Který je ten pravý?

16. Kapitola

Smutně hlásám, že další kapitola bude úplně poslední. Bylo to delší, než jsem čekala, ale snad se vám to líbilo a dáte šanci i mým jiným příběhům. Ze světa MHA chystám ještě jeden příběh (možná dva, uvidíme).Příjemnou zábavu <3

Katsuki's pov: (Den poté)

Celou noc i druhý den jsem se cítil hrozně na nic. Neměl jsem ani náladu jít na benefiční akci naší školy. Seděl jsem na své posteli v kalhotách, košili a vestičce. Sako mi vyselo přes opěradlo židle. Vždy jsem se dotkl ukazováčky a vytvořil miniaturní výbuch. Snažil jsem se svou sílu ovládat podle libosti a tudíž, umět ji i tolik omezit. Odvádělo mě to od zlých myšlenek, kterých se mi dostávalo pokaždé, když se mě Kiri zeptal, co se mnou je. Stál před mým zrcadlem a uvazoval si kravatu. Stále jsem nebyl rozmyšlený, co mám dělat.

„Vím, co ti spraví náladu, ať už tě trápí cokoliv. Můžeme zítra zajít na bazén a pak si zajít někam na jídlo. Třeba do tvojí oblíbené restaurace." Usmál se na mě do zrcadla. Vstal jsem a šel ke dveřím. „Řekl jsem něco špatně?" podivil se. „Ne," usmál jsem se. „Jsi úžasný, Kiri." S tím jsem odešel do koupelny. Opláchl jsem si tvář. Ne, nezasloužím si ho ani za mák.

Osušil jsem se, navoněl se a vrátil se do pokoje.

Kiri stál u stolu. Byl začtený do mého deníku. Když si uvědomil, že ho sleduji, zvedl pohled ke mně. V jeho očích jsem viděl nejen šok, ale hlavně bolest. „Kiri, já ti to vysvětlím!" vyjekl jsem hned a natáhl jsem ruku po deníku. Ale on ho ode mě odsunul a ustoupil. „Co mi chceš vysvětlovat?!" Chvíli bylo ticho, než začal recitovat má vlastní slova z deníku.

„Byl jsem tak nesůj z toho, že bychom měli být spolu. Chtěl jsem... Nemohl jsem se vynadívat do těch smaragdových očí a nabažit se té vůně, kterou nosí. Byl takové introvertní pako, ale aspoň na chvíli byl mé pako. Nikdy jsem si neměl vylívat zlost na něm. Ale byl jsem tak zmatený. Najednou jsem už netoužil po holkách. Líbil se mi on. Nevím, proč mi přišlo jako nejlepší nápad mu začít ubližovat. Možná jsem věřil, že když na něj budu zlý, přejde mě to a on mě bude nesnášet a tak bych neměl ani šanci. Nikdy by se o tom nedozvěděl. Víkend s ním byl těžký, obzvlášť potom, co mě zachránil ve škole od vyloučení a potom, co mi přiznal, že je gay. Najednou sem tak nějak věděl, že to, co řekl Denki ve třídě je pravda, že se Deku vážně líbím. Bylo tak těžké se v tu chvíli držet zpátky, abych po něm nevyjel. Ale nechtěl jsem mu ublížit. Věděl jsem, že to nedokážu. Nedokážu být s klukem na veřejnosti, držet jej za ruku nebo říct, to je můj přítel. Ne, když jsem mu tolik ubližoval. Nemohu si to odpustit, i když to on udělal. Nezasloužím si ho." „Kiri, prosím... Přestaň."

„Chci mu vynahradit to, jak špatný kámoš jsem byl, ale je to teď tak těžké. Potom polibku a společných nocích v objetí, jsem nevěděl, jak se k němu chovat, aby to chápal... Chtěl bych mu dát všechno, co si zaslouží. Ale to já nedokážu. Miluju oba a zřejmě je to mé prokletí." Chtěl jsem něco říct, ale neměl jsem co. Nezmohl jsem se na nic jiného než na slzy.

„Teď budeš brečet? Hm?... Co se to s námi děje? Proč jsme si v některých věcech přestali rozumět? Rozhodl jsem se špatně? Miluju ho. Ale přijde mi, že každým dnem méně a méně, jako by vše, co se tak rychle objevilo, stejně rychle mizelo. Utekly dva měsíce a už jako bychom to nebyli my. Možná to chce pauzu... Možná to chce být zase jen kamarády... Možná bych chtěl být s Deku." Po poslední větě mi věnoval hodně ublížený výraz. „Lhal jsi mi, Katsuki." „Ne..." „Ale ano... Miluješ ho... Chceš být s ním... A lhal jsi mi i o tom, že s ním nic nemáš." Zavrtěl jsem hlavou do stran. „Ne?" Nadzvedl obočí. Vrátil se k deníku. Můj poslední zápis...

