Který je ten pravý?

7. Kapitola

Po pár písničkách jsme se opět odebrali na drink, ale po něm jsme se nějak všichni rozprchli. Já jsem se držel u Kacchana. Nevím, co bych tady bez něj dělal.

Podal mi modré pití. „Co to je?!" zavolal jsem na něj. „Blue Lagoon, ochutnej!" zařval mi do ucha a usmál se na mě. Usrkl jsem z brčka a totálně se zamiloval. „Tak tohle je strašně super!" rozesmál jsem se. Na to i Kacchan.

Z příjemné chvilky nás ale vyrušil Kirishima a Denki. „Kde je Mina?" zeptal se hned Kacchan. Něco říkal, ale vůbec nevím co. Myslím, že ho sotva slyšel Kacchan, který stál vedle něj. „Oh, Katsuki! Naše oblíbená písnička!" vyjekl Kirishima, chytl jej za zápěstí a táhl jej na parket. Denki se opřel o bar a napil se svého pití. Já jen smutně sledoval, jak se drží a začínají spolu blízce tancovat. „Roztaje ti led!" zavolal na mě Denki a zasmál se. Pravda. Držel jsem tu sklenici oběma rukama a vyloženě ji zahříval. Vlhké ruce jsem si utřel do mikiny a dopil pití. „Vypadá to, že máš krapet špatnou náladu!" nahl se ke mně, abych ho slyšel. Falešně jsem se na něj usmál, ale když jsem se pohledem vrátil k nim, tancovali spolu v těsné blízkosti, tělo na tělo, drželi se v objetí a Kirishima mu nechal dlaň na tváři, aby se dívali jeden druhému do očí. Myslím, že už vím jak chutná žárlivost. Je odporně bolestivá.

Nevšiml jsem si ani, že mě Denki sem tam sleduje. „To je solidní závist," prohodil a sledoval je se mnou. Zrudl jsem. Otočil se a mluvil s barmanem. Behěm chvilky mi podal panáka. „Chupito z tebe ty zlé myšlenky dostane!" zařval mi do ucha a cinkl si se mnou. Kopl jsem panáka jako on. Zamračil jsem se nad tím. Tak to zapálelo po celém těle. Fuj. „Nechutná?!" zasmál se. „Ne!"

Omluvil jsem se mu, že si odskočím a radši zmizel. Potřeboval jsem se uklidnit. Zašel jsem na toalety a opláchl si tvář studenou vodou, vzal papírovou utěrku na ruce a osušil se. Zhluboka jsem vydechl. „Opilý?" zeptal se mě někdo v pozadí. Otočil jsem se, ale vůbec jsem nevěděl, kdo to je. „Ehm, ne. Jsem v pohodě." „Nevypadáš tak. Jestli jsi toho moc vypil, pomohlo by ti jít na vzduch. Pojď, vezmu tě tam." Řekl a zasmál se. Ani jsem se nenadál a už mě bral za paži, ať jdu s ním. „No to ne! Vůbec tě neznám!" Křikl jsem na něj a strčil mu do ruky. „Ale prosím tě... Jsem taky z akademie. Tak pojď, pomůžu ti." Znovu mě chytil za paži, ale mnohem silněji. „Ne! Pusť mě!" zavolal jsem. Pro mou úlevu na duši mu přistála ruka na ramenu zpoza jeho zad. Byl jsem pěkně překvapený, když jsem viděl vyjít Kirishimu. „Hej chlape," zasmál se. „Myslím, že on s tebou nikam jít nechce." „Co se do toho pleteš?!" Jeho ruka začala nabírat zajímavé tvary. Byla to jeho schopnost. Celé jeho tělo dokázal vytvrdit tak, že byl téměř nezranitelný a rozhodně dokázal ublížit. S jeho schopností se jeho stisk začal zesilovat víc a víc, až chlap zasyčel bolestí a pustil mou ruku! Pak ho pustil i on. „Vypadni," řekl mu ostře a on opravdu odešel. Myslím, že bych si sám neporadil.

„Jsi v pohodě?" „Jo," řekl jsem a přejel si po ruce. Tolik jsem na něj žárlil a on mě zrovna zachránil. Cítil jsem se zmateně. „Deku, máš se mnou nějaký problém?"pokrčil obočí a složil si ruce na prsou. „Co?! Ne, promiň, jestli to tak vypadá... Jen se tady úplně necítím. Není to můj typ zábavy." „Tak, proč jsi šel?" „Kacchan mě pozval. Začali jsme se zase přátelit, tak jsem si říkal, proč ne." Povzdechl si a pozasmál se nad tím. Nebyl zase tak špatný. Možná, kdybych na něj nemusel tolik žárlit, bych si s ním i rozuměl.

