Který je ten pravý?

8. Kapitola

Přijel jsem domů. Máma už spala. Zřejmě by nepoznala, kdybych přijel o něco později. Ale chtěl jsem být čestný. Nalil jsem si sklenici vody, aby mi pak nebylo špatně, sedl jsem si ke stolu. Hlavu jsem položil do dlaní. Co jsem to proboha udělal?

Šel jsem do svého pokoje, jen jsem si udělal nějakou základní hygienu, a svlékl se do nočního oblečení. Tohle zelené pyžamo s obrázkem Všemocného jsem dostal od Uraraki k narozeninám. Byl to hezký dárek pro fanouška.

Lehl jsem si do postele a přemýšlel nad ním. Byl jsem z něj úplně mimo. Nemohl jsem ani spát, tak jsem si na tabletu pustil seriál a ještě se nějakou chvíli díval. Později jsem si všiml, že ta chvíle je hodina a půl. Už jsem se opravdu chystal jít spát, když v tom mi začal zvonit telefon. Volal mi Kacchan.

Znervózněl jsem. Co když si chce promluvit o tom, že jsem mu řekl, že ho miluju? Zvedl jsem to. „Halo?" zeptal jsem se. V telefonu šla slyšet nahlas hudba. Asi to u Denkiho pořádně rozjeli. „Halo? Deku?" ozval se úplně nachcaný Kacchan. Povzdechl jsem si. Už by měl mít stopku.

„Slyším tě," odpověděl jsem. „To je fajn... Ty jsi mi vážně řekl, že... mě miluješ." Usmál jsem se nad tím. „Ano." A doufal jsem, že to nebyla osudová chyba. „Kacchane? Co ke mně cítíš?" Možná si zrovna zlomím srdce, ale potřeboval jsem vědět, jak na tom jsem. „Já nevím, Deku... Nevím... Zrovna jsem úplně mimo." Šlo to na něm slyšet. Takový rozhovor by nejspíš byl lepší osobně někdy jindy. Jen jsem myslel, že zrovna teď by mohl být upřímný.

„Cítím se strašně šťastný," zasmál se do telefonu. „Vypil jsi toho moc?" „Jen krapet," opět se zasmál, ale pak utichl. „Mám dojem, že už blbě vnímám, Deku. Jsem fakt úplně na káry." „Měl bys jít domů." „Co? Domů? Neblbni. Je tu... sranda," řekl. „Kacchan nejde domů," zasmál se. Vážně o sobě mluví ve třetí osobě mou přezdívkou? „Kacchane, jeď domů prosím. Vyspíš se z toho." „Ále, nic mi ne... Skvěle se ba... vím... Je to... tu super," zasmál se do telefonu. „Bude v pohodě," ozval se cizí hlas v telefonu a hovor se ukončil z jeho strany.

Zůstal jsem v šoku. Kdo to byl? Mám takový dojem, že jsem slyšel Kirishimu. Proč by mi to ale típal? Zkusil jsem mu napsat sms.

Já: Kacchane, jsi v pohodě? (02:40)

Já: Zavolej mi, jak budeš moct. I kdybys mě měl vzbudit. (02:46)

Najednou jsem se cítil hodně špatně. Je tam úplně zlitý a je s ním Kirishima. Moje žárlivost se opět vynořila. Ne, nic to není. Určitě se o něj postará a zítra, respektive dneska, se s ním uvidím. Pak si promluvíme o tom všem a bude to dobré. Určitě to taky cítí, tak jako já. Určitě jsem jen paranoidní. Jsem paranoidní. S tím, jsem usnul.

Vstával jsem poměrně brzo, vzhledem k tomu jak moc jsem ponocoval. Asi mě mé temné myšlenky nenechávaly spát. Otočil jsem se na druhý bok, abych viděl na budík s hodinami. Je devět ráno. Vstal jsem a šel za mámou do kuchyně, která mi hned podala ovesné vločky, které jsem smíchal s bílým jogurtem a skořicí. „Chceš džus?" „Ano, prosím." Podala mi na stůl jablkový a vedle toho podala sklenku čisté vody. „Na opici je dobré hodně pít." „Nemám opici. Překvapivě tedy." „Vypil jsi toho moc, Izuku?" „No, asi tři míchané nápoje, nějaký panák." „Neříkala jsem, ať moc nepiješ?" „Neboj, celou dobu jsem byl střízlivý." Povzdechla. Pohladila mě po vlasech. „Jsi hodný kluk, Izuku." Usmál jsem se na ni.

„Úkol máte tedy hotový?" „Ano." „A máš opsané zápisy?" „Ano." „Trénoval jsi?" „Ovšem." Podezřívavě na mě koukla. „To jsi vážně na 100% připravený?" „Ano" zasmál jsem se. Nadzvedla obočí a pokývala nad tím hlavou. „Mám lepší dítě, než si zasloužím," zasmála se. „Ale mami," zasmál jsem se též.