„Co jsem to proboha udělal? Já mu lhal o tom, kdo mi píše a vytratil se, abych mohl jít za ním. Měla to být jen večeře, ale on pak seděl na mém klíně a líbal mě. A mně se to tolik líbilo. Jsem špatný přítel. Myslím, že mě zastavila jen jeho sms, která mi připomněla, že miluji stále i jeho a že tohle mu udělat nesmím." „Nečti to prosím," chtěl jsem mu opět deník vzít, ale přitlačil mě rukou k zrcadlu! „Nevím, jestli se mám přiznat a žádat o odpuštění nebo se s ním rozejít," řekl nakonec. „Ty ses mi ani nedokázal přiznat... Za celou dobu ses mi nepřiznal, i když jsem se ptal a chtěl to řešit. Zatajoval jsi to." „Já o tebe nechtěl přijít." „Přišel jsi o mě jen díky tomuhle. Nejen že jsi mě podvedl, ale taky jsi mi celou dobu lhal... Já tě prosil, abys se mnou o tom mluvil. Ale respektoval jsem tvoje soukromí." „Já jsem chtěl. Přísahám." Povzdechl jsem."Proč jsi to četl?" „Protože se ti nedalo věřit ani slovo, Katsuki. Věděl jsem to už nějakou chvíli... Ale tohle mi to jen potvrdilo." Vrazil mi do hrudi mobil.

„Neprozradil ses sám... To on." Položil deník na stůl a sedl si na postel. Složil hlavu do dlaní. Proč neodešel, když ke mně cítil takovou zášť?

Deku: „Kacchan, je mi líto, co se včera stalo. Neměl jsem po tobě vyjet. Hodně mě ovlivnilo to víno. Měl jsi pravdu. Tohle jsme oba posrali. Jen se prosím rozhodni, jestli chceš být s ním nebo se mnou. Pokud si vybereš jeho, budu to respektovat a budu se od tebe držet, co nejdál to jen půjde. Mysli na to, že tě stále miluju."

Překvapeně jsem na něj zíral. O té zprávě jsem nevěděl. Musela přijít, když jsem byl v koupelně. „Když jsi odešel, zazvonil ti mobil. Já jsem na tebe volal, že ti někdo píše a vzal jej do ruky... Myslel jsem, že se zastavíš a že ti ho přinesu, ale pak jsem si všiml, že ti píše Deku... A když jsem viděl... co píše..." Popotáhl. On vážně pláče.

Klekl jsem si k němu. „Nevěřil jsem svým očím. Chtěl jsem si s tebou o tom promluvit, ale popadla mě taková žárlivost, že jsem vzal tvůj deník a pročetl si poslední zápisky. Když jsem zjistil, co k němu cítíš... zlomilo mě to." Zvedl hlavu a opíral si ji o dlaň. „Chtěl jsem ti to říct. Ale pak jsem si říkal, že jsem se k tobě zachoval jako hajzl... Dost nejspíš jsem ti ublížil víc než jemu. Moc mě to mrzí." Tak takhle to teď dopadne? Budeme oba brečet nad tím, jak se tohle vyvinulo? Respektive jak moc jsem to zkazil? Říkal jsem, že to jeden z nás zkazí tak, že už to nepůjde spravit. A tohle byla ta chvíle.

„Katsuki, já ti nechci bránit v tom, abys byl šťastný... Přesto, že jsem se snažil a že to někdy bylo moc krásné, nejspíš nebyla ta vhodná doba." „Končíš se mnou?" můj hlas se roztřásl. Pokýval hlavou. Setřel si slzy a zhluboka se nadechl. „Neplač, Katsuki. Máš teď šanci to napravit s Deku. Jestli-že ho miluješ, podpořím tě." Nevěřil jsem svým uším. „Cože?" „Předtím, než jsme spolu začali chodit, jsme byli nejlepší kamarádi. A jako nejlepší přítel bych tě podpořil. Asi mi bude chvíli trvat se zase do této role dostat, ale myslím, že to přejdu rychleji než on." „Proč to děláš, Kiri?" Pohladil mě po tváři. „Protože tě miluju a ty miluješ jeho." „Miluju i tebe." Pousmál se. „Já vím. Ale my zřejmě nemáme být pár." Oči se mi zalily ještě víc slzami. „Neboj, stále budu tvým kamarádem." Setřel mi slzy z tváří. „Slibuješ?" „Slibuju."

„Měl bys jít za svou pravou láskou... Jistě na tebe čeká." „A co ty?" „Pozvu někoho, čí společnost mi je milá, aby mě dneska doprovodil. Co víš... Třeba si padnem do noty," pozasmál se. Musel jsem taky. Bylo to zvláštní. Bolelo to, ale i jsem byl šťastný. Byl to nový začátek pro nás všechny. A ať už mluví o komkoliv, jistě by si ho zasloužil víc než já.

Obejmul jsem ho a ucítil mou oblíbenou vůni. Rozbušilo se mi srdce. Věděl jsem, že je to tak správně, ale bolelo mě to. Měli jsme spolu tolik společných zážitků. Neudržel jsem se a políbil jej na krku. „Katsuki, co to děláš?" „Nech mě se s tebou rozloučit... prosím." Přitlačil jsem se víc na něj a uslyšel jeho slastný sten. Pozasmál se. „Když si to přeješ... naposledy." „A už nikdy více," doplnil jsem jeho slova a povalil ho do své postele.

Možná naše láska tímto skončila a možná jsme opravdu měli být jen kamarádi. Jedno jsem teď ale věděl jistě. Miluju Deku, který byl mou první láskou. Ale Kirishima byl můj první vztah. Naučil mě, co je to láska a spoustu dalších věcí. Změnil mě v něco lepšího, v mé lepší já. A proto si navždy zasloužil kousek v mém srdci.