Vešli jsme na chodbu, kde byla hudba mnohem slabší. Potkali jsme zbytek lidí. „Ale, už tě nějakou chvíli hledáme," zasmál se Kacchan. „Říkala jsem mu, žes možná někoho sbalil. Nevěřil mi to," přidala se do toho Mina. „Spíš někdo málem sbalil jeho," řekl Kirishima a vytáhl si cigaretu z krabičky, kterou pak nechal kolovat. Všichni si vzali, kromě mě. Nikoho to nepřekvapilo. „Počkej, jak to myslíš?" zeptal se Kacchan. „Jen mě někdo otravoval na záchodech. To nic." „Jeho výraz se změnil na řekni mi, kde je a už ho nikdo nikdy neuvidí. „Jsem v pořádku. Kirishima mi pomohl. Byl jen trochu otravný." „No i tak se to dá říct, Deku," zasmál se Kirishima. „Kdyby tě z tama odtáhl ven, neubránil by ses mu a tam už by tě nikdo nezachránil. Není to sranda. Měl bys na sebe dávat větší pozor a začít používat svou schopnost." „Už se od nás radši nehneš, ano?" řekl Kacchan. Pokýval jsem hlavou.

Šli jsme ven, kde si všichni zapálili a já mezi nimi stál, jako tvrdé Y. Byla mi strašná zima, proto všichni rychle dokouřili a šli jsme zpátky. Opět jsme si dali drink. Cítil jsem, že už ale mírně opilý jsem. Na druhou stranu jsem se cítil strašně dobře. Když jsme šli tančit, už jsem se tolik nestyděl a začal tančit tak, jak bych si tancoval sám doma. Všichni hned poznali, že jsem uvolněnější, protože mě v tom dál podporovali. Nejspíš jsem se nakonec i bavil.

Podíval jsem se na telefon a viděl, že je půl jedné ráno. „Hej, Deku! Jdeš ještě s námi?" zeptal se mě Denki venku a opíral se o dvě holky, které neznám. „Kam?" „Pokračujeme u mě. Uděláme si takovou soukromou párty asi v desíti nebo patnácti lidech. Obvolal jsem pár známých a někteří s námi půjdou i odsud." Povzdechl jsem si. Kacchan určitě půjde.

My o vlku... Kacchan nás dohnal a zeptal se na totéž. Když viděl můj skleslý výraz, věděl, že nepůjdu. „Musíš domů, co?" „Myslím, že má milá máma by se v tu chvíli proměnila v příšeru a sežrala mě... V tom lepším případě by mě už nikdy nenechala vyjít z domu." Denki se tomu trochu zasmál. „Škoda. Měj se, Deku." Kacchan se mnou ještě chvíli zůstal. „Takže, jdeš domů?" „Vlastně jsem myslel, že bych se nechal svézt. V té tmě bych se necítil bezpečně." „Mohu s tebou počkat na taxi?" Pokýval jsem hlavou na souhlas. Těšilo mě to.

Zavolal jsem taxikáři a sedl si s Kacchanem na patník. „Nebudeš ostatním chybět?" „Jestli jo, tak to beze mě chvíli přežijou," zasmál se. „Díky, Deku. Byla to zábava. Jen je mi líto toho, co se stalo na záchodech." „To nic. Byla to shoda nešťastných náhod a jedno štěstí mě z něj vytáhlo," pozasmál jsem se. „Hmmm, chceš tím naznačit, že Kirishima je tvé štěstí?" rýpl si ze srandy do mě. „Nééé!" vyjekl jsem hned. „To jsem říct nechtěl," zasmáli jsme se tomu.

„I když... možná je štěstí... pro někoho." „Jak to myslíš?" zeptal se. Nadzvedl jsem ramena. Nevěděl jsem, jak se zeptat bez toho, aby se naštval. „Nevím, nepřijde ti... skvělý? Je hezký, vysoký, se sportovní postavou... Určitě má mnoho dobrých vlastností... Navíc mě dneska zachránil." „Zní to jako by ses zamiloval," podotkl. Zamiloval, ale ne do Kirishimi.

„Nemluvím o sobě." „A o kom tedy?" Pohlédl jsem na něj, místo odpovědi. Během pár vteřin mu to došlo. „Moment, myslíš, jako že mě se líbí?" pozasmál se. Smutně jsem pokýval hlavou. „Deku, ty žárlíš... A žárlivost je dost ošklivá věc." „Nemůžu si pomoct, omlouvám se... Když jsem viděl, jak spolu tancujete, prostě mě to bolelo." „Víš Deku... Já chápu, co tím chceš říct. Ber to tak, že jsme byli dost připití. Můžu alespoň za sebe mluvit, že střízlivím až teď na vzduchu... Ale řeknu ti o žárlivosti jedno. Nezničí jen lidi kolem, ale hlavně tebe." Nejspíš jsem tomu rozuměl. Žárlivost jsem nikdy moc nepoznal. Nějakou lehkou závist určitě, ale ne žárlivost kvůli někomu.

Viděli jsme přijíždět auto. „To bude on," řekl a pomohl mi vstát. Už zastavil na parkovišti. „Musím jít. Dej na sebe pozor, Kacchane," řekl jsem a vlepil mu rychle pusu. „Miluju tě," řekl jsem a rozběhl se k taxíku. Až chvíli poté, jsem si uvědomil, co jsem to udělal. Bože, já jsem idiot!

Přišel jsem k taxikáři a otevřel dveře. Poslední pohled jsem věnoval Kacchanovi, který stál stále na místě jako opařený. Moje velké přání právě teď? Aby jeho tvrzení o střízlivění bylo milné a on si to do rána nepamatoval.