a opřel se o opěradlo. „Midoriyo, štvete mě. A víte proč? Protože Vám nerozumím. Já bych za někoho, kdo by mi ubližoval, určitě nebojoval." „Já vždycky budu. Hájím tím vyšší zájmy." Povzdechl. „Uděluji vám oběma dočasné vyloučení." „Co?!" vyjekli jsme oba. „Říkám, jen dočasné... Týden si dáte pauzu. Zdá se, že to oba potřebujete. Asi budete mít, co dohánět, proto po vás budu chtít, abyste si zápisy zařídili od svých spolužáků, ať jste pak připravení se vrátit do běžné výuky. Mezitím, co budete doma, chci abyste zapracovali na vašem vztahu." Oba jsme strnuli. Jak to myslí? „Vypracujete mi každý A4 z obou stran o tom druhém. Zodpovíte na otázky, jako kterého superhrdinu obdivuje ten druhý nejvíce, proč a jak chce, aby jeho superhrdinská kariéra vypadala. Myslím, že vám to dá dost prostoru, abyste se zase sblížili a vyřešili ten váš problém. Mé rozhodnutí je tímto u konce."

Vytáhl jiné papíry, zapsal na ně zítřejší datum, od kterého platí vyloučení, zapsal dobu trvání a podal nám papíry k podepsání. Oba jsme se podepsali, pak je podepsal ředitel a dal na ně razítko školy. Poté je podal našim matkám. „Děkuji, pane řediteli," řekla má matka. Bakugova hned taky poděkovala. „Za to, co můj syn provedl, se cítím částečně zodpovědná. Pokud tedy svolíš," koukla na svou kamarádku," ráda bych dohlédla na to, že ten úkol splní... Pokud se mi tedy nebojíš svěřit Izuka, mohl by o víkendu přespat u nás. Postarám se, aby se u nás měl dobře a vypracovali zadání, tak jak mají. Myslím, že by jim prospělo, zkusit spolu strávit nějaký čas." „Věřím ti, že jsi o tom nevěděla a že se o něj postaráš," položila jí ruku na rameno.

Mé pocity byly smíšené. Byl jsem rád, že jsem Kacchana uchránil od trvalého vyloučení, vystresovaný z celé té situace, bál se, jestli mi Kacchan bude chtít u něj doma ublížit a mnoho dalšího.